Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Legenda o wendigovi ožívá, což není dobrá zpráva pro skupinku studentů, která se má brzy ocitnout na jeho jídelníčku.
Hledáte způsob, jak zahnat hlad? Sendvič pro ElaAchberger je pro vás možná tím pravým ořechovým! Již na začátku vás čeká grafické osvěžení v podobě coveru a banneru. Obojí je zářivé, tajemné, k příběhu padnoucí i atmosféru ladící, zkrátka mňamka. Naše autorka má oko designéra a rozhodně ví, co se k textu hodí, avšak tento sendvič je krásný nejen na pohled. Pokud se do Wendiga zakousnete, pochutnáte si na výrazných složkách v podobě napětí a příslibu krve, které jsou navíc okořeněny láskou, přátelstvím a lidskostí. Tento pokrm tak rozhodně neobsahuje „jen" krev, i přestože k tomu hororový nádech fantasy sendviče může svádět. Rozvíjí se zde příběh v příběhu, který dodává pokrmu další dimenzi – i monstrum kdysi bývalo člověkem. Tento prvek dává všemu řádný říz a dvojitá identita wendiga společně se životy studentů tvoří velice zajímavý mix postav, z nichž si každý čtenář najde svého „favorita". Vžití se do jejich prekérní situace pomáhá také popis emocí, který je silný a velice živý. V několika momentech se tak ocitáte přímo v dění a s husí kůží sledujete, co se to tu krucinál děje?!
Pokud dojde na slabší části sendviče, je tu jedna osoba, která přináší čtenáři menší utrpení. Hovoříme tu o Sarah, hrdince, která je na první pohled arogantní zbabělec. To samo o sobě nemusí být na škodu, autorka se zde v přípravě charakteru vydala odvážným směrem s příchutí antipatie, což je svěží a neotřelý nápad a tento experiment by mohl být i úspěšný. Místy je však zážitek zkažen poznámkami vypravěče, kdy je nám tento je-to-hrozná-ženská názor nucen, a to takřka bez kontextu (ten přichází až ve druhé polovině díla). Čtenář si chce k postavám vybudovat vztah a udělat si o nich vlastní obrázek, jenže zde je nám vše servírováno jako na stříbrném podnose. V první polovině sendviče tak neobdržíme moc situací o hrdinčině minulosti a musíme si vystačit s tím, že je to kus hovězího.
Tato postava i nadále přináší do jídla nezvyklou hořkost, a to v moment, kdy se ze zbabělce stává drzounem. A to v ten nejméně vhodný okamžik, kdy by i spousta hrdinů sklapla podpatky! Tento náhlý obrat v chování působí odbytě a podle všeho zde byl jen kvůli humornému ozvláštnění, které však v mnohých čtenářích vyvolá spíše nevítané křeče.
Některé kousky zde nenasedají úplně tak, jak bychom si přáli. Změna pohledu příšera x hrdina je někdy nečitelná, stejně tak se nám v závěru objevují dva „chlapci" a těžce se rozeznává, o kom je zrovna řeč. Objevuje se zde filmový prvek s nikdy neuhasínajícím ohněm, který porušuje přírodní zákony a zmatení neulehčuje ani práce s informacemi, kdy důležité části vyplouvají na povrch velice pozdě. Pořádného popisu hrdinky se nám dostává až téměř ke konci díla, kde je sice dán do širších souvislostí, ale na začátek by se hodilo pár náznaků. Stejně tak i něco tak jednoduchého, jako je let letadlem se dozvídáme až po několika větách, kdy si již čtenář udělal představu o nějakém jiném prostředku a nyní musí udělat pár kroků zpět. Samotná práce s informacemi by tak mohla být preciznější a určitě by jí prospělo zpracování, aby se na nás nevyvalily pozdě a často ve velkých blocích, které se špatně tráví.
Co se týče formálního provedení, tento sendvič vás mile překvapí. Objevuje se zde jen nedostatek čárkového koření a pár drobností ve stylu záměny malého a velkého písmena ve slově „kanadský" či zakončení přísudku („dievčatá sa do sebe pustila"). Tím nejnepříjemnějším prvkem je zde parafráze citátu, která není od textu řádně oddělena a působí, jako by ta slova vyšla přímo z hlavy postavy/autorky, i přestože patří do receptu někoho jiného.
Co se tomuto pokrmu nedá upřít je jeho akční chuť, které se nedokážete nabažit. Poetický vhled do duše zde doplňuje drsná hororová podívaná. Z některých scén vám naskočí husí kůže, jiné vás donutí otevřít ústa v překvapení. Práce s legendou je tu velice inovativní. Vzhled wendiga se drží předloh, přesto nepůsobí okopírovaně. Přidanou hodnotou je zde motiv nápravy, který rezonuje napříč dílem až do samého závěru. Posledních pár žvýkanců má poněkud zvláštní příchuť, zde nastupuje autorská licence a oddálení se od předlohy, což může některým čtenářům navodit pocit hořkosti, avšak to nic nemění na tom, že se to do tohoto díla tato část hodí. Samotný wendigo je v tomto příběhu nezpochybnitelně důležitou složkou a byl okořeněn i o výjimečně černý humor, který do situací sedne. Už jen to, jak vzlyká, že mu jeho vyhlídnutá oběť zemřela dříve, než si s ní stihl pohrát! Toho vraždícího lidožravýho chudáčka vám zkrátka bude líto.
Nyní přejděme k dezertu. Spaľujúci hlad je rozhodně dílem mnoha chutí, na své si přijdou milovníci krváků, ale i ti, co v příbězích hledají hlubší motivy. Existuje zde několik peprných záležitostí, hlavně když přijde na hrdinku, přesto celkový sendvič patří k těm nadprůměrným. Mýval Čtenář na tomto sendviči svůj hlad zahnal, a co vy?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
