Mývalí recenze pro pohodáře

Pobočnice krále pod horou (Lija88)

Co potřebuje každý král ke šťastnému životu? Korbel piva, dobrý meč a pobočníka, kterému může věřit životem. Pobočníka. POBOČNÍKA. Tak fajn, dostane pobočnici. Bude to prostě ženská. Co nejhoršího se asi tak může stát?

Tento sendvič pro Lija88 obsahuje dvě mimořádnosti. Ta první je označení pro dospělé, takže omluva pro naše malé čtenáře, kteří mohou, i nemusí, mít ještě mléčný chrup. Jste vítaní projet si tento text až k dezertu, ale do samotné Pobočnice se, prosím vás, ještě nezakousávejte. A teď k bodu č. 2 - na tvorbě této bašty se nepodílela jen Lija88, ale i jedno velké jméno ve fantasy kantýně – pan Tolkien. Fanoušci tohoto zdatného kuchtíka si na příběhu určitě pochutnají, protože Tolkienův styl přípravy je zde znát. Zároveň však tento pokrm zachutná i „amatérům", kterým slovo hobit říká jen „to je to chlupatý s tím prstenem" (a ani tato znalost není třeba). Děkovat za to můžou hrdince, která je na tom stejně jako oni a též pomáhají vysvětlivky některých pojmů pod kapitolou, takže i když nemáme předešlé znalosti kdo, co, s kým a proč, stále nám čtení chutná. Na to, jak je dílo obsáhlé, se zde objevuje minimum překlepů a pohádkové vyprávění, kterým bylo vše odstartováno, se nás drží až do epilogu. Jedinou výjimkou jsou popisy romantických scén, které jsou tu tak žhavé, že byste si na nich mohli ohřát vajíčko. Zároveň tu máme k dispozici mord části plné mečíkování, které jsou zase ostřejší než chilly paprička. To vše je doplněno o sladké a neohrabané budování vztahu (ať již romantického, či přátelského), peprné nadávky, mňamózně zábavnou prostořekost a až návykovou chuť očekávání. A to nejen toho „kdy ti dva skončí v posteli" typu očekávání, kterým jsou sendviče o vztazích proslulé. Pokud patříte k lidem, co si rádi vychutnají akci, tak si držte klobouky, protože se tu bude hledat zrádce!

Již při prvním pohledu na menu si někteří z vás mohou překvapeně říct: „Proč je sakryš ten název capslockem?" Na jednu stranu je hezké vědět, že se jedná o pobočnici krále pod horou, a ne třeba za jezerem, ale křičet to takto do světa? Pro slabší povahy může POBOČNICE působit hrozivě a do jídla se raději nepustí. Z hlediska diakritického koření tu nejvíce schází čárky, a to hlavně v delších souvětích. Osobně bych uvítala zviditelnění linky se zrádnými pergameny, které se v průběhu ztrácí a více spekulací ohledně záporné postavy, která je od začátku dosti výrazná a obviňování někoho jiného tak nemá takovou sílu, jakou by mohlo být. Tyto poslední dva bodíky jsou však opravdu jen mé osobní preference a s největší pravděpodobností vás při konzumaci nijak nezaskočí.

Velice chutným prvkem příběhu je „vrstvení". Vrší se nám tu protichůdné emoce: v jedné kapitole máte na kahánku a téměř pláčete, v druhé zase prskáte smíchy, jindy střídavě otevíráte a zavíráte pusu, protože se dostavila chuť překvapení. Tento sendvič je horská dráha plná emocí a ani jeho děj není jiný. Pouštíme se do problematiky původu a čisté krve, objevuje se zde téma mezirasové lásky, bouráme genderové stereotypy..., a přesto nic z toho nemůžeme považovat za lekce. Nic nám nepůsobí těžkosti ve smyslu: „Musíš se zachovat takhle, jinak nejsi dobrý člověk/elf/trpaslík/hobit." Představené morální dilema obvykle nemá jednu univerzální odpověď a člověku nezbývá než se prokousat k řešení a doufat, že si s tím jeho milášci poradí. Bohatá je zde také paleta postav. Krom nenáviděných záporáků tu máme i jednoho bad boy trpaslíka a hrdinku, která není ani typickou mužatkou, nebo dámou v nesnázích. Je to rázná holka, co si umí stát za svým, zatne tipec i samotnému králi, ale taky umí být pěkná hysterka a její chyby by se daly sestříhat do krátkého humorného filmu. Je zkrátka perfektně nedokonalá  jako zbytek našeho fantasy ansámblu a s tímhle týmem zkrátka chcete trávit svůj volný čas!

A nyní k dezertu. Už při prvních kouscích člověk tuší, že narazil na něco mimořádného a další části to jen a jen utvrzují. Tomuto dílu se z příběhového hlediska nedá nic vytknout, proto to tedy nebudu zdržovat. Mýval Srdcař se k pobočnici přitulil hned, jak ji uviděl, a už ho od ní nikdo nikdy nedostane!