Hoď si mincí a zjisti, jestli tě tenhle zaklínač zachrání před monstrem, nebo tě jím nechá rozcupovat.
Pokrm Zaklínač – Tíha svědomí od ethan_kelly_ v sobě nese delikátní vrstvu hrdinovy minulosti týkající se dětí a zkoušek, kterou doplňuje přítomnost hrající tajemnou žádostí a mrazivým monstrem. Znalost zaklínačské kuchyně se autorovi nedá upřít stejně jako snaha kráčet v jejích stopách. Dílo je protkané referencemi i scénami, které vám mohou být povědomé, pokud jste součástí tohoto fandomu.
I přestože se autor ve fantasy kuchyni orientuje, pracuje s dost specifickými ingrediencemi, které pro nováčka zůstávají syrové. Padají tu zavedené názvy a fráze, ale nic z toho není řádně zakomponováno do děje a vše připomíná závod „Kolik referencí sem vmáčknu".
Stejně tak dílo neobsahuje tzv. háček, který by čtenáře chytil a už nepustil. Prolog nás vezme do minulosti, ale na jím představené informace se už v díle nenapojíme. Kromě toho na čtenáře čeká krátce po otevření díla bolehlav v podobě kapitol bez názvů a čísel. Skončili jste u „Tíhy svědomí", nebo „Tíhy svědomí"? Kdoví. Trávení nepomůže ani předvídatelnost děje a charakterů či těžkopádný slovosled doplněný o opakování slov a podivně se měnící perspektivu ve změnách myšlenek. Text jako takový působí neočesaně, neupraveně.
Většinu těchto peprných záležitostí se však můžete dozvědět i u jiné recenzentky, která si stejně jako já všimla i toho, že jméno díla se se jménem uvedeným na obálce neshoduje. Nabízí se tedy otázka, co si autor od tohoto sendviče slibuje. V objednávce žádal o vypíchnutí každého překlepu, ale proč to dělat když se je dozvěděl z jiné recenze, a ani jednu z těchto věcí do této chvíle nezpracoval?
Příběh nabízí milé odlehčení v podobě sarkasmu a kousavých poznámek. Stejně tak se zde objevuje rozumné množství postav, se kterým se dá pracovat. Dějová linka táhnoucí se napříč dílem v sobě nese záhady, akci i napětí, přičemž si čtenář může postesknout, že příběh trval tak krátce.
Nyní k dezertu. Dílo Zaklínač – Tíha svědomí pracuje se zaklínačskou kuchyní, kterou autor dobře zná. Pro začátečníka je však dílo mnohdy nesrozumitelné, znalce zase může rušit předvídavost děje i charakterů. Text jako takový je neupravený, obtížnější na strávení. Dějová linka nabízí zajímavé situace, ale příběh jako takový netvoří funkční celek, informace se na čtenáře valí ze všech stran a třeba minulost prologu je zde téměř ignorovaná. Dílo si tak odnáší We Can Do It mývala, který se rád podívá na zoubek zejména stavbě textu a zpřístupnění příběhu znalcům i neznalcům fandomu. Díky tomu si jej bude moci užít každý fantasy nadšenec.
ČTEŠ
Mývalí recenze pro pohodáře
RandomPřipravte se na mňamku, vcházíte do mývalího revíru. Bude se podávat sendvič, připravený vám přímo na míru. VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.