Místo poslední naděje (rabobar)

97 20 4
                                    

„Předním cílem Rilonanu je záchrana životů - a to takových, které si záchranu opravdu zaslouží."

Jednou z nejvýraznějších složek tohoto fantasy pokrmu s názvem Místo poslední naděje jsou dopravní ještěři, nebezpečná zvířátka, která jsou dle všeho potomky draků (tuto informaci si uchovejte, protože se vám bude hodit). Kromě ještěrek tu na nás čeká hrdina Nirk, který se zdá být běžným klučíkem. Je pracovitý, tvrdohlavý, občas nešikovný a drzý a k tomu se přidává jeho strach z koní, a ne úplná fyzická zdatnost, která z něj činí zajímavou personu. Dále je tu hřejivá práce s minulostí, jež příběhu přidává na tajemnu a buduje kolem Nirka záhady, kterým chcete přijít na kloub. Zajímavou vedlejší postavou je zde Dan, který v tomto příběhu figuruje jako hrdinův-skoro-nejlepší kamarád-a-průvodce. Postupem času se zde objeví i fascinující charakter hradního pána, který je správně spooky a nebude chybět ani nějaký ten ženský prvek či otrapa, kterého budeme chtít vzít loučí. Tak, chutné postavy bychom tedy měli, ovšem co zápletka?

Příběh jako takový má velice pomalý rozjezd, který nemusí vyhovovat každému. Při cestách se nic neděje, jen táboříme. Jednou venku, jednou v hostinci a dialogy, ty se nám sice snaží dávat nápovědy, ale po většinu času působí stejně a někdy i bizarně, zvlášť, když se točí kolem smrti dívky, tak je zde znát jistá syrovost. „Je mrtvá, ale asi čekala něco jiného." No, tak třeba čekala, že bude žít? Duh? Samozřejmě, že se i toto později vysvětlí, ale někdo se k tomu nemusí prokousat a pokud má k dispozici jen začátek, může odejít s prázdným žaludkem, protože mu takové nic neříkající řeči nemusí chutnat.

Z hlediska stylistiky se tu můžeme ztratit v postavách: takřka každý druhý člověk je tu mladík, takže za chvíli máme přemladíkováno. Místy se též objevují chaoticky poskládané věty, kdy si čtenář není jistý, na koho se zrovna upíráme, kdo mluví a jedná, což umí nepěkně zamotat hlavu.

Co vás okouzlí je samotný pobyt na Rilonanu. Popis hradu je chutný, dokonce tu není vypuštěn detail týkající se hygieny, kdy je čtenáři dáno tak akorát informací ohledně koupelny (ani samotné postavy netuší, co kam vede a jak to funguje). Vybudovaná síť tajemna se začíná pomalu a jistě rozplétat. Konečně je nám umožněno nahlédnout pod pokličku a zjistit, co toho „pomocníka z hostince" dělá tak speciálního a byť se zde nedá mluvit přímo o akci, cítíme se být součástí děje. Objevuje se sekvence s tréninky a výcviky, která naznačuje, že nás v budoucnu čeká něco více. Příběh sice ještě není dokončen, ale již jiný přímo přetéká cliffhangery a zdá se, že i to místo poslední naděje sem zapadá. Jedinou otázkou zůstává: komu je ta naděje určena? Na to budete muset přijít sami.

A nyní k dezertu. Příběh je psaný poutavým stylem a byť se delší dobu nic neděje, čtenáři se dostává nápověd, vše se zdá být provázané a nic se nenechává náhodě (vzniklá tajemství se postupně řeší). Tento příběh tak dostává mývala Čtenáře, který zkrátka Nirkovo tajemství potřeboval odhalit za každou cenu.

 Tento příběh tak dostává mývala Čtenáře, který zkrátka Nirkovo tajemství potřeboval odhalit za každou cenu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mývalí recenze pro pohodářeKde žijí příběhy. Začni objevovat