Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Modernější uchopení poezie v podobě zpovědí ztracených případů.
Dostáváme se k dalšímu poetickému sendviči, tentokráte na něm má svůj podíl Sewenth. Prvním výrazným kladem, který tento pokrm má, je jeho návyková příchuť. Jakmile se do něj pustíte, jen těžce se pak odtrhnete. Každé slovo je delikátně umístěno a tvoří příjemný čtenářský prožitek. Někdy vás báseň dostane hned prvním veršem, jindy se chutě naplno rozvinou až tím posledním. Pravdou je, že každý z těchto čtrnácti kousků má něco do sebe. Velice si cením vyrovnanosti, která obvykle v podobných sbírkách chybí. Pokud vám poezie od Sewenth zachutná po prvním kousnutí, nemusíte se bát, že se kvalitní chuť postupně někam vytratí.
Pokud nahlédnete do menu, tento pokrm vás možná nijak nenadchne, ani neokouzlí. Anotaci totiž tvoří jen dvě věty, které zde sendviči nedělají moc velkou službu a prostor, který byl dán hořkému, nic neříkajícímu vyplnění "#9 poezie #4 básně" by mohl být rozhodně lépe využit. Co se týče formální stránky, i zde jsou nešvary, které ne každý úplně ocení. Sewenth nepoužívá tečky, ani velká písmena, což se na začátku vět dá ještě respektovat, u jmen to však vyloženě bolí. Praha s malým pé vypadá podivně a samotný název sbírky je jednou psán s velkým písmenem (na coveru), podruhé s malým (název na Wattpadu). Radost z básní místy hořkne kvůli zvláštně umístěným, či úplně chybějícím čárkám. Za fujky překvapení považuji reklamu na příběh. Celá jedna část/kapitola je vložena upoutávcem jejíž NADPIS PSÁN VELKÝMI PÍSMENY jen umocňuje násilné vložení do sbírky. Samotný příspěvek je podán navíc podobně jako básně – malá písmena na začátku věty. Člověk poté rychle začíná zpochybňovat celou formu sbírky. Opravdu ty básně měly být tak napsané, nebo jen autorce nefunguje Shift?
Ale nyní zpět k těm šťavňaťoučkým kouskům, kvůli kterým tu jsme. Existencionalismus, dekadence a pesimismus jsou prvky, které umí přivodit zažívací potíže, pokud se to s nimi přežene, Sewenth však zvolila takovou kombinaci, která je přímo k sežrání. Ve verších je cit a z každé básně si může i nemilovník poezie něco odnést. Autorka do slov vkládá myšlenky, které jsou uchopitelné a neztrácí se, přesto je zde dán prostor k různým interpretacím a žádná odpověď není špatná.
Sladkou tečkou na závěr budiž dezert ve formě samolepky. Vzhledem k tomu, že méně chutnou část sendviče tvořily spíše drobnosti a subjektivní postřehy, mohu s radostí oznámit, že se k tomuto dílu bude vracet mýval ze všech nejvyšší, mýval Srdcař. Velká gratulace a těším se na nějaký básnický přídavek!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
