Na tomto díle nemůžete brát nic vážně. Možná se jedná o ptákovinu ale v tom nejlepším slova smyslu.
Náš sendvič pro KS1969 je rozhodně správně ochucený. Takový mišmaš postav jsem ještě nikdy ve svém životě neviděla. Domácí příchuť Čtyřlístku, detektiva Vrťapkou a (ne)vážených českých politiků se míchá se Sherlockem, Watsonem, Zeldou, Narutem a niť nenecháme suchou ani na Harry Potterovi. Přesto jedno nepřebíjí druhé a vše funguje v harmonii. Je to naprosto šílené, zdánlivě dadaistický počin nemající žádného smyslu autor povyšuje na dosud nepoznanou úroveň, kterou si zamilujete. Neutuchající boj o moc spojený s fantastikou, originální komunikace se čtenářem využita při psaní telefonického rozhovoru, a humor, který je v některých případech opravdu vytříbený a... inteligentní?
Náš sendvič je bohužel neúplný a to díky anotaci, která je podivná a nic neříkající. Místo, aby si autor pohrál s popisem příběhu, raději zmiňuje vděčnost za hlas a follow, čímž ničeho nedosahuje a spíše tímto přístupem odrazuje. Celkově se mi zdá popis příběhu zanedbaný a spoléhající jen na to, že bude šokovat a lidé jej začnou hned číst. Samotné žebrání o hlasy nekončí jen u anotace, je toho plný příběh. Jsou zde i dějové nejasnosti, například ve druhé kapitole se zčistajasna objeví Herkules a stejně překvapivě i mizí. Zdá se mi jako by autor změnil příběh ale zapomněl ho vyškrtnout. Stejně tak do kapitol nepatří "reklama", ať už jsou to zmíněné účty recenzentů, přítelkyně nebo grafika. Ano, pochopili jsme, že láska tvého života stvořila alternativní kapitolu, ale stačilo nám to říct jednou. Stejně tak vylévání srdíčka nad tisícem přečtení nebo stovkou hlasů bychom též mohli přesunout na profil. Vyskytuje se zde chvílemi humor, který je spíše trapný a to hlavně tím, jak se neustále dokola omílá. Opakováním "moře žlutých" se ztrácí původně zajímavá metafora, stejně tak hraní Fortnite se v textu vyskytuje více, než je třeba. Některé postavy mi svým ztvárněním vadí, což je však subjektivní, takže osobně bych na tomto sendviči upřednostnila méně soli zastupující zbytečné vulgarismy. Za největší nedostatek považuji větší množství chyb, mezi které patří chybějící čárky, špatně psaná přímá řeč a mixování malých a velkých písmenek v názvech.
Náš sendvič má neotřelý vzhled a KS1969 přidává několik čerstvých elementů na ozvláštnění. Nabízí šikovně využitý prostor pod kapitolou ve formě varování před spoilery, cover, který si na nic nehraje, akci, napětí, kouzla a lásku, to vše je zakončeno správně hořkosladkým jazýčkem ve formě cliffhangeru, který přímo pobízí k dalšímu čtení.
Co se týče dezertu, musím říci, že dílo má výrazné klady, ale i neméně výrazné zápory. Střetává se zde inteligence ve vedení příběhu, ale lajdáctví v jeho formě. Komentáře od autora, pravopisné chyby, opakování určitých prvků působí dojmem, že autorovi na příběhu vlastně nezáleží. Zároveň jsou zde prvky inteligentního humoru, politické satiry a fungující kombinace jednotlivých fandomů, které čtenáře okouzlí. Dílo hodnotím We Can Do It mývalem, který pomůže zviditelnit ty fantastické, originální a vtipné složky a dodá potřebnou motivaci k tomu, aby příběh dosáhl svého potenciálu, který rozhodně má.
ČTEŠ
Mývalí recenze pro pohodáře
RandomPřipravte se na mňamku, vcházíte do mývalího revíru. Bude se podávat sendvič, připravený vám přímo na míru. VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.