Mývalí recenze pro pohodáře

Osudová práce (Lensve90)

Příběh jednoho smilného pedagoga, jenž narazil na studentku, která mu zvedne (nejen) mandle.

Eroticky laděný příběh od Lensve90 v sobě kombinuje několik různorodých složek, které upoutají čtenáře různých věkových kategorií, přesto je konzumace tohoto sendviče doporučena dospělým zákazníkům. Máme zde jak prvky školy, flirtování a humoru, tak i alkoholu a sexuálního napětí v nejrůznějších podobách (které i nejrůzněji končívá). Pokrm je proveden v ich formě z pozice mladého učitele, jehož ne vždy úplně „myšlenkové" pochody velice dobře vykreslují charakter osoby, která svádí lítý nekonečný boj ve stylu „chtíč versus Komenský". S postupem času je však každému jasné, jak to dopadne, protože žačka Viky v tomto pokrmu rozhodně není, aby se naučila matematiku, ale spíše ho koření dospěláckým matrošem a přináší s sebou drzost obohacenou o jisté spratkovství. Tento pokrm tak pohromadě drží vztah učitel x žák, právě jejich interakce tu hraje prim. Kromě ostrého flirtování a zprvu hořkých neúspěchů profesora kolouška zažíváme i pár vtipných momentů zejména z oblasti randění. Samotné erotické scény zde dávají smysl a nehrozí, že vás zadusí šílené zdrobněliny či „divoký sex, který trval minutu a hrdinku úplně odrovnal".

Pokud ve Wattpad meníčku narazíte na tento příběh, může vás odradit obálka, která působí poněkud vulgárním a zbytečně laciným dojmem, ovšem v tuto chvíli text do jisté míry v něčem vystihuje. Pokud od příběhu očekáváte více než „on a ona to budou dělat a doufejme, že je nechytí", nezaujme vás. Zatím zde chybí jakékoli chutné prvky, které by se točily kolem něčeho jiného než sexu a ano, objevuje se zde snaha autorky přidat něco ze školního prostředí, ovšem zpracování není úplně věrohodné. Zvolená role matikáře ztrácí na věrohodnosti, když při zkoušení pustí žákyni sednout, aniž by provedla zkoušku (což je drama, které si z lavic pamatuje každý z nás) a jedna rovnice o dvou neznámých na obálce jen přidává na dojmu, že tady hodiny matematiky budou sloužit jako zástěrka pro erotické seance. Pokud dojde na interakce ve třídě, tak argumentová přestřelka učitel a studentka je vyloženě nešťastná. Žáci se stávají publikem dvou stand-up komiků a reagují tleskáním a výskáním, i přestože v reálném světě by někdo za ty poznámky žačku utnul (i největší flákač by se rád začal učit, když by tím zastavil dalších deset minut flirtu) a jedno učitelovo mrknutí by pubertálním výrostkům rozhodně nestačilo na vášnivý aplaus srovnatelný s přistáním letadla. Tleskáme i za hodinu tělocviku, ve které učitel bez přípravy (a s kocovinou) zvládl brilantně prolnout rovinu matematiky i cvičení do takové míry, že děvčata nemluvila o ničem jiném a na další tělocvik se přirozeně velice těšila (protože matematika a cvičení je přesně ta kombinace, která dospívajícím dívkám vlije energii do žil). Místo příběhu ze střední školy/gymnázia se nám dostává chutě napodobeniny, která se však realitě přibližuje opravdu jen zřídkakdy. Kromě opakovaného narušování přirozeného fungování třídy zde dochází ke zneužívání moci učitele a flirtování, které je však z velké části jen vulgární a některým čtenářům může přijít i nevkusné. Vztah učitel x žák představuje v každém příběhu velice tenký led a ten náš nám praská pod nohama. Jako hlavní nástroj pro odlehčení textu používá autorka dvojsmysly, ovšem ty po nějakém čase omrzí stejně jako chvílemi až únavná a neměnící se hustá atmosféra mezi protagonisty. Chybí tu bohatší chutě, další dimenze pocitů. Dokonce i záchrana tonoucí je z devadesáti procent ochucena pouze o detaily postavy a styl plavek. Žádné další city či emoce, chybí zde lidskost v podobě strachu nebo touhy chránit jeden druhého, a nakonec máme pokrm, který představuje jediné: chtíč. Do jisté míry jednoduchou emoci, ke které se hodí jen jednoduchý text.

Z hlediska formálního provedení dělá příběh místy obtíže. Objevují se zde chyby z nepozornosti, věty na sebe ne vždy navazují, a někdy si slova dokonce protiřečí (hrdina chce vykání, ale pak zmíní, že pan Novotný je jeho otec a jemu mají říkat Niku, tak už si to rozmysli, chlape!).

Ovšem nyní zpět k tomu mňam. Položky v podobě rutiny a denního režimu jsou zde chytře utlumeny (buď se vůbec nezmiňují, nebo jsou shrnuty do kratšího úseku), takže se nezdržujeme věcmi jako ranní hygiena nebo hodiny ve škole, které však pro děj nic neznamenají. Jednotlivé události na sebe navazují a postavy se dotváří a navzájem si pomáhají i v jistém vývoji. Sice se vše zatím odehrává pouze na pozadí, přesto náznaky tu jsou. Díky tomu tak kromě chuti erotiky obdržíte i jisté odlehčené culení, nervozitu a červenání, které představuje příjemné osvěžení a člověk by si toho přál více. Stejně tak je zde pestrá nabídka akce, která se neodehrává pouze ve škole, ale autorka nám předkládá různá prostředí, která by mohla při správném zpracování dílo oživit.

A nyní k dezertu. Osudová práce je dílo naplněné erotickými scénami, které jsou samy o sobě dobře provedené. Co však čtenáři již tolik nelahodí je školní prostředí, které s realitou nemá takřka nic společného a je zde jen proto, aby měli protagonisté učitel x žákyně prostor pro své dvojsmyslné flirtování. Kromě erotiky zde moc děje nenajdete a pokud hledáte něco navíc v podobě hlubších charakterů postav či bohaté škály emocí, je tento příběh zatím stále ještě chudý. Přesto s We Can Do It mývalem věříme, že se toto dílo dá s trochou práce povznést na další úroveň. Základ už máme, nyní jen posílíme to, co je a z „obyčejného" příběhu uděláme dílo, které by se jednoho dne mohlo dostat i do knižní podoby!