Mývalí recenze pro pohodáře

Legendární bojovníci (DiaBook424)

Půda domku skrývá mnohá tajemství. Jedním z nich mohou být i staré kožené desky, které byť působí nenápadně, obsahují celou historii kočkodlaků. A nyní ji můžete znát i vy.

Tento fantasy pokrm s názvem Legendární bojovníci od DiaBook424 je vskutku mistrem prvních dojmů. Otevřeme si Wattpad meníčko a první, co spatříme, je obálka laděna do zasněné fantasy atmosféry. Jistě, prvek draka je poněkud matoucí vzhledem k tomu, že v příběhu jde o kočkodlaky, přesto je zde příjemný náboj, který k textu náramně padne a naladí vás na tu správnou notu. Stejně tak samotný popisek v menu je velice dobře promyšlen a kombinace věštby, božího záměru, množství správně okořeněných otázek a možného udobření rozhádaných kmenů je takřka neodolatelná! A i přestože se samotný pokrm nese v lehčích, svěžích „je nám osmnáct, jde se zachránit svět" chutí, již v anotaci jsou slíbeny i temnější prvky v podobě sporů, války a smrti, které nám do jisté míry tento nedosažitelný svět přibližují a činí jej realističtějším. První kousnutí do příběhu s sebou navíc přináší tajemnou, šťavnatou atmosféru, kde na nás čekají ony tajemné desky s ještě tajemnějším obsahem. Vítejte mezi kočkodlaky, vážení!

Dílo je vyvedeno hned v několika ich-formách, ovšem jejich dávkování působí poněkud neuspořádaně. Jako by se vzalo několik ingrediencí a ty se zkrátka jen naházely mezi dvě housky. V nabídce jsou čtyři pohledy, které jsou naplněny jedinečnými rodinnými příslušníky, přáteli i vazbami, ale necítíme z toho ten sehraný celek, jaký bychom si přáli. Místo, aby se nám na talíř dostaly propojené prvky, tak vše vnímáme jen jako chaotická a izolovaná hnízda, u kterých nevíme kdy a zda se někde vůbec spojí, což umí být velice demotivující. Kromě toho, že se ztrácíme v množství jmen, které je na nás během okamžiku vychrleno, tak ani prvky doby a místa nám konzumaci neusnadňují. Jedné postavě se stane velká věc a v další kapitole se někdo další probouzí, ovšem my nemáme ani zdání, zda se ta „věc" již udála, či se teprve stane. Chybí zde nějaké pojítko, nenápadná linka, která by nás vedla a my alespoň podvědomě cítili, že někam směřujeme. Takto to působí, že se točíme v kruhu, který ani vlastně ani není kruhem, ale spíše geoidem, jenž je pokryt nepravidelnostmi a hrbolky, které nás brzdí. Navíc jsou hrdinové v textu označování střídavě kočkodlaky i kočkami, což jen přidává na zmatení. Je to jako mít vlkodlaka a vlka, jeden má dva metry, zatímco druhý se vejde do boudy. A teď s kým to vlastně mluvíme?

Možná, že první dojmy z příběhu byly excelentní, ovšem na udržení pozornosti to nestačí. Úvodní části jsou až nezdravě nasáté tučným faktem, že přichází osmnácté narozeniny a rodiny se postaví k pranýři (což je velice zvláštně zvolené slovo pro jinak radostnou událost) a i přestože je většina myšlenkových pochodů a promluv věnována fungování světa a zvykům kočkodlaků (čímž příběh místy ztrácí na přirozenosti a působí spíše vzdělávacím dojmem), čtenáři stále chybí potřebný kontext. Zkrátka se nemůže ponořit do děje a prožívat jej s takovou razancí jako hrdinové, což je ohromná škoda. Tím, že se informace dozvídáme limitovanou ich-formou (vyjma prologu a epilogu) či díky promluvám postav, tak nevíme, zda tomu všemu můžeme věřit, a mnoho akcí postrádá na síle. Postava se ocitá uprostřed ohnivého víru, ale čtenáře to vlastně nijak nealarmuje, protože... kdoví, třeba to tak probíhá vždy. Chybí tu silnější ujištění, že to, co se dozvídáme, je vskutku skutečností, pravdou, kterou nám nezastínily hormony dospívajících vykuků a vykuček (protože co si budem, puberťáci umí pěkně přehánět).

Samotný příběh má základ v roce 2019, ovšem za tu dobu dle dostupných informací prošel velkým množstvím úprav, takže si jednotlivé složky pokrmu rozumí lépe, než tomu bylo na začátku. Zároveň je tím vysvětlena i přitažlivá absence pravopisných chyb. Z češtinářského hlediska je zde vše takřka tip ťop. Napříč celým dílem je navíc znát snaha autorky o oddělení jednotlivých postav, co se týče jejich chování, uvažování, charakteristiky... To přidává na barvitosti příběhu, stejně jako i kouzelná mapa či rozpis armád v záhlaví některých kapitol. Zároveň je na místě zmínit bonusový materiál skrytý na úplném konci, který dílu opět přidává na další dimenzi. Naši Legendární bojovníci mají ňuňavé předlohy, na kterých dle všeho pracovala autorka spolu se svou mladší sestrou, čímž je naše gurmánská paleta doplněna o milé a domácké chutě. Tento text je tak rozhodně srdcovou záležitostí, jedná se o literární děťátko, o něž je konstantně pečováno a kterému se pomáhá v růstu, než bude dostatečně velké na to existovat samo.

A nyní k dezertu. Legendární bojovníci jsou fantasy jízdou, kterou nás doprovází hned několik pohledů hrdinů a hrdinek. Téma dospívání je doplněno o jistý prvek záchrany světa, ovšem ne každý se tak daleko dostane vzhledem k poněkud chaotickému uspořádání částí, které z linky příběhu utvořily cucek informací, ze něhož jsme spíše zmatení. Vše až na prolog a epilog je vyprávěno ich-formou a jako čtenáři se nám nedostává potřebného kontextu. Chybí zakotvení skutečnosti týkající se fungování cizího světa, a to nám brání v tom příběh prožívat. Dílu jako takovému nemůžeme upřít lásku a péči, se kterou bylo tvořeno. Příběh obsahuje několik zajímavých dodatků v podobě mapy, informací o armádě či bonusového materiálu s fotkami předloh. Rozhodně se jedná o pokrm, na kterém se stále usilovně pracuje a We Can Do It mýval se rád připojí k autorce i její mladší sestře, které už nyní tvoří dynamické duo pracantů. Společně jistě zvládnou z příběhu dostat to nejlepší. Již v tuto chvíli je dílo z jazykového hlediska takřka perfektní a kdoví, možná se Legendární bojovníci stanou legendami i v našem světě.