Mývalí recenze pro pohodáře

Pssst, poslouchej (MiriamBlahov)

Nebuď vycucaný střevo a sežeň si kapesníček, protože tě čeká řádná nálož romantiky. A to hned ve dvojím provedení.

Náš sendvič pro MiriamBlahov vás hned při prvním kousnutí přesvědčí, že se jedná o dílo plné chutných kontrastů. Střetává se zde minulost a přítomnost, pubertální pobláznění stojí proti mám-to-na-háku důchodcovskému hudrování, vážné situace kontrastují s jemným humorem a hovorová čeština si rozumí s téměř básnickým vyjadřováním. Je toho skutečně spousta, ale vše je perfektně vyvážené. Další delikátní záležitostí je spolupráce vnitřní a vnější charakteristiky, která hned okouzlí, zvláště popis "herdekbaby" sklízí úspěch na všech frontách a čtenáři si ho nemohou vynachválit. Chutnými prvky jsou též dobové přesnosti týkající se minulosti. I přes romantickou příkrasu je zde spousta věcí zanechána ryzí a stejně tak je i děj z přítomnosti příjemně obohacen správně užitou terminologií a vy věříte, že doktor v příběhu je opravdový doktor, a ne pouze komparz z Ordinace.

Tento pokrm má spoustu kvalit, které však anotace nevystihuje. První část je stereotypně psaná ve stylu "jedna je oheň, druhá voda" a nezaujatý člověk by z toho mohl cítit až prvky LGBT+ romantiky, která však v našem sendviči nemá místo. Druhá polovina anotace je pojata interaktivněji, je zde vidět snaha o komunikaci se čtenářem, přesto vše působí jen jako neosobní marketingový tah. Autorka zde popisuje svůj příběh jako "podmanivý" (což by mělo být na uvážení čtenáře) a stejně tak rozkazovací způsob ve stylu "nechte se pohladit po duši" a "kochejte se šokujícím odhalením" může být použit tak akorát v teleshoppingu.
Když přejdeme k samotnému příběhu, tak obě naše dějové linky začínají vhozením do děje a několika jmény, u kterých nevíme, co jsou zač. Eliška, Kristýna, Libor, Lojzík, Pavel... U některých se dají jejich nositelé po pár odstavcích odvodit, jindy však tápeme (kupříkladu do této chvíle netuším, kdo, nebo co, je Kristýna). Dalším nepříjemným pojidlem je ich-forma, která však příběhu spíše škodí. Vzhledem k tomu, že je část příběhu pouze zprostředkována, není možné, aby se nám jako čtenářům dostávaly tak detailní popisy citů a myšlenek. Zvlášť, když se většina děje této vedlejší linky odehrává v době, kdy je vypravěčce jen jeden rok. Vyprávění mi připomíná styl knihy Sophiina volba a myslím si, že by se podobný formát uchytil i zde (ich-forma pro hrdinu, er-forma pro příběh vedlejší postavy).

Pokud je v našem sendviči nějaká chuť, která výrazně přebíjí ostatní, pak je to palčivá předvídatelnost. V obou příbězích se prakticky hned na začátku objeví fešák, kterým je hrdinka hned uchvácena. Autorka se snaží vzniklé vztahy budovat jemně a s péčí, přesto vše ke konci působí velice uspěchaně. V jednom vztahu panuje přespřílišná (až bláznivá) důvěra, ve druhém se zase objevují dary, které kazí čistotu úmyslů. Navíc, čím víc se tímto sendvičem prokousáváte, tím víc vám hlavní hrdinka proklouzává mezi prsty. Ve chvíli, kdy se romanticky zaplétá s cizím chlapíkem, i přesto, že je stále ve vztahu, jí přestáváte rozumět. Jistě, má za přítele debila, ale to přeci celou dobu věděla! Líbáním se s cizím hošanem a ofrňováním se nad extrémně drahými dárky svého v-tu-chvíli-ještě přítele si sympatie rozhodně nezíská. Jejímu charakteru neprospívají ani fráze, které leckdy působí hraně a místo reálného dospívajícího lze vidět jen obraz puberťáka, jak si ho asi představuje dospělý. Moderní slůvka, anglikacismy a narážky na filmy a seriály mají posílit mladickost, přesto je tu jakási nekonzistence v projevech hlavní hrdinky. Řekněme, že osoba, která použije slovíčka jako "čundr", "civět" a "týpek" asi jen těžko prohlásí frázi "lhát si do kapsy", nebo "pocítila jsem vděk za současné útočiště". Stejně tak nepřirozeně působí její filozofické myšlenky na konci díla, které k ní vůbec nesedí a působí to, jako kdyby v úplném závěru promlouvala úplně jiná postava.

Ale nyní zpět k tomu mňamóznímu. I přesto, že je náš sendvič romantický, není přeslazený, což je velice působivé, vzhledem k tomu, že na nás láska útočí hned na dvou frontách. Oba příběhy jsou vzájemně provázané, ale každý je podán úplně jinak. Hrdinčina počáteční interakce s jejím vyvoleným má v sobě kouzlo první zamilovanosti, u kterého se musíte culit a dělat "ááách". Podobné, a přesto jiné emoce budí i vedlejší linka, která se věnuje lásce mezi dcerou Němky a Židem. Ta však má o něco dospělejší nádech a příběhu tak dodává další rozměr. Za milé překvapení považuji situaci „knihy v knize", kdy postavy v příběhu čtou existující knihu (pro ilustraci se zde objevuje třeba Vánoční koleda či Verneovky). V tomto případě vše sedí, scény s posezením nad knihou jsou psány poutavě a nemusíte být romanticky založenou knihomolkou, aby vám nad nimi pookřálo srdíčko.

Tímto se oficiálně nacházíme u dezertu. Na závěr se sluší říci, že je toto dílo z hlediska prožitků neskutečné a rozhodně ve vás zanechá stopu. Příběh probouzí mnoho emocí, umí šokovat, zklidnit, potrápit, rozesmát i rozplakat. Pokud si tento sendvič dáte, je zde velká pravděpodobnost, že ho spořádáte na posezení. Tento čtenářský zážitek budiž odměněn mývalem Čtenářem, který se od díla opravdu nedokázal odtrhnout.