Mývalí recenze pro pohodáře

Caelum: Potomci mraků (CaptainFione)

„Popel jizvy nemá."

Aneb co se stane, když se technický pokrok střetne s náboženskou oddaností?

Steampunk sci-fi pokrm naplněný vzducholoděmi a inkvizicí, kterou narozdil od té španělské můžete čekat. Dílo od CaptainFione v sobě pojí intenzivní chutě vědy a víry, okořeněné je alchymií, jazykovou bariérou i propracovanou politikou. Z hlediska sci-fi kuchyně je čtenáři nabízeno netradiční prostředí vzducholodě a samotný technický pokrok dokresluje vůně středověku. Již od začátku je zde znát snaha autorky vykreslit obě strany barikády jak v tom dobrém, tak i v tom špatném světle. Čtenáři se tak dostává chutné zpracování nepřátelských stran doplněné o lehké koření šovinismu a náboženského fanatismu. Dílo jako takové přinese několik dramatických momentů – pokud máte dlouhé vlasy, pak vás čeká menší traumátko.

Samotné dílo působí dějově nevyváženě. Zatímco některé kousance jsou nabité chutěmi a nutí vás číst dál, jiné se nesou spíše v „meh" očekávání. Čtenář se ocitá uprostřed akce: první plavba a hned dobrodružství! Nicméně, chybí zde kontext, menší poznání postav, napojení se na minulost. Začátek působí sekaně a nikde se nenachází znamení, že by se tyto díry chystaly řešit dál, což může vyvolat stres, či apatii k příběhu.

Z hlediska grafického zpracování dílo nabízí chutné bannery, NICMÉNĚ! Pokud čtete v offline režimu na telefonu, tak se vám obrázky přirozeně nezobrazí. A vy pak v některých chvílích vůbec netušíte, u koho se nacházíte, jaký pohled sledujete. A pokud se chcete v příběhu chytit, musíte zapnout internet a schytáte reklamy. Což jaksi bojkotuje celou myšlenku offline čtení a činí konzumaci tohoto pokrmu obtížnější.

Kromě trhaného začátku, kdy se téměř nic neděje – hlavní hrdina je na vzducholodi a chystá se n přistání, hrdinka pro změnu míří z vesnice na zámek – přichází slabší část v závěru. Nejedná se o materiál poskytující uspokojivý konec. Žádné uzavření, zasycení ani vyvolání příjemně pálivých otázek. Čekáte další části, protože děj zkrátka plyne, jenže místo toho je vám oznámeno: „Konec prvního dílu!" Závěr se zbytečně rozbíhá do všech světových stran a vlastně nikam. Očekávané vyvrcholení v nedohlednu, konce se nepojí a místo šťavnatého uspokojení přichází nepříjemná prázdnota. Pro navnadění k druhému dílu se tak jedná o slabší odvárek.

Nyní zpět k tomu šťavnatému. Samotný svět je zpracován do detailů, autorka si s ingrediencemi náležitě vyhrála. Flora i fauna upoutá, stejně tak jazyková složka představuje něco, na čem si pošmáknete. Ať již se jedná o nadávky – že, pane vidloni? – tak i zvládnutí jazykové bariéry. Předání štafety Sluníčku, dívce, kterou náš hrdina pozná v poušti a která mu řádně zatopí pod kotlem vzducholodě, představovalo geniální počin. A u postavy vyjadřující se prostší řečí, se ukázala i nečekaně hluboká intelektuální stránka okořeněna o nezvyklou oddanost.

A jak vypadá dezert? Caelum: Potomci mraků představuje sci-fi kousek kuchtěný na páře, jehož ingredience působí velice propracovaně. Ústřední téma tvoří spor dvou zemí, který není černobílý, a čtenáři se dostává chutného kontrastu zbožného obyvatelstva a průkopníky pokroku. Z hlediska děje se jedná o nevyvážený pokrm, kdy začátek vrhá čtenáře do akce, ale nedává mu dostatečné množství kontextu, zatímco závěr nepřináší uspokojivé spojení konců.

Dílo jako takové se pohybuje vysoko, a to na pomezí mývala Srdcaře a Čtenáře. Vzhledem k tomu, že příběh má dva díly, si Caelum odnáší mývala Čtenáře, který může dílo doporučit všem sci-fi nadšencům, co si libují ve „středověkých vibes" a vyhledávají chutě napětí a politikaření.

P. S. Dílo je věnováno babičce autorky a má ilustrovat obtížnost boje se závislostí. Protože se jedná o intimní vztah mezi rodinnými členy, v recenzi se na tyto záležitosti nezaměřuji a nekomentuji je.