Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Nehoda, ztráta citu a spousta (vážně spousta) flashbacků.
Vítám vás u dalšího z romantických sendvičů. Dnes se budeme věnovat Ember_Jane a mohu říci, že první "oťukávačku" s pokrmem má autorka opravdu zmáknutou. Pokud by na vás toto dílo vykouklo, jistě vás zaujme cover, který je graficky na velmi dobré úrovni a mňamózně spolupracuje se štítky příběhu. Je možné, že samotný název příběhu bude na někoho působit nepříjemně až vulgárně, ale i ten se k dílu náramně hodí. Za zmínku stojí též zvláštní a neotřelý nápad pracující s nehodou, která zapříčinila ztrátu citu, a ne kupříkladu amnézii, která je mezi autory velice oblíbená a její originální zpracování je tak čím dál tím víc obtížnější.
S retrospektivou a obecně větším množstvím dějových linek se musí zacházet opatrně. Tyto prvky sice umí výsledný pokrm mile nakopnout, ale při neuváženém použití však dokáží pěkně spálit jazýček mlsného autora. V případě Bezcitné mrchy spolu dějové linky nespolupracují a místo, aby umocnily zážitek z četby, tak se mezi sebou bijí a vše tak působí neupraveně a extrémně chaoticky. Ničemu nepomáhají mixy popisků ****piatková noc***, či ****súčasnost**** uvedené na začátcích jednotlivých částí a práci s minulostí neulehčuje ani množství různě umístěných hvězdiček a odlišování textu kurzívou. Příběh se s přibývajícími kapitolami tak stává velice náročný na orientaci.
Dalším nelichotivým prvkem je přímá řeč. Zde není problémem jen klasická tečka na konci oznamovací věty, která je následována slovy s otravně velkým písmenem (Řekla, Oznámila...). Do již tak podivného mixu se přidává množství mezer na místech, kde nemají vůbec co dělat (například před uvozovkami či zakončením vět). Někdy se též objevují prapodivné kombinace teček či otazníků. Potenciální strávník tak s tímto sendvičem svádí boj hned na několika frontách.
Ich-forma, kterou si autorka pro tento příběh vybrala dílu dodává správnou šťavňatost a vyprávění je alespoň ze začátku psáno příjemným tempem. Tok myšlenek je plynulý, uvěřitelný a hrdinka čtenáři velice rychle přiroste k srdci. Názvy kapitol bývají v mnoha příbězích přehlíženy, zde je jim však věnována péče a popisky mají nápad. Již při lehkém prolítnutí obsahem jste pevně rozhodnuti, že byste se měli dostat k velkému finiši, který nese název "Rotvajler je vegetarián". Je to zkrátka nutnost.
Co se týče dezertu, dílo má určitě potenciál. Nyní už zbývá dostat z něj vše a doladit formu, která jej bude reprezentovat širšímu světu. V poznámkách autorky si člověk může přečíst, že to s příběhem chtěla několikrát vzdát a o jeho pokračování rozhodovalo množství hvězdiček. A to je zlé. Možná proto text neposkytuje čtenáři takové pohodlí. Autorka musí věřit svému nápadu, jedině ona dokáže svoji vizi, svůj koncept přivést na světlo. We Can Do It mýval v Ember_Jane rozhodně věří a milerád vnese do díla trochu toho "citu". Hodně štěstí!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
