Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
„Každá další lekce jí dávala najevo, že nemá nic společného se světem venku a on nemá nic společného s ní."
Boj ztracených od Catherine2850 v sobě pojí obtížná témata, jakými jsou kupříkladu ztráta dlouholeté kamarádky či pocit samoty spojený s depresí, a k tomu přidává všudypřítomnou vánoční náladu okořeněnou veselím a vůní aférek. Hrdinka se dostává do situací, se kterými se čtenář dokáže ztotožnit a může získat pocit, že je ten příběh psaný přímo pro něj. Máme tu odtrhnutí od světa, pocit marnosti, všudypřítomnou falešnost a ono opakování fráze „Veselé Vánoce" spojené s hořkými neupřímnými úsměvy, které jsou však okolím vnímány jako pravdivé. V tomto příběhu oči ví, že je něco zle, ale ústa na to nic neříkají. Většinu sendviče tvoří silné myšlenkové pochody hrdinky, které vás vtáhnou a již nepustí. Zároveň se zde nakousne i jedna palčivá otázka, o které někteří z vás ani netušili, že je trápí. Žiješ pro sebe, nebo jen pro druhé?
Obálka příběhu může být některými čtenáři vnímána jako lehký krok vedle a falešná reklama, kdy je grafický vnějšek reprezentován částečně hororovou atmosférou, ovšem spisovatelský vnitřek je bezesporu melancholický. Samotný příběh je psán dosti jednoduchým stylem, který je místy možná až příliš přímočarý. Rozhodně by se vyplatilo ještě si se slovy pohrát a dopřát těm krásným myšlenkám a postřehům jejich chvíli slávy. Stejně tak i vedlejší postavy zde působí odbytě a některá šokující odhalení zde nemají moc síly, protože jsme o existenci těchto postav nevěděli, nebo jen zkrátka nedokázali v té rychlosti přiřadit jméno ke tváři.
Jednou z nejchutnějších věcí je, že dílo jako takové působí upřímně a od srdce. Promlouvá ke čtenáři a nese s sebou i jisté poselství, které je opravdu doručeno. A i když je tento kousek dle názvu směřován na „ztracené", či na „kdysi ztracené", tak i někdo, kdo se světem tolik nebojuje a „deprese" je pro něj jen slovo ze slovníku, si zde najde něco dobrého. Toto dílo je navíc speciální svým koncem, který je naplněn chutným napětím, ze kterého byste si ukousali nehty na rukách. Až do poslední chvíle totiž není jasné, jak to vlastně dopadne. Nacházíme se na rozcestí, kdy i ten nejpozornější čtenář tápe a není si jist, jaký osud hrdinku čeká. Výrazná chuť deprese spojená s vánočním veselím s sebou přináší mnoho variant. Půjdeme hořkou cestou, nebo zkusíme něco sladkého? Co se dá ještě nalézt a co je nenávratně ztraceno?
A nyní přejděme k dezertu, který je rozhodně sladký. Máme tu upřímné dílo od srdce, které v sobě pojí mnoho citu. Místy může styl psaní působit zbytečně obyčejně a vedlejším postavám by prospěla trocha péče, ale zároveň je tu jasné poselství, které je navíc i doručeno. Boj ztracených tímto získává mývala Čtenáře, jenž toto dílo může s čistým srdcem doporučit. Každého někdy popadne splín a tento příběh vám jen připomene, že nejste sami. A kdoví, možná, že se díky některým slovům i naleznete.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
