Still Waitin'

Kapitola 38. Chodíte spolu?

,,Jsem tak unavená." zívla si nahlas Celine už asi po desáté za tu dobu co čekali u auta. Promnula si unaveně víčka a podívala se na Jungkooka. Ten se nevinně usmál a pokrčil rameny. On se cítil čilý jako rybička. Ještě aby ne po včerejším telefonátu.

,,A divíš se?" objevil se vedle ní Dylan a jeho oči se Celine vysmívaly. Už se mu podařilo sehnat parkovací lístek na který tam Celine s Jungkookem čekali. ,,Do rána jste si vy dva volali. Dost mě překvapuje, že vůbec stojíte na nohou."

,,Já jsem v pohodě." zazubil se na něj Jungkook a zatřepal přitom stehny.

,,To je mi jasný." ušklíbl se Dylan. ,,Ale tvoje princezna trochu pokulhává." zašeptal mu a aniž by se otočil, zamířil do toho největšího ruchu lidí.

Jungkook se podíval na Celine a pousmál se nad tím označením, které jí Dylan dal, než se za ním sám vydal.

Vánoční trhy byly plné lidí, ale to mohlo každého napadnout. Kam se pohnuli, tam do někoho strčili. Celine se díky tomu omylem dostala do nějaké potyčky s jednou ženou, která do ní strčila, ale svedla to celé na ni. Ať už byla Celine jakékoliv zlatíčko a sluníčko, takhle si se sebou teda nenechala zacházet a hezky paní od plic řekla, co si o tom myslí.

,,Z těch všech vánočních světýlek se mi chce zvracet." stěžoval si pod vousy Jungkook, zatímco procházeli kolem vánočních stánků.

Světýlek tam bylo skutečně mnoho. Všude byly ověšené – nejen na stromcích a stáncích, ale dokonce i na domech kolem a na odpadkových koších. ,,Kdo tohle vymyslel?" nakopl Jungkook znechuceně jeden popruh světýlek, které byly na koši. ,,Tohle vypadá tak odporně." poukázal na takového většího vánočního skřítka, který se na něj usmíval. ,,Přísahám, že kdo si tohle koupí tak musí být totálně pošahanej."

Jakmile tohle řekl, nějaká babička se na něj otočila. Zrovna se k tomu rozcházela a chtěla si to prohlédnout. Po chlapcových slovech si to ovšem rychle rozmyslela.

,,Plyšový medvídky? Oni tu prodávají plyšový medvídky?" pokračoval Jungkook se svým projevem odporu vůči této akci. Celine s Dylanem procházeli za ním a snažili se vyhýbat všem těm lidem a nenarážet do nich. Jungkookovi tohle bylo ukradené. Házel poznámky sem a tam a neřešil, jestli tím třeba někoho mohl urazit. ,,Kdo by si to krucinál koupil?"

,,Hele, Jungkooku?" zahulákal na něj dopředu Dylan. Hnědovlásek se zastavil a otočil se na něj. Několik lidí do něj v tu chvíli narazilo. ,,Nechtěl by sis jít dát třeba horkou čokoládu nebo si jít koupit perníček?"

Nad tím se na krátko Jungkook zamyslel. ,,Dal bych si tu čokoládu."

,,Tak paráda." čapl ho Dylan za rameno a už ho tahal k jednomu stánku. Co nejdál od ozdobiček.

,,Podívej, Rainero-Celine!" vyhrkl Jungkook a setřásl ze sebe kamarádovu ruku. Jeho veliké oči si právě prohlížely pletené čepice. ,,Tahle by ti slušela!" strhl jednu čepici ze stojanu a začal jí cpát dívce na hlavu.

,,Dej to ode mě." snažila se vzpírat, ale proti Jungkookovi to nemělo cenu.

,,Tahle barva k tobě tak jde!" smál se na celé kolo, zatímco jí strkal zeleno-modrou čepici na hlavu. Po chvilce se k němu přidala i Celine a začala se tomu smát také.

Čepici si narazila až po uši a otočila se před ním.

,,Jak vypadám?"

,,Jak domácí skřítek." zakřenil se Jungkook. ,,Zkus tuhle s králičíma ušima."

,,Ne, tu si zkus ty." zavrtěla hlavou.

,,Tak fajn." usmál se a čepici s oušky si nasadil. Vypadal u toho komicky.