Still Waitin'

Kapitola 29. Jako mluvit do zdi

,,Ne! Jungkooku, prostě ne, přestaň se už konečně snažit!" rozezníval se Jaceův křik celou šatnou. Měl tvář celou vztekem zrudlou a na čele mu vyskočila žilka. Taková žilka, které by se normálně Jungkook začal smát a ukazovat na ní, jenže teď byl pořádně frustrovaný, než aby něco takového udělal.

,,Já ti chci jenom pomoct. Seš přece můj kapitán." hájil svou čest Jungkook, ale jak Jace, tak ani nikdo jiný z jejich týmu mu to nebral.

,,Teď pěkně kecáš. Je mi jasný, kam tímhle vším míříš. Snažíš se mě podplatit těmahle všema... tímhle vším," rozhodil kolem sebe rukama ve velkém gestu, ,,abych tě nechal hrát. Ale to se ti nepodaří. Fakt ne."

Jungkook se zatahal za vlasy. ,,To není pravda! Osočuješ mě z něčeho, co nedává vůbec žádnej smysl."

,,Hele, tímhle přístupem si k zápasu zrovna moc nepomůžeš." pohrozil mu Jace a Jungkook nadskočil jako kobylka. ,,Vidíš, co říkám."

,,Jacei." zaúpěl Jungkook, ovšem Jace zavrtěl hlavou.

,,Trénink končí. Můžete jít domů!" rozkřikl na celý tým a většina z nich předstírala nadšení. Sám Jace si vzal svou sportovní tašku s jasným cílem odtamtud vypadnout.

,,Pojďme si promluvit, Jacei!"

,,Jdu domů, Jungkooku." zamávl to Jace. ,,Narozdíl od tebe se potřebuju věnovat škole."

Jungkook pozoroval Jace, jak mizel z šatny a jeho naděje pomalu vyhasínaly jako, když se sfoukne svíčka. ,,Kecal." ozval se Derek za Jungkookovými zády. Jungkook se na něj otočil a přes jeho obličej se protáhl sarkastický výraz. Derek zmlkly a Jungkook se zase zatvářil normálně. ,,On se škole nevěnuje." dokončil Derek.

,,Nemůže mě nechat hrát, prostě nemůže!" stěžoval si Jungkook.

Dnes se byl zase na tréninku jenom podívat. Ruku pořád ještě neměl zcela v pořádku a navíc mu Jace zakázal do poloviny příštího týdne hrát.

,,Musíš se holt víc snažit." dopaloval ho Kevin. ,,Možná mu zkus ještě podstrčit nějaký prachy nebo mu umej boty..."

,,Jdi do háje, fakt." drkl do Kevina brunet násilnicky, ale Kevin se mu akorát vysmál do obličeje.

,,Alespoň můžu hrát." zachoval se jako malé dítě a nebýt Petera, asi by jako malé dítě i dostal jednu výchovnou.

,,Jungkooku," oslovil ho Peter, ,,možná by ses na to měl vykašlat. Všichni tady víme, že Jace jen tak svoje rozhodnutí nemění. Je mi to líto, ale jeden zápas přece tak důležitej není." snažil se domluvit Jungkookovi.

Jenže to bylo jako mluvit do zdi.

,,Musím se snažit víc." zamumlal si sám pro sebe. Peter si od frustrace povzdechl a raději nechal Jungkooka být Jungkookem.

,,Co máte v plánu na víkend?" podíval se po ostatních Peter.

,,Právě, že nic." zabručel podrážděně Derek. ,,Tenhle rok to bude dost nuda. Ta párty, každoroční od rodiny Frelových, nespadá na víkend, takže město odmítá uspořádat promítání v kině jako každej jinej rok, když byl víkend."

,,Pitomci." zanadával si Jungkook. ,,Vy se taky musíte furt opíjet."

Bylo jakousi tradicí se na podobných akcí po skončení sejít a zlít se do němoty. Jistě, že tam Jungkook byl s nimi také, ale to už nikomu na potkání neříkal.

,,Vtipný." odfrkl si Kevin. ,,Vtipný, že to říkáš zrovna ty kámo. Ještě dodnes mám to video, kde si jeden večer překonal svůj rekord osmi piv a totálně se zblil na parkovišti." přitáhl do konverzace Jungkookovu stinnou stránku minulosti na kterou by moc rád zapomněl.