Still Waitin'

Kapitola 25. Je se mnou něco špatně, když...

Jungkook vklouzl do své brusle a něco ho napadlo.

,,Mohl, jasně, že jsem jí to mohl říct. Vlastně budu za chvíli muset. Slyšela si, už mi básní o Bethany." Nerad lhal, ale představa, že by Celine přišla na to, co cítil, byla stokrát horší.

Stalo se přesně to v co doufal. Celine se zarazila. Odhrnula si pramen z čela a koukla na něj. ,,To ti přeju."

Tentokrát to byl Jungkook, který se zarazil. ,,Nech to plavat, jo?" zavrtěl hlavou a dopl si brusli. ,,Připravená?" ušklíbl se a zakmital ve vzduchu zaplými bruslemi. Celine se zasmála a neomaleně se postavila na nohy.

,,V tomhle sportu jsem prvotřídní profík." vychloubala se a Jungkookovi se ještě protáhl úšklebek. Ani jeden z nich už se ani slovem nepřiblížil k tomu nepříjemnému tématu, leč to oběma leželo v hlavě.

,,Fakt?" zasmál se Jungkook. ,,Dávám ti deset minut, než spadneš."

,,Ale prosímtě," zčervenala Celine a rozjela se po krásně hladké silnici. Skvělý povrch na ježdění. ,,Bývala bych si dala pět." a i s těmi slovy se dala do pohybu. Zezadu slyšela Jungkookův smích a přidala na rychlosti.

Milovala pocit silnice, která v rychlosti ubíhala pod jejími nohami a vítr, který jí zlehka cuchal vlasy a kreslil červenou tužkou po tvářích. Mezi prsty jí vzduch proudil a ten pocit by si nejraději vryla do paměti navždy.

Zabočila u stromu a otočila se za sebe, aby viděla na Jungkooka. Byl schovaný za rohem a chvíli se obávala, jestli se mu náhodou něco nestalo. Její tvrzení se ukázalo mylným, jakmile se jeho hlava vyřítila z rohu.

Hýkavě se smál.

Těsně u ní zrychlil a Celine se dívala, jak skvěle mu to na bruslích šlo. I ona měla na začátku problém se rozjezdit a kdyby teď měla čelit velikému kopečku, asi by jí to chvíli zabralo.

,,Pojeď honem!" zakřičel na ní Jungkook a otáčel se za ní. ,,Rychle, Rainerová, rychle!" smál se a jeho křik naplňoval celou ulici. Celine nechápavě nakrabatila čelo a Jungkook jí rukou znovu pobídl.

Nečekala a rozjela se za ním. Lehce ho dohonila a málem uklouzla, když společně zahýbali do další ulice. ,,Co ten spěch?"

Jungkook se ještě smál a z toho všeho smíchu se mu u oči dělaly menší vrásky a nos krčil. ,,Asi jsem mámě udělal díru do vrat." nepřestával se smát, zatímco Celine vyděšeně vykulila oči.

,,To si neudělal." Přitiskla si ruce na ústa a zpomalila. Jungkook zabrzdil, aby jí neujel a ani při jejím výchovným výrazu se nepřestal smát.

,,Omylem." Celine se nezdála přesvědčená a to akorát způsobilo další vlnu smíchu. ,,Dobře, dobře. Najel jsem jí bruslema na vrata naschvál."

Celine se zajíkla a Jungkook musel zastavit úplně, aby se opřel o kolena a popadl dech. ,,Tohle nemůžeš dělat svý mamce, Jungkooku."

Jungkook se na ní podíval a vycenil své zoubky. ,,Řekla, že asi omylem najede svým autem na mě."

Celine zacukaly koutky úst. ,,Tak pojeď rychle." zatahala ho za rukáv a rozjela se.

Jungkook zůstal stát na místě. ,,Vydrž, Rainerová!" zakřičel za ní a Celine se natolik lekla, že už jela jeho maminka v autě, že strnula a noha se jí smýkla o kamínky poházené na silnici. Na zemi skončila ještě dřív, než by stačila napočítat do dvou.

Spadla na zadek a praštila se do ruky. Jungkook se přestal smát a rychle přijel k ní. Celine stiskla zuby k sobě, aby nevyjekla a namísto tiše sykla. Cítila bolest, která se jí rozlévala od místa kam se uhodila až po ramena. Neskutečně to bolelo v první vteřině, pak už byla bolest snesitelná.