Still Waitin'

Kapitola 33. Časovač

Další uplynulé dva týdny nedokázal Jungkook přemýšlet nad ničím jiným, než nad tím, jak vykouzlit té hnědovlasé knihomolce úsměv na tváři. Občas si na ní po škole počkal a vzal jí s sebou na procházku po městě. Povídali si a venku byli až do stmívání. Ani jednomu z nich to ovšem nevadilo.

Občas si k ní sedl na nějakou hodinu, kde byli spolu. Dylan z toho nikdy dvakrát nadšený nebyl, ale také nebylo na něm, kdo se směl s kým posadit. Nevýhodou tohoto sezení bylo, že Jungkook nevěnoval výkladu ani deset vteřin z celé hodiny. Jak by mohl? Když vedle něj seděla Celine, dokázal se soustředit jen na to, jestli se příliš nehrbil, nebo netvářil tak, že by se ho Celine zděsila.

Občas — to ale nebylo tak časté — jí večer posílal jednu zprávu za druhou a napjatě čekal, kdy mu Celine obratem odepíše. Bavilo ho si s ní takhle dopisovat. Sice ne tolik, jako být s ní, cítit její vanilkovou vůni a smět se jí letmo dotknout, ale i tak to rozhodně stačilo.

Celine byla rozkošná. A Jungkook to vždycky věděl, jen nedokázal zabránit tomu, jak se k ní choval. Hrozně rád by jí to všechno vysvětlil, ale pořád se toho ještě bál. Tohle nebylo něco, co se jen tak vytáhne u večeře a pak budou oba dva dělat, jako kdyby se nic nestalo. Tohle mělo mnohem více odboček, než by si dívka kdy pomyslela.

Dovolil si být sobecký a užívat si její přítomnosti. Dovolil si být tak sobecký, že téměř s Celine nebyl nikdo jiný, než-li on. Kdyby se ho někdo ptal, společné hodiny dramatického kroužku mu nestačily. Potřeboval s ní být každou volnou minutu, co by, vteřinu. Teď, když věděl jak na tom oba jsou, to bylo jednoduché.

Byly ale i takové chvilky, kdy se seštěkali jako dva hladový psi. Celine nikdy nebyla nejtrpělivější a Jungkook nikdy nedokázal vystát její kousavé poznámky. Ale i přesto věřil, že na tomhle oba dva dokážou zapracovat. A kdo ví, třeba spolu jednou skončí.

Alespoň Jungkook by si to tak přál.

V neděli odpoledne, se sebral a nasedl do auta směrem za Celine. To nebylo v posledních dnech nijak překvapující. Dokonce i Dylan si zvyknul na to, že tihle dva se od sebe za ty dva týdny ani nehnuli. Bylo mu to malinko podivné, ale zvyknul si.

Za ty dva týdny byli většinu času buď u Jungkooka doma nebo kdekoliv jinde, než u Celine. Hnědovlásek jí neustále vysvětloval, že u nich doma jsou vždy sami.   Venku se zase budou moct procházet nebo jít do kina. Byly to ale všecko průhledné výmluvy, jak se vyhnout panu Raineru. Neměl proti tomu muži jediné slovo, ale pan Charles se netvářil, že by kdy Jungkooka mohl mít rád. Tak proč mu chodit na oči?

Sotva zastavil před domem Rainerů, s radostí zjistil, že jim tam nestálo žádné auto. Málem by si i poskočil. S tím že by to mohlo vypadat trochu divně, se jen vydal ke dveřím a zazvonil.

Okamžik, kdy vždy čekal, než se s dívkou uvidí, byl příšerný. Nevěděl co s rukama a začal se najednou nesnesitelně potit.

,,Jungkooku!" vyjekla nadšeně brunetka, když konečně vykoukla ze dveří. Z Jungkooka tím rázem opadla všechna nervozita a rty se mu samovolně vyhouply do úsměvu. Celine se musela usmát nazpět. ,,Pojď dovnitř, venku je docela kosa."

,,Nabízíš se, že mě zahřeješ?" žertoval s veselými jiskřičkami v očích. Prošel dveřmi za ní.

Celine roztomile zrůžověla a hlavu nervózně sklonila k zemi. Už jenom kvůli tomuhle by Jungkook nejraději dělal špatné vtipy v jednom kuse.

,,Můžu ti nabídnout tak maximálně deku." zachechtala se.

,,To mi teda nezní moc fér." Jungkook nakrčil nos. ,,Ledaže by sis pod ní vlezla se mnou."