Still Waitin'

Kapitola 7. Že miluješ Jungkooka?

Po skončení deseti minutové pauzi všichni pokračovali tam, kde skončili. Jediný Jungkook si vzal od slečny Adamsové pastelky a papíry a začal něco kreslit. Seděl si na nohou a nad papírem se skláněl. Tu a tam se kolem něho někdo myhl a zůstal s ním na pár slov. Ale Jungkook se příliš soustředil na svou práci, než aby je mohl vůbec vnímat.

Celine přišla do hodiny o malinko později. Ještě si potřebovala opláchnout tvář vodou, aby smazala slzy. Nikdo se na nic neptal a Jungkook se k Celine už vůbec nehlásil. Kreslil si na papír a nic kolem ho nezajímalo.

,,Zvláštní," podotkl Chris, když se přidal k brunetce, která Jungkooka z povzdálí pozorovala.

,,Huh?" probrala se z lehkého transu.

,,Ta dualita jeho chování mne dost zaráží."

,,To rozhodně nejsi jediný." objala si Celine paže a raději se zase začal věnovat své práci, aby nad Jungkookem neztrácela tolik drahocenného času.

Moc jí těšilo, že se její přátelé do toho příběhu tolik položili a že slečna Adamsová z toho byla doslovně nadšená. Ale na náladě jí to nezvedlo. V hlavě se jí jako ozvěna odrážela Jungkookova slova a žaludek se jí z toho přetáčel. Nemohla se soustředit ani na hloupý kus papíru. Bylo jí z toho nanic a její uvolnění nastalo ve chvíli, kdy konečně profesorka zahlásila ke konci hodiny.

Celine se krátce rozloučila s Chrisem a Amy a aniž by jenom na Jungkooka pohlédla, zmizela v šatně.

Doma na ní ještě čekala hromádka domácích úkolů, ale i to se jí zdálo příhodnější, než strávit jenom dalších deset minut v tom kulturním domě. Složila si všechny své věci do tašky a vyšla vstříc silnému větru, který venku panoval.

Zabalila se více do svého teplého kabátu a musela uznat, že zima byla nebezpečně blízko za dveřmi.

V jejím městečku nikdy nesněžilo, za to ale tam byl chlad na padnutí. Připomenula si, že bude muset nakoupit více teplých svetrů a hlavně boty s kožíškem, protože zabočila sotva za roh, už jí zábly prsty na nohou.

Tak nějak si chtěla užít poklidnou cestu po měste při měsíci na obloze, když se tou ulicí, kudy zrovna šla, prohnalo černé auto. Ani se neotáčela a pokračovala dál v cestě.

To by ale nemohlo auto zpomalit přímo vedle ní.

Celine zděšeně zalapala po dechu a tentokrát už jí to začalo zajímat. Jestli jí tam měl v plánu někdo přepadnout, rozhodně na to nebyla připravená. Měla poslechnout Charlese a vzít si sebou ten pepřák, který jí neustále tak nabízel.

,,Rainerová?" ozvalo se z toho tmavého auta a Celine se prudce rozbušilo srdce.

Když se ovšem stáhla okénka, pohlédla do tmavých hnědých očí, které jí hned uklidnily. Ke štěstí, to byl jen Jungkook, k neštěstí, byl to Jungkook.

,,Jeone?"

,,Nasedni, hodím tě domů." pobídl jí, ale Celine jen překvapeně vykulila panenky.

,,Jeď dál, já k tobě do toho auta nenasednu." odmítla ho a znovu se dala do kroku. Jungkook krátce praštil prsty o volant a malinko popojel, aby jí dohnal. ,,Nerozuměl si? Raději půjdu celý život pěšky, než s tebou být pět minut v jednom autě."

,,Už si jednou byla." připomenul jí Jungkook ten incident ne tolik dní starý a Celine se zase zastavila v kroku. Už ani neměla sílu na Jungkooka znovu křičet. Dostal jí znovu do kolen, to jen od jediný měl takové kouzlo. ,,Notak, Rainerová, naskoč."