Still Waitin'

Kapitola 3. Měj se, Jeone

Začátek listopadu a počasí jako kdyby neznalo meze. Slunce naposledy vykouklo na oblohu. Příjemně hřálo na pokožkách a blyštilo se ve vlasech. Celine se rozhodla tohoto slunečného nedělního odpoledne využít, co to šlo. Spíše tedy její matka se tak rozhodla. Vyhnala Celine a manžela, Charlese Rainera, do zahrady s kbelíkem a rýčem v ruce. Sama se zakotvila v jednom keříku, který začala šmikat. Charles se potýkal s úponky nějaké rostliny a marně se je snažil přemoci. Celinin mladší bratr, Brian, otce pozoroval z okna a měl z toho nehoráznou zábavu.

,,Briane? Zlatíčko, podej mi prosím tě ten větší kbelík." požádala osmiletého chlapce Karen Rainerová.

,,Nemůžu. Jsem přece nemocnej, mami." zašklebil se Brian zvesela. Karen stiskla nůžky tak pevně, až neodstřihla jenom větvičku, ale rovnou celou větev.

,,Já pro něj doběhnu, Karen." vyhrkl Charles a už se zvedal z kamenné cestičky.

,,Ten kbelík dneska nedostaneš, mamko." pousmála se nad otcem Celine, zatímco se snažila dostat jakýsi plevel z té samé cestičky.

,,Ani mi nepovídej." zafuněla unaveně paní Rainerová. Společně už s naplněním kbelíkem se přesunula blíže k Celine. Obě dvě byly od slunce celé zpocené a rozcuchané, ale jak se zdálo, ani jedné to nevadilo. I když byly jedna rodina, neměly snad vůbec nic společného. Celine se zkrátka povedla do tatínka. A pokaždé, když na ní jen Karen pohlédla, viděla směsici toho nejlepšího, co na tom světě tak moc milovala. ,,Pitomý listy!" vztekala se Karen, když už po několikáté vypadly z plného kbelíku. ,,Máma na to měla dobrou taktiku, musím se jí zítra zeptat."

Celine si odhrnula neposedný pramen z čela a vhodila mamce plevel do kbelíku.

,,Neřekla jsi mi, že máme v plánu zítra vidět babičku."

,,Tak teď už o tom víš, Cel." pokrčila Karen rameny a přesunula se k Celine z druhé strany. Už dokonce přehlížela listí napadané v bazénu.

,,Víš přeci, že mám zítra dramaťák."

,,Neublíží ti, když jednou vynecháš." usmála se na dcerku. ,,Navíc, vždyť tam ani nehraješ."

,,To ne, ale píšu scénář."

Ale zpětné reakce už se Celine nedostalo. Karen zalezla hloub do keříku a nemínila odtamtud jen tak vylézt. Celine nad matkou pokroutila hlavou a raději se znovu sklonila k plení.

Malou chvilku byly obě dvě zticha, než se z domu ozvalo hlasité cinkání domovního zvonku. Celine se zmateně ohlédla za matkou. Kdo by co mohl chtít v neděli odpoledne?

,,Nevěděla jsem, že máš návštěvu." oplatila Karen Celinino zmatení.

,,Ne, to nemám."

,,Mami! Mami, někdo zvoní!" vběhl Brian na zahradu a začal splašeně poskakovat a prstem ukazoval do středu domu.

,,Tak jdi otevřít, Briane." pobídla ho matka, ale Dylan se znovu lišácky usmál a ruce si založil v bok.

,,Co kdybych na něj ale omylem přenesl kašel? Jsem přece nemocnej." zamrkal nevině jako nějaký andílek a Karen zlostně zaskřípala zuby.

,,Nebudu se opakovat."

,,TATI! Myslim, že mám horečku!" zakřičel Brian do domu a běžel zase do domu.

Celine se pobaveně uchichtla.

,,Celine," vydechla ztěžka Karen a upřela na dcerku omluvný pohled, ,,zlatíčko, dojdi prosím tě otevřít."

,,Jasně, mamko. Hned jsem zpátky." odložila si rýč a už utíkala otevřít náhodnému návštěvníkovi dveře. Karen si úlevně oddechla a vrátila se zpět ke své práci s několika poznámkami dobře mířenými na Briana.