Still Waitin'

Kapitola 19. Pyšný tatínek

V domě Rainerových bylo mnohem více uklizeno, než u Jeonů. Také tam neměli tolik zbytečností, jako Jungkook u nich doma. Vevnitř to navíc vonělo po skořici a v obývacím pokoji po raviolách, které dělala matka Celine k večeři.

Potom, co se Jungkook představil hostům a panu Rainerovi, zasedl za stůl a čekal, než mu naservírují polévku. Celine seděla vedle něj a hrála si se lžící. Už byla převlečená a snažila se vyhýbat pohledu otce, který se zrovna dvakrát nadšeně netvářil.

,,Slyšeli jsme něco málo o Vaší dcerce," ozval se pan Rainer a svá slova mířil na postaršího muže s pořádným knírkem pod nosem. Jeho žena vypadala starší, ale pravděpodobně za to mohly starosti, které jí k tomu utahaly. ,,Evelin, nemýlím-li se?"

,,Ano, Evelin, je to zlatíčko." vychvaloval si pan Morgen. ,,Určitě Jste o ní musel slyšet díky jejímu vystoupení s harfou? Bylo to v televizi." pokračoval ve vychvalování své dcery a Charles, jako správný džentlmen zdvořile naslouchal.

Jungkook se naklonil k Celine. ,,Co je to za lidi?" zašeptal tiše a Celine se od něj malinko odtáhla, když se na ní otec přísně podíval.

,,Taťka s nimi má nějakou spolupráci, nebo tak nějak." procedila tiše a Jungkook přikývl. Zeširoka se usmál na Karen, když přišla ke stolu s velikou mísou plnou polévky.

Položila jí na stůl a postupně všechny okolo vybízela, aby jí podali svůj talíř.

Pak si všichni v tichosti popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. ,,Máte to vážně dobrý, paní Rainerová." pochválil jí Jungkook a Karen se pyšně usmála.

,,Takže, děcka," promluvil mile pan Morgen, ,,jak to jde s vámi ve škole? Slyšel jsem o tom novém prohlášení ohledně telefonů, jenom nevím, jestli je to s vaší školou, nebo ne. Evelin studuje na opačném konci města, proto je to poměrně obtížně sledovat dění takhle okolo." Jungkook ani nechtěl pomyslet na to, kolikrát už za těch pět minut o své dceři promluvil. Pyšný tatínek.

,,Ne," promluvila Celine dříve, než se k tomu odhodlal Jungkook, ,,nejedná se o naší školu, ale o tu vedle přes pár ulic." pousmála se. ,,Ale naši profesoři se toho pokouší uchytit, zdá se jim to jako dobrý nápad."

,,Je to skvělý nápad." zdůraznil pan Morgen a jeho žena ho pobaveně pohladila po ruce, kterou jedl polévku. ,,Upřímně bych to udělal hned. Občas, když jdu za Evelin do školy, tak vidím všude samé kluky na telefonech a holky se fotí a všude je takovej zmatek. Copak ne? Vždyť ty děti by narazily do sloupu, jak pořád civí do toho telefonu." další chvíli mluvil o Evelině škole a o tom, jak se jeho dcera vymykala všem ostatním.

Jungkooka to nebavilo poslouchat. Kreslil Celine pod stolem kroužky po stehnech a když chvilku nedávala pozor, proklouzl prsty pod sukni. Celine vždy naskočila a pleskla ho po prstech. Alespoň něco zábavného na té večeři bylo.

Po chvilce Karen přinesla ravioly a oni se mohli pustit do druhého chodu.

Během večeře mu několikrát zapípal telefon zprávou od Bethany. Starala se, kde se vězel. Jungkook jenom vypnul telefon a strčil ho bez odpovědi do kapsy.

Celine dělala, že to nepostřehla, ale Jungkook viděl její upřený pohled na displej.

,,Pověz, Jungkooku," naklonila se k němu náhle Karen, když se začal Charles vybavovat s panem Morgenem a jeho ženou a Karen tak už nějakou dobu jenom zírala do prázdna, ,,nepracuje tvůj tatínek v té velké firmě na konci města. Jak, že se jmenovala...?"

,,Myslíš tu firmu na výrobu pracovního nářadí, zlatíčko?" doplnil jí Charles, kterého to zjevně zaujalo více, než pan Morgen. Zvědavě se na Jungkooka podíval. Celine na otce upřela vyčítavý pohled. Celou dobu předtím dělal, že si ho nevšímal a najednou ho začal zajímat. ,,Tam pracuje tvůj otec? Slyšel jsem, že se jim poslední dva roky dost daří."