Still Waitin'

Kapitola 52. Nedělej blbýho

Ten večer byl... tragédie.

Nebo alespoň tak by to Jungkook popsal.

Co si pamatoval naposledy bylo, jak Celininému otci řekl, že ji miluje, jak se pak začal smát jeho výrazu, jak pak pan Rainer vzal Celine za ruku a odtáhl ji násilím z toho domu pryč, a jak pak Jungkook spal v pokoji sám, protože v Dylanovém pokoji byl Dylan s Rose. A Jungkook si netroufal jim tam oxidovat.

Takže nakonec spal sám... A kdyby to nebyl tupec, mohla se mu v náručí choulit Celine.

Jakmile se druhý den probudil, neskutečně ho bolela hlava. Matně si vzpomněl, že se i ten večer pozvracel. Co vzpomněl, vlastně mu to musel říct Dylan. Očividně se po odchodu Celine ničeho nebál a házel do sebe skleničky jednu po druhé. A očividně celý zbytek večera strávil se strýcem Dylana.

Takže to možná nakonec taková tragédie nebyla.

Tedy až na pana Rainera a jeho dceru. Jungkook tak trochu nevěděl, co má dělat. Řekl jí, že jí miluje. Nebo vlastně to ani neřekl jí, ale jejímu tátovi. Tátovi, který ho naprosto nenáviděl. Klidně by se vsadil, že teď pan Rainer přemlouvá Celine, aby se mu vyhýbala obloukem.

Od toho večera se s Celine nijak nestihl spojit. Trochu se bál, co si o něm teď myslí. A ještě víc se bál, že ho teď musí nenávidět. Nechtěl se zase přesunout na úplný začátek.

Takže teď seděl na posteli, díval se na seriál a přemýšlel.

Už nemohl bez Celine žít.

Čím více se mu oddalovala, tím víc ji chtěl. A to si myslel, že už to víc nejde. Teď, když už ví, že od ní odháněl všechny kluky, už to dělat nemohl. Což znamenalo, že musel snášet například Stuarta, který kolem ní neustále kroužil. Nenáviděl toho kluka. Vlastně nenáviděl jakéhokoliv kluka, který se Celininým směrem podíval.

,,Jungkooku!" zezdola zaslyšel křik své matky. ,,JUNGKOOKU!"

Od té doby, co bydlel s matkou, jeho svoboda jako kdyby skončila. Jeho matka s ním ráda trávila čas. To ale neznamenalo, že on ho chtěl trávit s ní. Měla se snažit dřív, než se rozvedla.

,,Už jdu, mami!" odsekl a zaklapl notebook. ,,Co zas chce ta ženská." zamumlal si pod nos, ale zároveň si přál, aby to jeho máma slyšela. A aby si třeba uvědomila, že Jungkook není žádná její nejlepší kamarádka, které může vyžvanit díru do hlavy. ,,Co je?"

,,Našla jsem super vysokou, která by se ti mohla líbit." matka seděla dole na pohovce a na nohou měla položený tablet. Na stolku před sebou měla sklenici červeného vína. Ode dne, kdy se s otcem rozvedli, pila poměrně často. Z toho Jungkook úplně radost neměl. ,,Dokonce ani není tak drahá, mohli bychom si ji... Vlastně asi ne. Ale myslím, že by ti dali stipendium. Jsi v americkým fotbalu jednička."

A je to tady.

,,Mami, já..."

,,Podívej se na ten kampus." ukazovala mu nadšeně.

Jungkook tam jen letmo pohlédl. ,,Mami, poslouchej mne prosím. Já na vysokou nechci."

,,O čem to mluvíš, drahoušku?" zamrkala překvapeně. ,,Každej chce na vysokou."

,,Táta je asi jedinej z rodiny, kterej jí má." ušklíbl se, protože to byla pravda. ,,Je sice báječnej ajťák, ale mně z tohohle vynech."

,,Kookie–"

,,Nenávidím školu. A nevidím jedinej důvod proč tam mám jít."

,,Ale–"

,,Jimin jí snad má?"