Still Waitin'

Kapitola 6. Říkal jsi, že je to nuda

,,Dobré odpoledne," vešla slečna Adamsová do maličké místnůstky v kulturním domu, který měla škola speciálně propůjčený pro jejich dramatický kroužek, ,,tak vás tu zase ráda vidím. Vypadá to, že většina zapsaných už dorazila." přelétla rychle pohledem po nováčcích, kteří obsadili místa úplně vepředu pod pódiem. ,,To je skvělá správa." pokračovala slečna Adamsová a studenty si rychle spočítala. ,,Zdá se, že jsme všichni. Jen jeden chlapec ještě dorazí, ale ten se omlouval, že má zpoždění. Tak, jakej jste měli všichni den?" rozhlédla se kolem dokola a studenti v předních sedadlech už otevírali ústa k odpovědi, když je slečna Adamsová lehkým zvednutím ruky rychle umlčela. ,,Zkuste to prosím předvést nějakou grimasou, mimikou čímkoliv, hlavně tváří. Tady jsme v dramatickém kroužku a vy se vůbec nemusíte před nikým stydět. Ukažte mi, co nejvýraznějším pohledem vaše dnešní rozpoložení. Tak, kdo by si přál začít?"

,,Tady! Já!" přihlásil se Chris ze třetího ročníku. Patřil mezi Celininé přátelé. Nikdy se s ním člověk nenudil.

,,Tak se předveď, Chrisi. Jen do toho." pobídla ho slečna Adamsová nadšeně a Chris svou tvář stáhl ve veselé grimase. Jeho dívka, Amy, ho chytila za ruku a spokojeně se na něj usmála. ,,Výtečně, to mě moc těší, že jsi měl pěkný den."

I když by slečna Adamsová vůbec nemusela, dělala to na začátku každé hodiny. Bylo to hlavně proto, aby studenti oddělili svůj život tam venku a na chvilku si odpočinuli.

A proto to tak Celine milovala.

Sama se toho účastnila, ale nehrála žádnou roli. A to nikdy.

Slečna Adamsová pokračovala s nějakou zábavnou hrou, která mohla trvat jen málo minut. Společně s ostatními, kteří na kroužek chodili už druhým rokem nebo víc, přivítala všechny nové a připravila si pro ně moc hezký motivační proslov o nervozitě před ostatními, a tak.

,,Dobrá, dobrá." přestávala se pomalu slečna Adamsová smát, potom, co jí Matthew dovyprávěl nehorázně vtipnou historku. ,,Matte, vážně netuším, kam na tyhle věci chodíš, ale pobavils mě."

,,Je to talent." pousmála se Celine a Matt na ní ukázal zdvižený palec.

,,Legenda." protočil panenkami Chris, ale sám se smál.

Matthew měl vážně vtipné historky. Celine nikdy nepochopila, jak bylo možný, že každou hodinou přišel s něčím novým.

,,Dobrá, děcka." mávla rukama slečna Adamsová a znovu se postavila. Vyžadala si tím pozornost všech studentů a přešla až ke stolu, na němž měla položené papíry. A když to tak Celine pozorovala, byly to ty papíry, které jí dala ona sama.

Její příběh.

,,Vrhneme se už na rozdělování rolí?" zajímal se Josh z třetího ročníku, s kterým mívala Celine matematický seminář.

,,Jdeš na to poněkud zhurta, Joshi." zakroutila hlavou profesorka. ,,Ještě jsem vám ani neoznámila, o čem vlastně příběh bude. Vsadím se, že nováčci určitě neví, okolo čeho se bude náš letošní rok motat. Naše škola letos dostala hodně nabídek, které by byla škoda odmítnout. A já si myslím, že na všech bychom mohli zahrát příběh od Celine."

,,O čem bude?" zablýsklo se jedné dívce, která tam byla poprvé, v očích.

Nováčků nebylo příliš, byli čtyři, ale za to vypadali sympaticky a připraveni do toho dát vše.

,,Dáš se do vysvětlování, Celine?" požádala brunetku slečna Adamsová.

Celine se otočila ke všem studentům. ,,Bez problému." kývla na profesorku. ,,Napadlo mě, že bychom to mohli vzít letos za jiný konec. Já vím, že vy, co tu jste poprvé, jste ani nemuseli vidět žádné z našich vystoupeních, ale většinou se to točilo hlavně o dílech od autorů staré literatury, které jsem lehce upravila."