Still Waitin'

Kapitola 12. Nepotřebuju tvojí lítost

,,Nic horšího už si najít nemohla, Rainerová?" poškleboval se Jungkook. Opřený o pultík se skláněl nad papíry, které mu Celine vytiskla a ona na něj přitom pokukovala očkem, když si skládala na pultíku mísy a plech. ,,Dyť je to všechno hrozná nuda!"

,,Taky sis na to mohl myslet sám, Jeone." vyčetla mu. ,,Pokud s tím máš nějaký problém, tak si prostě něco najdi na internetu. Já se jenom snažila... Na tom nesejde." řekla nakonec a Jungkook k ní zvědavě zvedl pohled. Rád by věděl, co mělo být to, co nakousla.

,,Snažila o co?" zeptal se přece jenom.

Celine si krátce prohrábla vlasy a dlaněmi se zapřela o pultík. Kousla se do vnitřní strany tváře a Jungkook zaujatě naklonil hlavu. ,,Snažila jsem se pro jednou zapomenout na to, jak se pořád dokola dohadujeme a udělat ti menší laskavost. Jenomže ty si musíš ve všem najít problém. Je to jako nějaká choroba." Jungkook se zamračil.

Pak si ale povzdechl a narovnal se. Pohlédl na papíry a znovu se v nich přehrabal .

,,Tak jo, Rainerová," odmlčel se, ,,zkusím udělat tyhle muffiny nebo co to je. A... díky." špitl tak tiše, až měl problém rozeznat, jestli to vyslovil nahlas, nebo si to řekl jenom ve své hlavě.

Celine s posledním překvapeným pohledem odešla dopředu ke stolům pro všechno, co potřebovala. Slyšet poděkování z úst Jeona Jungkooka bylo jako dostat za ten den bleskem do hlavy. Třikrát za sebou.

Obě bylo stejně tak neuvěřitelné.

Vzala si odtamtud nějaké věci a ještě se zdržela u ovoce, jestli by Jungkookovi neměla nějaké přinést. Nakonec zjistila, že on se tam stihl otočit ještě dříve, než ona.

S věcmi šla zpátky ke svému místu a byla upřímně překvapená, když zahlédla Jungkooka a po jeho boku stařenku Libby.

,,Žánkok," natáhl k ní Jungkook dlouhou ruku a krátce si s Libby potřásl. Celine vykulila svoje zelenkavý oči a mlčky je pozorovala. ¨

,,To zní tak..." snažila se stařenka najít správná slova na jazyku. ,,Francouzsky. Jako nějaký Francouz."

,,No, já vlastně Francouz jsem, víte?" pousmál se až mu šly vidět dolíčky. ,,Možná na to úplně nevypadám," podotkl hravě a Libby se začala smát, ,,ale narodil jsem se ve Francii. Můj otec je Francouz a matku potkal tady v Americe."

Celine se zamračila do prázdna.

Nechtěla se jim do jejich soukromého rozhovoru nějak míchat, ale proč té paní takhle nalhával?

,,Takže máš rodiče pěkný cestovatele, Žánkoku."

Jungkook se nuceně usmál. ,,A vždycky docestujou na stejný místo." prohodil jen tak mimochodem. ,,Do postele."

Celine omylem v tu chvíli spadl nůž na zem. Omluvila se za hluk a rychle ho sebrala.

Copak se jeho rodiče nehádali? Moc jí toho o nich Dylan nechtěl říct, ale to málo jí stačilo.

Libby se ale začala smát jako posedlá Jungkookově poznámce, že si Jungkook už myslel, že to nebralo konce.

Jako na zavolání, jí v tu chvíli oslovila ta druhá stařenka, která tam s ní přišla, aby jí šla s něčím pomoct. Byl to kurz vaření, nebo slepičinec? Všichni pobíhali sem a tam a občas se mezi nimi mihl i Gabriel, ale Jungkook se mu snažil nevěnovat moc pozornosti.

,,Proč si té paní tolik lhal?" zeptala se ho Celine hned potom, co Libby zmizela.

,,A proč by ne?" oplatil jí to a potěšeně se zazubil. Rukou si prohrábl vlasy a počechral si je. ,,Je to sranda a navíc, ta baba mi stejně nedá pokoj. Sotva si odešla, už tu byla jak na koni." dodal už méně nadšeně a v očích se mu prohnal děs.