Still Waitin'

Kapitola 31. Jako labuť

Místo toho, aby si Jungkook o víkendu odpočinul, jak řekl Celine, strávil většinu soboty a neděle tím, čemu se odpočinek rozhodně říkat nedalo.

V neděli odpoledne už neměl nic na práci. Díval se do stropu a převaloval se na posteli z místa na místo.

Nebavilo ho neustále se povalovat, a tak ho napadlo jediné místo, kam by se mohl jít podívat. Zvedl se proto a hodil přes sebe nějakou tmavou mikinu, než vyrazil do města.

Jak jinak, i dnes jel autem. Ušetřilo mu to hromadu času a navíc si ještě mohl pustit své oblíbené písničky.

Před dům, kam měl namířeno, dorazil za chviličku a zaparkoval na příjezdové cestě. Byl trochu nervózní, protože se ani neohlásil, že přijde. Jenomže byli tak dobří přátelé, nebo alespoň byli, že by to nemuselo vadit.

Stiskl domovní zvonek a vyčkal, než mu někdo dojde otevřít. Byla neděle, to znamenalo, že by měli být rodiče doma.

Také, že byli. Otevřela mu paní Parkerová ve sportovním a rukavicemi na rukou. ,,Oh," podivila se, jakmile Jungkooka zahlédla ve dveřích. ,,Nevěděla jsem, že máš přijít."

,,Ahoj," pozdravil jí Jungkook vřele. ,,Nedal jsem předem vědět, že se stavím, ale doufám, že to nijak nevadí, ne?"

,,Tak, když už jsi tu, tak pojď dovnitř." otevřela dveře dokořán a Jungkook se malinko poklonil, na náznak vděku. Jeho rodiče to dělali často a bylo možné, že to od nich dost okoukal. ,,Bethany je v pokoji, jestli hledáš jí."

,,Děkuju moc." poděkoval jí a vydal se do středu jejich rodinného domu.

Prošel kolem velikého zrcadla u botníku, kde si všiml, jak jeho pleť zářila. Nechtěl věřit těm babkovským řečem, že láska člověka rozzáří, ale něco na tom být přeci jen mohlo.

Otevřel jedny dveře do chodby a prošel přes ložnici rodičů až k pokoji jejího staršího bratra naproti pokoje mladšího. Tam, až na konci chodby, byl její maličkatý pokojík.

Jungkook sebral veškerou svou odvahu a lehce na dveře zaklepal. Chvíli se nic nedělo, tak zkusil zaklepat znovu, ale tentokrát hlasitěji, jestliže to náhodou Bethany přeslechla. ,,Tak si snad otevři, Dominicu!" zakřičela zevnitř Bethany.

Jungkook polkl a vzal za kliku. ,,Promiň, jestli jsi čekala Dominica, ale to jsem klepal já." řekl hned co nakoukl do jejího skromného místečka.

Bethany seděla na zemi na koberci u zrcadla, zatímco si česala vlasy do nízkého culíku. Jungkook musel znovu žasnout nad tím, jak vlastně byla krásná. Černé vlasy jí rámovaly obličej, který díky nim vypadal světlý jako z porcelánu. Oči jí ve světle z okna zářily a blyštil se v nich odraz čehokoliv na co zrovna koukala.

Obočí měla dokonale namalované a střižené, líce měla už od přírody růžovější a Jungkookovi tak vždy připadala nějak neřestná.

Přestala se pozorovat v zrcadle a za jeho hlasem se otočila. Když se tak stalo, usmála se na něj. ,,Jungkooku! Co tu děláš? Neřekl si, že přijdeš!"

,,Jo, za to se ti omlouvám." zašklebil se chlapec a zavřel za sebou dveře. ,,Bylo to tak nějak rozhodnutí z minuty na minutu, že sem přijedu. Asi jsem se ale mohl ozvat, pravda."

,,To nevadí." zahihňala se tomu Bethany. ,,Jen pojď sem a sedni si." pobídla ho k sobě na zem. ,,Akorát za takových pět, až deset, minut odjíždím s Dominicem a taťkou na projížďku autem. Ale jestli chceš, tak můžeš jet s námi."

Jungkook se posadil k ní na koberec do tureckého sedu. ,,To nevím, nechtěl bych nijak překážet."

,,Nesmysl. Taťka s Dominicem tě mají rádi. Taťka bude možná trochu smutnej, že to už nebude rodinej výlet, ale to je nejmenší."