Still Waitin'

Kapitola 21. A dál?

,,Nashledanou, pane Rainere a paní Rainerová!" křikl Dylan do domu a pak se obrátil na Celine. ,,A teď co s tebou?"

Celine se držela dveří a nehodlala je opustit. ,,Já nikam nejdu, Dylane. Řekni tvý mamce, že se stavím jindy."

,,Jo? A co až se bude ptát, proč nechceš přijet?" založil si ruce v bok a Celine musela dát jeho otázce bod, protože už měl Dylan zase pravdu.

,,Tak jí prostě řekneš, že se mi udělalo zle." navrhla a Dylan zakroutil hlavou.

,,Ne, to by asi nešlo." procedil, pak se natáhl po Celine. ,,Prostě tam půjdeš a basta! Slíbila si to? Tak nemel a pojď. Co tak hroznýho se ti může stát? A neříkej, že se bojíš Jungkooka." uchechtl se a Celine ho drkla na oko naštvaně loktem.

,,To on by se měl spíš bát mě." vyprsila se a pokusila se vystrčit bradičku, jako to dělávali ve filmech, ale vypadala u toho směšně.

Taky, že se jí Dylan posmíval.

,,Tak pojď ty Rambo. Ukážeš mu co je proto." natáhl se po ní a Celine ucukla.

Dylan jí však vzal tašku s věcmi a ze zadní kapsy telefon.

,,Vrať mi to, Dylane! Říkala jsem přece, že nikam nejedu!" založila si na protest ruce na hrudi a Dylan se s úšklebkem prodral kolem ní až ke svému autu.

,,Tady má někdo z Jeon Jungkooka nahnáno." provokoval. Otevřel kufr a vhodil do něj Celininu tašku a telefon hodil do své kapsy. Celine přešla až k němu a srdce jí splašeně bilo.

,,Nemám, jenom se mi nechce tam trčet celý večer." zamračila se a pozorovala Dylana, který nasedal do auta.

,,Nebude to jenom na večer, ale na celou noc, hezky tam přespíš."

,,Tak to už v žádným případě."

Dylan pokrčil rameny a nastartoval motor. Stále nechával Celine stát před autem. Náramně se celou tou situací bavil a o to víc to Celine vytáčelo. ,,Tak v tom případě si odvezu tvoje věci a hlavně tvůj mobil." usmál se vítězně a Celine zbledla v obličeji. ,,A nezapomínej, že znám tvoje heslo. Jungkookovi by se určitě líbily ty fotky, který máš v galerii. Třeba ta v tom rybníku, jak si chtěla hezkou fotku pro babičku, pamatuješ? Ta, jak si tam rozvalená a–"

,,Dobrý, jo, stačí, Dylane." zarazila ho honem a schovala si tvář do dlaní. ,,To už stačí, Dylane."

,,Tak nasedni a neremcej." zamračil se Dylan a Celine odendala dlaně z tváře.

,,Tohle je vydírání." vyšpulila spodní ret, ale skutečně do auta nasedla. Jakmile se připásala, Dylan hned vyjel z ulice.

,,Ale zabralo to." zamumlal Dylan a Celine by po něm nejraději něčím hodila, vzhledem k tomu, že řídil a měl tak v rukou její život, si to raději nechala na jindy.

Vzdala se proto a opřela si hlavu o sklo. ,,V kolik tam má přijet?" optala se předem, aby byla už připravená. Dylan za volantem ztuhl, ale hned se zase dal do pořádku.

,,Tak hoďka, dvě..." zvýšil hlasitost rádia a Celine přesunula svůj pohled na krajinu za okénkem.

Sedět v autě s Dylanem bylo něco úplně jiného, než sedět v autě s Jeon Jungkookem. Ten kluk se na ní neustále otáčel a z jedné části mezi nimi putovalo jisté vzrušení. Jungkook si pokaždé pustil pusu na špacír a častokrát měl vtipné poznámky. Dylan byl oproti tomu kliďas a pobrukoval si do tempa písničky, která z rádia vyhrávala do celého auta.

Dylan po chviličce – a skončení jedné jeho oblíbené písně – konečně zaparkoval před jeho domem. Celine se narovnala a přestala se hlavou opírat o sklo a místo toho pohled přesměrovala na jejich domek.