Still Waitin'

Kapitola 4. Měli jeden druhého

Celine ležela s hlavou mezi učebnicemi a zoufale se snažila vypočítat chemickou rovnici. Po posteli měla rozházené snad stovky popsaných papírů.

Naštvaně přeškratala špatný výsledek, když jí displej mobilního telefonu zablikal a telefon zabrněl. Popadla ho a po přečtení jména na displeji, ho zase rychle položila zpátky na postel.

,,CELINE!" zakřičel na hnědovlásku Brian ze spodního patra. Celine upustila tužku, kterou psala. ,,CELINE!"

,,Vždyť už běžím." povzdechla si Celin. Hned na to vyskočila z postele a s telefonem v ruce seběhla schody do patra.

Z kuchyně se ozývalo praskání oleje. Celine si unaveně promnula čelo a vešla do obývacího pokoje, kde hrála televize. Brian, ležel na pohovce s balíčkem brambůrků na břiše a s ovladačem k televizi přepínal programy. Charles ležel hned vedle něj a něco si luštil v novinách. Celine nad nimi pokroutila hlavou.

Věděla, jak dlouho se Karen s Charlesem pokoušeli o druhé dítě a pak se jim konečně poštěstilo. Byl to chlapeček a každý taťka si přeje svého malého chlapečka. Prvních pár let ho Charles nosil na rukou—doslova, ale čím víc Brian rostl, tím víc si z něj Charles dělal svého vlastního parťáka. Karen měla Celine a Charles Briana.

,,Cos potřeboval, Briane?"

,,Brian nic," připomněla se Karen z kuchyně, zatímco se skláněla u trouby a kontrolovala hranolky, ,,ale já bych potřebovala s něčím pomoct. Mohla bys připravit salát?"

,,Bez problému."

Celine přešla až do kuchyně a z lednice si vybrala všechny potřebné suroviny.

,,Co jsi vlastně dělala v pokoji?" zajímala se Karen hned, co si Celine položila vedle ní prkénko.

,,Učím se. Chemii a tak..." v tu chvíli jí telefon znovu zacinkal a jí se stáhl žaludek.

,,Co si říkala, beruško?"

,,Já jen," polkla nahrubo Celine, ,,mamko, ráda bych se zapsala do..." přivřela víčka a zhluboka se nadechla, ,,do kurzu vaření a pečení."

Karen podezřívavě přihmouřila. ,,Proč bys vůbec na něco takovýho chtěla jít? Copak ti vaření doma nestačí?"

,,Protože to může být zábava."

A zatímco krájela salát a snažila se rodiče přemluvit, chlapec za displejem měl večer o něco živější.

Všude kolem něj byl ruch, a to právě proto, že seděl v zapadlé malé restauraci na konci města. Vzali ho tam jeho spoluhráči, kteří většinu večerů chodili právě sem. A protože Jungkook neměl nic lepšího na práci, šel s nimi.

Telefon si strčil do kapsy a zase se věnoval svým kamarádům.

,,Žvejkací tabák? Zkusil bys?" opřel se Jace o opěrátko a párátkem hodil po jejich recieverovi, který pozoroval servírku za pultem. ,,Kevine?"

,,Jo," trhl Kevin hlavou a začal se věnovat Jaceovi. ,,O čems to mluvil?"

Jungkook své přátelé miloval. Víc než cokoliv na světě. Ale někdy to byli vážně hrozní hlupáci. Přesto všechno, oni byli jeho druhou rodinou a když zrovna neměl poblíž Dylana, nedokázal si představit nikoho,  s kým by byl šťastnější.

,,Kamaráde, přestaň koukat po tý holce, vždyť ses před pár dny sotva vykopal z hroznýho rozchodu." poplácal ho po zádech Stuart a z talíře mu ukradl jednu hranolku.

,,Ještě doteď po nocích fňukal." ušklíbl se Jungkook. ,,Jinak, otázkou bylo, jestli bys zkusil tabák? Hádám, že ne. Sotva se opiješ na večírku." odpověděl si a ulokl jahodového milkshaku. Kevin si zahanbeně skousl ret a pohledem raději ucukl jinam. Kevin toho nakecal hodně, ale skutek utek a on by nikdy neudělal nic, co by se jeho rodičům nelíbilo.