Still Waitin'

Kapitola 45. Moc si to bereš

Jungkook si do pusy strčil hranolku a už se chystal namočit si burger do koly. Vzpomněl si, že to Bethany neměla ráda a prostě si do něj jenom kousl.

,,Co se na mě tak koukáš?" zeptal se ji nechápavě. Vždyť si to naschvál nesmočil v té kole.

,,Nic, já jen..." spojila si ruce na stole. Její těstoviny před ní nedotknutě ležely. ,,Musím se pořád vracet k tomu, co se stalo dneska na tý chodbě."

Najednou Jungkooka přešla chuť k jídlu. Položil burger zpátky do talíře. ,,Jo, taky se k tomu pořád vracím. Asi si to od Dylana zasloužím."

Beth se slabě pousmála. ,,Být na jeho místě, tak ti vrazím takovou, že bys tam měl monokla až do konce života a ani vlastní máma by tě nepoznala. Nemůžeš se mu divit, že se zlobí."

,,Jo, to asi ne." Pak se kousl do jazyka. ,,Ale zase z druhý strany – co jemu je do našeho vztahu?"

,,Podle mě ses zachoval jako blbec. A to mi do vašeho vztahu taky nic není."

,,Tak díky," zašklebil se na ni kysele.,,Abych se s ní vyspal, to mi poradil Jace."

,,A teď se na něj snažíš svést všechnu vinu?" zvedla nevěřícně obočí. ,,Tak jsi ho neměl v první řadě poslouchat."

,,Proč mi tohle říkáš? Sama jsi do mě byla zamilovaná, neměla bys skákat radostí?"

,,Fajn, zase se chováš jako tupec." Hodila na něj jeden z pohledů, který ho donutil se nad svým chováním trochu zamyslet. Byl ze všeho omrzelý. Měl zlomené srdce a ani doma u Jimina nenašel klidu, když si ho tam vystopovala matka. ,,Nemusíš ponižovat ostatní, protože se cejtíš sám ublíženej. To je ubohý."

,,Ne, promiň mi to." svěsil si hlavu do dlaní. Nechal všechny své emoce, aby se mu odrážely v hlase. Nedokázal najít v sobě tu sílu, aby si zase na něco hrál. ,,Všechno jsem to posral."

Bethany byla chvilku zticha, než promluvila. ,,Napadlo tě někdy, že to prostě nemá být Celine? Přemýšlel jsi nad tím, jestli se k sobě vlastně hodíte? A neříkám to proto, že ses mi líbil. Ptám se tě na to jako tvoje nejlepší kamarádka."

,,Miluju ji, Beth." v polovině té věty se mu zlomil hlas. Hlavu měl pořád v dlaních a neodvažoval se otevřít oči. Připomněl by si, že to celé nebyl sen, ale realita. ,,Já už nevím, co mám dělat. Já se prostě už nedokážu zakoukat do nikoho jinýho. I kdybychom spolu být neměli, jediný co mi zbylo, je doufat."

,,Tohle bys měl říkat jí a ne mně. Proč k ní jednou nemůžeš být upřímnej?"

Jungkook k ní konečně zvedl oči. Nelíbilo se mu co slyšel, protože to byla pravda. Všiml si, že ani Bethany z toho dvakrát nadšená nebyla. Tahle přetvářka jí šla.

Jenže v tuhle chvíli byl až příliš sobecký a příliš ho bolelo u srdce, aby na její city dokázal brát ohled.

,,A když už jsme u toho," nadechla se zhluboka, poprvé se dotkla těstovin a Jungkook si přitom malinko oddechl. Kdykoliv odmítala jíst, něco nebylo v pořádku. ,,Celine není jediná, která by si zasloužila tvoji upřímnost."

,,Co tím—?" Zamyslel se nahlas, ale hned mu to díky jejímu výrazu došlo. Začal vrtět hlavou ze strany na stranu. ,,Ne, to nebudu dělat."

,,Kooku, je to už tolik let. Bývali jste nejlepší kamarádi a jemu na tobě pořád po těch letech záleží."

,,To si myslíš?" arogantně se začal smát. ,,Kdyby mu na mně tolik záleželo, nepozval by nikdy Celine na rande. Věděl, že ji chci." pak se podíval z okna. ,,Víš ty co? Neřešme to už. Za chvilku si pro mě stejně má přijet Jimin. Dneska se s Celine uvidím, tak mi drž palce."