Still Waitin'

Kapitola 55. Fakt ti na ní záleží?

,,Dopadne to dobře, uvidíš. Budu hned vedle tebe a kdyby se to nějak zvrtlo, zasáhnu." Mluvila Celine na Jungkooka přes svůj telefon. ,,Hlavně se musíš uklidnit, nebo si bude myslet, že jsi posera."

,,Tak trochu si tak teď připadám." slyšela na druhé straně jeho splašený dech. Byl už jen kousek od jejího domu. ,,Bože, mačkám ten volant posledních deset minut tak silně, že mám ztuhlý ruce. Co když to tvůj táta pozná, až mi bude podávat ruku?"

,,Pokud ti ruku bude chtít podat."

,,Teda, ty mi fakt pomáháš." zamumlal skoro nepříjemně. Celine bylo jasné, že z té večeře s její rodinou byl nervy bez sebe, ale musel se tomu postavit. A přitom samozřejmě udělat co nejlepší dojem na pana Rainera. ,,Bude po mně!" vyjekl najednou. ,,Jsem jen dva bloky od vás, potřebuju ochranu všech andělů na světě."

,,Hele," zvedla se Celine z postele, ,,doběhnu dolů, ať ti otevřu první já. Dobře?"

,,Dobře." moc rozhodně tedy nezněl, ale raději to nechala plavat. Byla si jistá, že se po chvilce uklidní.

Vždyť její otec přeci nekouše.

Jak řekla, tak také udělala. Ukončila hovor s Jungkookem a běžela dolů za svou rodinou. Celý den se snažila svého otce na tu večeři připravit. Prosila ho, skoro na kolenou, aby byl shovívavý, že jí na Jungkookovi záleželo. Ale vlastně svým způsobem připravovala také sama sebe, aby jí z toho nerupnula žilka na čele. Milovala svého otce a neuměla si představit, že by nevycházel s někým, koho také miluje a chce s ním tvořit budoucnost.

Snad to všechno dopadne v její prospěch.

,,Měla jsi do toho dát česnek, mami." slyšela zrovna svého mladšího bratra zezdola. ,,Takhle je to pěkně hnusný."

,,Briane!" napomenul svého syna pan Rainer, který seděl na pohovce a četl si čerstvý výtisk novin. Jeho žena byla v kuchyni a míchala polévku. Celine jí s tím samozřejmě celé odpoledne pomáhala.

,,Celine, zlatíčko?" promluvila matka. ,,Kdy tu bude Jungkook?"

Jenže v tu ránu bylo zvenčí slyšet přijíždějící auto. ,,Myslím, že už je tady."

,,Jejda," vyjekla její matka, ,,dojdu si rychle učesat vlasy. Ty Briane si prosímtě obrať to triko, máš ho vzhůru nohama." A s tím odběhla do koupelny.

Celine se sklonila k Brianovi. ,,Ty malej ďáblíku. Máma ví, že má Jungkook alergii na česnek. O co se sakra snažíš?"

,,Nebylo by to vtipný, kdyby se tu přede všema–"

,,Ne, nebylo." zakroutila hlavou. ,,Jen počkej, až mu řeknu, aby ti nedával ty bonbóny, co ti přivezl." Narovnala se s vítězným úsměvem na tváři.

Brian zbledl. ,,To není fér."

,,A to, že mi chceš otrávit přítele je?"

,,Byla to jenom sranda." uraženě si zkřížil ruce na hrudi a zadíval se do stropu a nemínil se dívat Celininým směrem.

Celine zaslechla zvonění na domovní dveře a přiběhla Jungkookovi otevřít.

Když ty dveře otevřela, viděla ho tam stát na prahu, vlasy slušně vyčesané, konečně jiné oblečení, než jen volné mikiny a volné černé kalhoty, a s kytkou v ruce.

Vypadal naprosto zděšeně.

Chtěla ho nějak podpořit, a tak k němu přišla a políbila ho. ,,Neboj se. Budu tu s tebou." stiskla mu rameno.

,,Jsem tak nervózní, že ani nemám hlad. A je blbý tam na talíři něco nechat." šeptal jí do ucha, aby to nikdo neslyšel. ,,Co když se přejím a pozvracím se? To bude hrozná urážka."