Still Waitin'

Kapitola 10. Tak na to pamatuj

Středa se rychle přehoupla na čtvrtek a na Jungkooka tak čekalo něco, na co se už týden pilně připravoval.

Do školy dorazil společně s Dylanem. V noci toho ani moc nenaspal, takže byl docela unavený, ale to mu nezabránilo se na tréninku sedřít, jak to jen šlo.

Celý namožený dojel až před kulturní dům, kde zaparkoval a v rychlosti vyběhl ven z auta, aby to všechno stihnul.

Ještě pořád se cítil pod psa, ale náladu mu zlepšovala jedině to, že šel zkoušet něco nového. Protože něco starého, už druhý den pěkně pokazil. A tenhle den to bylo stokrát tak horší. Bylo tomu tak pokaždé, když to doma bouřilo, což bylo poslední dobou celkem často.

,,Jeone!" vyhrkla Celine, když vběhl do chodbičky. Udělalo se mu hned zle, jakmile si vzpomněl na poslední chvíli, co tam s Celine byl a co se vlastně stalo.

,,Rainerová." oslovil jí na oplátku a vyloudil na tváři škleb.

Celine se na něj zamračila a přešla až k němu. ,,Trochu té slušnosti by ti občas taky nic neudělalo." peskovala ho jako nějaké malé děcko. ,,Navíc, vevnitř už to běží v plném proudu, tak jestli se chceš něčeho zúčastnit, tak si pohni. Já už je víc nebudu přemlouvat, aby na tebe čekali." založila si rozzlobeně ruce na hrudi a Jungkook překvapeně zamrkal.

,,Tys je... přemlouvala?" vypadlo z něj udiveně a Celine nad ním protočila panenkami.

,,A víckrát to už taky neudělám."

,,Máš ty vůbec někdy den, kdy jsi na ostatní příjemná, Rainerová?" odfrkl si Jungkook.

Celine vztekle zafuněla a bez jediné další poznámky se z té úzké chodbičky zase rychle vytratila. Jungkook si povzdechl a šel rovnou za ní.

Nejen, že by si přál den, kdyby ho nechala poklidně žít, ale také by si přál den, kdyby se nechoval pořád jako ten největší pitomec.

Vešel do místnosti s vysokým stropem a zraky některých se hned upnuly jeho směrem.

Sebevědomě zamířil až k slečně Adamsové a dal se s ní do řeči. Celine ho z povzdálí pozorovala a něco si kreslila po papíře, který dostala od profesorky na poznámky.

,,Co kdybychom teda už začli, děcka?" obrátila se na studenti slečna Adamsová, potom, co domluvila s Jungkookem. ,,Jak jsme se bavili, o výběru rolí." připomněla, snad, jako kdyby na to někdo mohl zapomenout. ,,Doufám, že jste si všichni pilně prostudovali všechny ty papíry, které jsem vám mailem nasdílela a byla bych ráda, kdyby, až teda budete přednášet, abyste se moc nesekali."

,,Nedělá to dobrý dojem." doplnil jí Josh a profesorka se na něj zazubila.

,,Tak kým začneme?"

Studenti se na malinkým pódiu střídali jedna báseň. Profesorka měla malinko jiný způsob udělování rolí, než její vrstevníci z jiných středních škol.

Vybírala si totiž sama, kdo se hodil pro jakou roli a nikdo předem nevěděl, jestli získá hlavní roli anebo třeba vedlejší a přinejhorším tam bude jenom jako křoví. A jelikož tenhle rok tam bylo víc uchazečů, než bylo očekáváno, bylo nad mraky jasné, že někdo půjde domů se sklopenou hlavou.

Dokonce i Jungkook před všechny ostatní předstoupil. Aby se pravda shodovala s pravdou, udělal to vlastně jenom proto, aby tím rozzlobil Celine, ale když tak stál přede všemi a měl všechnu pozornost jenom pro sebe, docela se mu to i líbilo.

Něco jako nervozitu nepotkal a bylo mu upřímně ukradené, jestli bude hrát nějaké křovisko, nebo bude hlavním námořníkem.

Všichni nechali slečně Adamsové o přestávce chviličku odpočinku a Celine se k ní hned nahrnula a kdo jen tušil, o čem si ty dvě asi tak mohly povídat.