Still Waitin'

Kapitola 44. Lůzře!

,,A udělal tě aspoň?"

,,Dylane, mám teď zlomený srdce, nemůžeš mít trochu toho citu a nevyptávat se mě na to pořád?! Nemluví se o tom moc dobře." Hodila po něm Celine polštářem.

Dylan se tak tak vyhnul, ale natáhl se, sebral polštář z podlahy a opřel se o něm. Seděl na zemi opřený o záda, zatímco Celine zabrala postel. Na klíně měla kbelík zmrzliny a vedle sebe preclíky, které si do ní namáčela.

Když sem Dylan přišel, poradil jí, že na zlomená srdce a rozchody jsou nejlepší zmrzliny. A jelikož Celine zatím ani s Jungkookem nechodila, platilo na ní jenom to zlomené srdce.

,,Jenom se ptám." pokrčil Dylan rameny a sám si do pusy hodil pár preclíků. Chvilku byl zticha a pak znovu promluvil: ,,Protože, když už tě alespoň takhle zneužil a vyspal se s tebou, mohl by tě aspoň udělat, aby to stálo za to. Udělal tě?"

Celine ho probodla chladným pohledem. ,,Notak, mně to můžeš říct, slibuju, že se nebudu smát." dorážel na ni Dylan, protože pravda byla taková, že od té osudné noci ještě s Jungkookem nemluvil. ,,Je to docela normální, že se tohle klukům stává."

,,Jo?" povytáhla zvědavě obočí.

Dylanovi se rozzářila tvář a koutky vyhouply nahoru. Navzájem se sobě dívali do tváře a Celine bylo jasné, že to Dylan věděl.

,,To je fakt idiot." opřel se o dveře s rukama složenýma na hrudi. Slíbil Celine, že se nebude smát, a taky to neudělal. ,,Fakt tupec ten Jungkook."

,,Říkal jsi, že se to stává hodně klukům?"

,,Jo, většinou jenom těm, kteří se soustředí hlavně na svoje uspokojení." obrátil oči v sloup.

S každou nabývající vteřinou začínal být na svého nejlepšího kamaráda víc a víc rozčílený.

Řekli si s Jungkookem, že do jejich přátelství nikdy nevleze žádná dívka, ale tohle bylo přece jenom trochu jiné. Zkrátka Dylan nedokázal Jungkookovi tak rychle odpustit, jaké chyby se dopustil.

,,Nepamatuju si, jestli se soustředil hlavně na sebe, byla jsem přiopilá!" stiskla si kořen nosu. Bylo jí do pláče. Všechny ty vzpomínky na tu noc ji pomalu dusily, jako kdyby se topila pod vodou. Chtěla na všechno zapomenout, nebo na to alespoň nemyslet. Jako kdyby naschvál nedokázala přemýšlet nad ničím jiným. ,,Ale pamatuju si, že jsem to chtěla." dodala sklesle.

,,Samozřejmě, že jo!" vybuchl Dylan naštvaně. ,,Jsi do Jungkooka zamilovaná a byla jsi pod vlivem alkoholu. Samozřejmě, že jsi to chtěla. Ale jeho chyba byla taková, že to dotáhl do konce, chápeš? Věděl moc dobře v jakým jsi byla stavu. Je to srab..."

,,Už nikdy ho nechci vidět." zamumlala si pod nos.

Nabrala si plnou lžíci zmrzliny a najednou si ji strčila do pusy. Po tváři jí stékaly neposedné slzy, rychle je setřela.

Nechtěla pro něj plakat, jenže Dylan měl v jednom pravdu. Byla do něj zamilovaná.

A protože do něj byla zamilovaná, celá situace tím byla akorát horší.

,,Nemáte spolu v pondělí dramaťák?" zkusil se zeptat něžně Dylan.

Od pondělí už jim znovu začínala škola, což znamenalo, že Jungkooka bude muset vídat na chodbách. ,,Mm," přikývla. ,,A příští pátek je naše první vystoupení. Budeme se na něj celej víkend muset připravovat. Nevím, jestli to zvládnu, Dylane. Vidět ho tak často. Myslím, že mi z toho pukne srdce."

,,Jestli chceš, můžu ho omylem nějak zranit, aby nemohl nejlíp doživotí chodit do školy?" nabídl se.

,,To by bylo super." Vydechla. ,,Ale teď vážně, co mám dělat? Jenom doufám, že nepřijme tu nabídku od slečny Adamsové."