Still Waitin'

Kapitola 8. A změnilo by se něco?

Dlouhou chodbou se ozývaly kroky, které mířily ke chlapeckým šatnám. Patřily chlapci s rozcuchem, který chodbou pospíchal na začátek svého tréninku. Na hodinkách si zkontroloval čas, když se k jeho krokům přidal jeden pár. Jungkook se zarazil, přestal se přehrabovat ve své sportovní tašce a za kroky se otočil.

Upřímně ho překvapilo, když místo spoceného fotbalisty nebo roztleskávačky v příliš krátké sukni, zahlédl elegantně oblékanou dívku s havraními vlasy až po ramena. Pokusil se obraz před sebou rozmrkat, jestli se mu to jenom nezdálo.

,,Ahoj, Jungkooku." a jeho domněnka se vyvrátila.

Vskutku se mu to nezdálo. Bethany došla tu dálku, co je dělila a nepatrně na své tváři vykouzlila úsměv.

,,Beth?" vytřeštil překvapeně oči a dívka před ním se nepatrně ošila. ,,Myslím, ahoj."

,,Pospícháš?" podívala se na sportovní tašku v jeho ruce. Jungkook nad tím nejdřív mávl ledabyle rukou, potom souhlasně přikývl.

Připadal se najednou jako hlupák.

,,Ale to počká." rozhodl se nakonec a Bethany se malinko uchichtla. ,,Potřebuješ ode mě něco?" zeptal se jí s nadějí v hlase, o které si byl jistý, že jí Bethany přeslechnout zkrátka nemohla.

,,Um," zastrčila si neposedný pramínek za ucho a zhloupla se lehce na špičkách, ,,vlastně jsem se přišla podívat na trénink, jestli s tím nemáš problém?"

,,Proč bych měl mít?" zamračil se Jungkook a Bethany mlčky povytáhla obočí. ,,Budu rád, když se přijdeš podívat. Ne snad, že by mi na tom visel život, ale mohla bys–"

,,Už zase žvatláš, Jungkooku." přerušila ho přátelsky Beth a Jungkook se zhluboka nadechl. Tašku si v ochranném reflexu přitáhl za poutko blíže k tělu, aby si tak kolem sebe vytvořil pomyslnou kupoli.

,,Promiň, jsem nervózní." přiznal se a pohled sklopil na špičky svých bot.

,,Už bys měl jít." pobídla ho a Jungkook se zase podíval jejím směrem.

,,Jo-jo, jasně." několikrát rychle za sebou přikývl. A než se rozhodl k jakémukoliv pohybu, bledá útlá ručka mu přistála na ramenu. Pohlédl zmateně na Bethany a pokusil se v její tváři najít vysvětlení.

,,Mohla bych s tebou po tréninku na chvilku mluvit?" zeptala se ho a Jungkook si už myslel, že snad překvapením spolkl svůj vlastní jazyk.

,,Když na mě počkáš." pokrčil rameny, ale uvnitř pískal a skákal a pokoušel se zastavit ten nehorázný příval naděje, který ho naplnil. ,,Nemám problém s tebou na chvilku hodit řeč."

,,Díky," usmála se zdvořile, ,,tak já budu čekat tady na chodbě." rozmáchla kolem sebe rukama.

Jungkook naposledy kývl hlavou, než se s myšlenkami kolem dokola vydal konečně do chlapecké šatny. Zbylý tým bude jistě nadávat, už tak meškal.

Když vešel se svými zbylými spoluhráči na hřiště, Bethany už seděla na tribunách. I z té dálky jí to slušelo.

Zakroutil nad sebou hlavou a raději svou pozornost přesunul na trenéra.

,,Jdeš pozdě, Jeone!" vřískl na něj trenér a tvář se mu stáhla vztekem. ,,Dej si třicet kliků a proběhneš se o kolečko navíc! A vy ostatní do pohybu! Nemáme na to celej den." zapískal na píšťalku a Jungkook ztrápeně přivřel víčka, než se shýbl k zemi a začal s kliky.

Šlo mu to jako po másle, ladně se zvedal, jako kdyby ani nic nevážil.

Trenér jim toho dne pořádně naložil, a tak se snažil Jungkook alespoň malinko ve sprše promačkat natažené svaly.