Still Waitin'

Kapitola 11. A kdo pozval tebe?

,,Měl jsi mokrej sen o Celine Rainerový?" vyprskla smíchy Bethany, když už hodinu seděla u Jungkooka na posteli.

,,Takhle to nebylo!" vyhrkl Jungkook a tváře mu přitom zrůžověly. ,,Nebyl to mokrej sen. Jenom..." vydechl a Beth se pobaveně ušklíbla.

,,Jenom se ti zdálo, jak ses s ní vyspal." doplnila ho. ,,To mi docela jako mokrej sen připadá."

,,Nemůžu za to, co se mi zdá." složil si Jungkook hlavu do dlaní. ,,Prostě se to stalo."

,,A co přesně jste v tom snu dělali?" zeptala se ho Bethany a ani se nesnažila skrýt pobavení. Jungkook si povzdechl si a přešel od okna až k ní. Sedl si na postel a přitáhl si k sobě na klín jeden z jeho velkých polštářů.

,,Vlastně to bylo docela normální." pokrčil rameny. ,,Jenom jsme spolu leželi v posteli a ona mi začala... Musím to vyprávět do detailů?" zaúpěl zmučeně a Bethany se prohnula smíchem. Zakroutila hlavou a Jungkook si úlevně oddechl. Ještě pořád měl ten sen před očima a sám nevěděl, jestli by za to měl být rád, nebo ne. Něco takového se mu ještě nikdy nestalo.

,,Každopádně," pleskla rukama o sebe, ,,zajímá mě, jestli se ti to líbilo?" nadhodila a Jungkook rychle zamrkal.

Odvrátil se od ní a nad její otázkou se pokusil zamyslet. Byla to hodina od té doby co se probudil a hned Bethany zavolal, ale pamatoval si ten pocit v tom snu moc dobře.

Taky ho napadlo, že by mohl třeba zavolat Dylanovi, ale ten by to nesl ještě hůř, než Bethany a vysmíval by se mu celý den.

Pořád měl ale výčitky z toho, že to Bethany skutečně řekl. Jednu dobu se jí líbil a on se bál, že to všechno ještě nevyprchalo.

,,Záleží na tom vůbec?"

,,Mohlo by. Ne vždycky se ti zdá, jak ti ho někdo kouří." ušklíbla se a Jungkook by se v tu chvíli už vážně nejraději propadl do země. Takhle přisprostle to znělo stokrát tak hůř.

Bethany možná měla v něčem pravdu, ale on byl pořád ještě kluk a to k tomu zkrátka patřilo.

,,Jo, líbilo se mi to." promluvil po chvíli ticha. Bethany přikývla a pohladila Jungkooka po ruce, kterou měl volně položenou na polštáři. ,,To ale ještě nutně neznamená, že chci, aby se mi zdál ještě někdy."

,,Možná bys měl začít koukat na porno, aby se ti tohle nestávalo." zachechtala se a Jungkook si byl jistý, že v tuhle chvíli byl rudý až na zadku.

,,Já bych řek, že s tím jsem v pohodě."

* * *

Páteční dopoledne se rychle přetáhlo na odpoledne a na Jungkooka tak už konečně čekal jenom trénink a měl na celý víkend volno.

Jenomže mu trénink začínal až později odpoledne, a tak se rozhodl zajít si kopat na palouček.

Obul si ve škole kopačky a chystal se dojít si do auta pro ručník a míč, protože na palouček doběhne.

Cestou ale narazil na Stuarta, který se na něj spokojeně šklebil.

,,Jungkooku," oslovil ho, když Jungkooka míjel.

,,Co tak dobrá nálada?" zajímal se Jungkook a Stuart se zastavil na místě. Bylo to už tak dávno, co takhle naposledy stáli naproti sobě osamotě. ,,Neříkej, žes zase někoho vydíral, abys dosáhl čeho chceš?" Stuart vytáhl obočí a pobaveně si odfrkl.

,,Vlastně," protáhl zdlouhavě a s každým slovem si tak pohrál, jako kočka s myší, ,,jsem byl za Drewem. Staví se podívat na ten zápas, kterej bude za čtrnáct dní." oznámil Jungkookovi. Drew byl jeden z vůbec nejlepších hráčů amerického fotbalu, který kdy do jejich školy vešel. Byl o dva roky starší, než Jungkook, ale nikdy mezi nimi nedělal rozdíly. Pro školu to byla legenda a pro Jungkooka někdo, ke komu mohl vzhlížet. A to, že se chystal dorazit na ten zápas, ho akorát vyděsilo. O to víc na sobě musel zamakat, aby z toho nebyl totální propadák. ,,Pamautuješ si ho, ne?" hrál si s ním Stuart.