Still Waitin'

Kapitola 16. Poprvé tě opustím já

Potom, co si Jimin nejméně dvakrát pozvracel koberec a jenom díky Bethany, nic neskončilo v jeho autě, ale v pytlíku, se konečně podařilo Jungkookovi uložit Jimina ke spánku. Nechal mu u postele kbelík a vodu s práškem, než znaveně zavřel dveře od jeho ložnice.

Jimin se de facto svalil na postel a hned usnul.

Vyšel za Bethany před byt a našel jí sedět na lavičce pod pouliční lampou. Povzdechl si a sedl si k ní. ,,Všechno v pohodě?" trhla hlavou jeho směrem, jakmile zaregistrovala vedle sebe pohyb. Tma jim dávno schovala budovy v pozadí pod pokrývku, a měsíc tak měl šanci vykouknout na oblohu. ,,Jak je na tom?"

,,Spí," pokrčil rameny Jungkook.

,,To je dobře." podívala se Bethany před sebe na keříky, které byly podél písčité cestičky. Jungkook měl jediné štěstí, že už u Jimina párkrát na návštěvě byl, jinak by to dopadlo špatně a musel by ho dovést k nim domů. A kdověděl, co by na to řekli jejich rodiče. ,,Tipuju, že se zítra probudí s pěknou kocovinou."

,,Neměl se takhle opít." Bethany se na něj podívala a oběma se v tváři zračilo pobavení, jako podepsání frustrace z celého večera.

,,Pojedeš domů, nebo tu s ním zůstaneš?" vyslovila Beth otázku, která jí nějakou chvilku ležela na jazyku.

Jungkook nad odpovědí ani nemusel dlouho přemýšlet.

,,Budu tady s Jiminem." odpověděl a přestal se uculovat. ,,Někdo by na něj alespoň měl dohlídnout." dodal a Bethany do něj dloubla.

,,Není to vtipný?" zavrkala. ,,Jimin je o dva roky starší, ale teď to tak vypadá, že seš jeho starší bratr spíš ty."

,,Ale neber to tak, že je takovej pořád." vyhrkl honem. Zase se ho zastával. Jenomže měl ho natolik rád, že si nemohl pomoct. ,,Doufám, že tě nijak dnešek nevyděsil, nebo tak..."

,,Jak už jsem jednou řekla, Jungkooku, neodsoudím nikoho, koho máš rád. Fakt. Navíc Jimin byl oproti tomu, na co jsem zvyklá, úplný nic. To spíš pro tebe to muselo být něco. Najít v takovým stavu někoho z rodiny. Je to mnohem bolestivější vidět je tak, než třeba svýho kamaráda nebo spolužáka."

,,Jo, protože Jimin byl vždycky ten ukázkovej." dloubl Jungkook špičkou boty do písčité cesty pod sebou. ,,Ale nakonec se oba dva ničím moc nelišíme." pleskl rukama o sebe a podíval se na Bethany. ,,Pojďme se bavit o něčem jiným. Už tak nám zaplnil celej večer, tak co říkáš, kdybych tě odvez domů a mohli bychom si ještě v autě popovídat, nebo?" navrhl přátelsky a Bethany se mu očima vpíjela do těch jeho.

,,Jen tu s ním počkej, zavolala jsem si Uber." vysvětlila. ,,Měl by tu za chvilku být."

,,Počkám tu s tebou." nadhodil Jungkook a Bethany se děkovně usmála. ,,Volalas domů, aby neměli strach?" vyptával se honem na to, protože její starostlivou maminku moc dobře znal.

,,Volala, ale stejnak jsem měla spát u Emily." řekla suše. ,,Teď se mi za ní každopádně vůbec nechce. Očekávám, že v noci nebudu moct usnout, tak bych jí tam akorát rušila." obeznámila Jungkooka a ten si zamyšleně přejel prstem po rtu.

,,Víš, že bys přece mohla přespat i tady? Jiminovi by to určitě nevadilo a já bych ti ustlal na gauči a sám se vyspal na koberci. Je to jenom jedna noc." teprve až když to vyslovil, si uvědomil, že jí žádal, aby tam přespala. ,,Nechci tu s ním být sám." dodal tiše.

,,Pletla bych se vám tu." odmávla to a Jungkook pocítil vlnku zklamání, která do něj udeřila. ,,Tohle si potřebujete vyřešit osamotě a hlavně nechci vidět tu jeho kocovinu, až se ráno probudí." zasmála se a Jungkook nad tím nakrčil nos, ale sám se krátce zasmál.