Still Waitin'

Kapitola 9. Už se zase hádají

Celou učebnou se ozýval tichý šepot. To si studenti mezi sebou radili, jak vlastně mají při úkolech zadaných od profesora pokračovat. Laboratorní cvičení z biologie bylo jedním z těch obtížnějších úkolů, které ve škole měli dělat. A jelikož to byl volitelný seminář, byli tam většinou studenti, kteří se o takovéhle věci zkrátka zajímali.

A nebo tam byl takový Jungkook a v jeho lavici zas takový Dylan, kteří tam spolu šli jenom proto, že se ve třetím ročníku začíná s pitvou zvířátek.

Ale také tam s nimi chodila i Celine anebo Stuart, který se tam ocitl pravděpodobně jen čirou náhodou.

Celine se celá zabraná do přípravy suchého preparátu mohla sotva soustředit na okolní ruch. Proto jí musel Stuart už po několikáté strčit do židle, aby si ho vůbec všimla.

Překvapeně se na něj otočila a Stuart se zhluboka nadechl, než k ní opatrně, tak, aby ho neviděl profesor, natáhl ruku s malým papírkem. Celine se nepatrně usmála a od chlapce si papírek převzala a za svým mikroskopem si ho rychle přečetla.

Po chvilce se na Stuarta zase otočila a přikývla. Stuart se spokojeně usmál a zase se vrátil ke své původní práci.

Celine se při otáčení zpátky čelem k tabuli nešťastnou náhodou srazila pohledem s čokoládově hnědými kukadly, které si jí zaraženě prohlížely.

Celine se na Jungkooka zamračila a za jeho pohledu na zády sklopila oči k preparátu.

Dvouhodinovka skončila rychleji, než by si kdo pomyslel a Celine vypálila ze třídy jako jedna z prvních, aby si stihla o přestávce skočit do bufetu pro svačinu. Ještě před tím ale nezapomněla papírek od Stuarta zmačkat a vyhodit.

Jungkook se naschvál ploužil a když už byli všichni pryč, zůstal tam s Dylanem osamotě. Pomalinku přešel až ke dveřím a když se nikdo na chodbě nedíval, nakopl odpadkový koš u dveří.

,,No, super," povzdechl si Dylan, ,,a tos udělal proč?"

Jungkook jednoduše pokrčil rameny a nohou šťouchl do odpadků. Pak se sehnul a ze země sebral pomačkaný papírek.

Dylan se mohl zbláznit, když si ho rozložil. Doufal, že je nikdo neuvidí, jak se Jungkook probírá odpadky.

Jungkook se ale na papírek co chvíli mračil víc a víc. Proč by se jí Stuart měl ptát, jestli by s ním šla zase běhat? A proč by krucinál měla Celine souhlasit?

,,Jsi vážně cvok." promnul si Dylan spánky.

,,Myslím, že mám chuť se odpoledne trochu proběhnout." prohlásil a Dylana to vlastně ani nezajímalo. Prostě odtamtud odešel.

Odpoledne ale přišlo než by stihl lusknout prsty. A pak už na sobě nejednou měl navléknutý úbor na tělocvik a vcházel na školní hřiště.

Ještě si nebyl stoprocentně jistý, jestli se rozhodl správně, ale tomu tupci Stuartovi to určitě nedaruje.

Vběhl proto na školní hřiště a pořádně se rozhlédl kolem sebe a když zaregistroval tu loudavou dívku, která se po hřišti skoro plazila, malinko se zaradoval.

Přeběhl přes polovinu hřiště až k ní a aniž by to Celine čekala, připojil se.

,,Jeone?" zafuněla překvapeně, když se vedle ní ta hnědá hlava objevila. ,,Nemáte hodinu, co tu děláš?"

,,Myslel jsem si, že by sis chtěla možná zaběhat s někým, kdo by ti pomohl." pokrčil Jungkook nevině rameny a Celine podezřívavě přimhouřila.

Zastavila se v běhu. Tedy spíše v takové chůzi.

,,O co ti vážně jde, Jeone?"

,,Chci si prostě zaběhat a projednou si pročistit hlavu." pocuchal si své vlasy a Celine by ho upřímně za to gesto nejraději zaklela.