Still Waitin'

Kapitola 28. Mám tě

Aby musel být Jungkook upřímný, rozhodně si nedělní večer nepředstavoval v mexické restauraci na kraji ulice ve které vyrůstal. Před sebou na židli mít svého bratra a kolem ruky ledový obklad. Byla to už nějaká chvíle od té doby co opustil společně s Jiminem fotbalové hřiště. Jungkook se nechal Jiminem hýčkat a nic nenamítal, jakmile se Jimin nabídl, že ho pozve na večeři právě do této mexické restaurace. Jungkook za svých dlouhých sedmnáct let stále ještě nepochopil, co Jimin na tom mexickém jídle viděl. Mohl se na něm utlouct, ale nedokázal před Jungkookem skrýt svůj břichabol.

Každopádně, jak se čas sběhl, Jungkook si už u obsluhy objednal a čekal na své jídlo s Jiminem naproti, zatímco mezi nimi panovalo hrobové ticho.

Jimin se ze začátku snažil s Jungkookem prohodit pár slov, ale odpovědi se většinou motaly kolem ,,jo," ,,dobrý," či ,,nevím." Tak to Jimin vzdal. Namísto toho se na Jungkooka nervózně usmíval a o to hůř se ten hnědovlasý chlapec cítil.

Rád by něco řekl, ale nemohl najít ta správná slova. Nejraději by se v tu chvíli vytratil.

Oproti tomu nechtěl už nikdy Jimina opustit.

Jeho dvě myšlenky se v jeho hlavě praly, až Jungkooka nebolela jen jeho ruka, ba dokonce i hlava.

Z jedné strany nemohl najít odpověď na otázku, jak si zrovna on mohl zasloužit tak dokonalého bratra.

Ta druhá strana na Jimina nadávala a chtěla ho proklínat do nekonečna a přát mu samé neštěstí a bolest, kterou Jimin Jungkookovi způsobil.

Po nekonečné pauze mlčení jim číšník konečně přinesl dva talíře s tím, co si každý objednal.

Jimin se okamžitě pustil do jídla a slastně se oblizoval. Jungkook v jídle nimral vidličkou a posouval mleté maso z talíře jako kdyby hrál hokej. Jimin si toho posléze povšiml a odložil svůj příbor.

Odkašlal si a nahlas polkl.

Jungkook zastavil svůj pohyb a vidlička se mu s hlasitým zaskřípáním svezla po talíři až na stůl.

,,Nemáš radost z toho, že jste vyhráli zápas?" optal se Jungkooka s hlasem tak tichým, že měl Jungkook obtíž jeho otázku vůbec zaslechnout.

,,Jasně, že mám." odpověděl okamžitě. Chtěl ještě něco dodat, ale rozmyslel si to a jen mlčel. Namísto toho řekl: ,,Byla to docela povedená hra, nebyla?"

Jimin si protáhl krk a znovu zvedl vidličku a pustil se do jídla. ,,Zranil sis ruku a málem převálcoval všechny svoje protihráče, Jungkooku, podle mě to moc povedená hra nebyla. Neber mě zle, ale viděl jsem i lepší." pousmál se a Jungkook se jeho otřepanému pokusu o vtip uchichtl. ,,Teď popravdě, co se stalo, že jsi takhle řádil?" pokračoval Jimin, tentokrát už bez sebemenší známky žertování.

Jungkook by se zase rád vrátil k jeho hloupému vtipu.

,,Nic moc. Jenom jsem to chtěl mít už za sebou." odmávl to Jungkook, doufajíc, že se k tomu Jimin nebude chtít už nijak víc vyjadřovat. K jeho smůle, přesně to měl totiž Jimin v plánu.

,,Oba dva víme, že to není pravda. Byl jsi naštvanej a já chci vědět proč."

Jungkook si odfrkl. ,,Máš mě celkem přečtenýho, co?" zvedl vidličku ze stolu a pokračoval v jídle. Ne proto, že měl chuť, ale proto, že se bál, že mu to jídlo vystydne. Jiminův pohled vypovídal o všem. ,,Dobře, no. Máš pravdu, byl jsem naštvanej." rezignoval nakonec a Jimin se ani nesnažil skrýt svůj spokojený vítězný úsměv.

,,A? Pokračuj." vybídl ho Jimin.

,,Co? Ne. Fuj, o tom se s tebou bavit nebudu." nakrčil Jungkook znechuceně nosánek.