Still Waitin'

Kapitola 47. Na odchodu

,,Je to už měsíc!" rozhodila Celine rukama. ,,Už pitomej měsíc, co se Jungkook neukázal na dramaťáku! Co si jako myslí?"

,,Uklidni se prosím tě." snažil se ji ukonejšit Dylan. ,,Řveš tu na celý tribuny a ty holky támhle by si to klidně rády poslechly." dodal sarkasticky a hlavou kývl ke dvěma dívkám, které seděly kousek od nich a zaujatě se dívaly, jak chlapci trénovali. Celine s Dylanem seděli už dobrých deset minut na tribunách a čekali, než chlapcům skončí jejích fotbalový trénink, aby si Celine mohla promluvit s Jungkookem.

,,Slečna Adamsová mě poprosila, abych se ho zeptala, co se s ním děje. Že si prej myslí, že jsem jediná, která má šanci se k němu dostat nejblíž!"

,,To má asi pravdu." pokrčil rameny. ,,Sotva mluví o hodinách s učitelkama."

,,Ty jsi jeho nejlepší kamarád, ty bys za ním měl jít a promluvit si s ním. Ne já!" znovu kolem sebe rozčileně máchala rukama.

,,Já jsem byl jeho nejlepší kamarád. Pak se začal chovat jako pitomec a teď zůstal sám." podíval se na Jungkooka, který dole pod ním běžel po hřišti. Sport Jungkooka nikdy neopustil a čím hůře na tom v životě byl, tím lépe hrál. To byla docela ironie.

,,Ale prosím tě," prskla Celine, ,,vždyť má přece Bethany!"

,,A co Pearl, ta ti nic neřekla? Vždyť ta se teď hodně baví s Jiminem, mohla by něco vědět."

,,Jo, ta se sice s Jiminem hodně baví, ale začala chodit s tím jeho nejlepším kamarádem a nemele teď o ničem jiným než o tom Hoseokovi. Sotva by si všimla, kdybych v půlce naší konverzace prostě odešla."

,,Pak to máš fakt blbý a budeš za ním muset jít." pokrčil rameny, zatímco se snažil potlačit smích. Tahle situace pro něj byla jednoduše komická. O to víc, když viděl její rudý obličejík.

,,Udělám to hodně rychle. Prostě za ním přijdu a zeptám se ho, co s ním je a proč nechodí na hodiny. Jde mi to proti srsti, ale my ho potřebujeme. Hraje hlavní roli!"

,,Hele ty hyeno, šetři dechem a zvedej se, protože jim právě skončil trénink." strčil do ní a tím ji popohnal. Celine vyskočila na nohy a vražedně se na Dylana podívala. ,,Budu hned za tebou a budu na tebe čekat, neboj se."

Celine seběhla schody až se ocitla na začátku hřiště. Kolena se jí třásla a hlavu měla prázdnou. Naposledy s Jungkookem mluvila v den jeho prvního vystoupení a v den, kdy jí pověděl o jeho matce, která měla údajně poměr s panem Parkerem. Se kterým k tomu všemu ještě chodila slečna Adamsová.

Hezky si počkala, než všichni ti hráči projdou a jako poslední zbýval Jungkook. Šel s hlavou svěšenou a z vlasů mu odkapával pot. Na chvilku vůči němu cítila lítost, pak si uvědomila, že to byla ona, která kvůli němu už měsíc v kuse každou noc proplakala. Byla tu za ním kvůli jednomu důvodu, a to na prosbu slečny Adamsové a na tom se nic nezmění.

Založila si ruce v bok a jakmile byl Jungkook jen kousek od ní, znervóznila. Pak Jungkook konečně zvedl zrak ze země a podíval se na ni. V tu chvíle by se v ní krve nedořezali. Úplně ztuhla a ruce jí spadly kolem těla.

Jungkook se na chvilku zastavil těsně před ní, ale protože nevěřil, že by s ním po tolika dnech chtěla mluvit, zase šel dál.

,,Ne, stůj! Jungkooku!" vzpamatovala se najednou a zakřičela na něj, když už byl kousek za ní. Otočil se a upřel na ni zvědavý pohled. Jeho oči byly nečitelné a Celine si nedokázala domyslet, co se mu asi muselo honit hlavou. ,,Potřebuju s tebou mluvit."

Na to Jungkookovi vyskočilo překvapeně obočí nahoru. Bylo to už dlouho co ho naposledy oslovila a ještě déle, když s ním potřebovala mluvit. Každou noc si v hlavě přehrával jejich rozhovory a polibky, které si navzájem ukradli.