Still Waitin'

Kapitola 50. Magore

,,Fajn, tak to už je poslední krabice." otřel si o sebe ruce Jungkook, jako kdyby na nich měl snad špínu. Pak si je založil v bok a spokojeně vydechl.

Byl přestěhovaný – znovu.

Stál před domem ve kterém vyrůstal, mikinu měl zapnutou až ke krku, protože koncem února byla venku ještě pořád otřesná zima, a díval se na Jimina, který zavíral kufr svého auta.

Jimin se pro sebe usmál a stoupl si naproti Jungkookovi. Chvilku se na sebe mlčky dívali. ,,Poslední krabice." zopakoval Jungkook, jako kdyby tím chtěl bratru něco naznačit.

Jimin se pořád usmíval. Usmíval se, ale z místa se ani nehnul. ,,Jo, já vím."

,,To znamená, že už můžeš jet." mávl rukou k autu už trochu netrpělivě.

,,Jo, to vím taky."

,,A pojedeš?"

,,Nemohl bych si tu dát ještě něco k jídlu? Šilhám hlady." konečně se pohnul, ale ne směrem k autu, ale směrem domů. Jungkook ho chtěl zarazit. Pak si uvědomil, že ten dům mu vlastně nepatřil. Obrátil oči v sloup a následoval bratra do domu. Nezapomněl u toho za sebou zavřít dveře takovou silou, až to zadunělo. ,,Nebo víš ty co? Počkám rovnou na mámu. Určitě bude mít radost, až mě uvidí."

Vlastně měl pravdu, zamyslel se Jungkook. Jeho matka bude mít skutečně radost, až tam Jimina uvidí. Od toho oznámení, že se s otcem rozvádí, bylo to s ní jako na horské dráze, ale hlavně pořád jen plakala. Jungkook si kolikrát připadal blbě, když šel po chodbě a slyšel její nářek z ložnice, nikdy se však ani na vteřinu v chodbě nezastavil a nikdy ani do ložnice nevešel, vždy se zavřel ve svém pokoji a dlouhou dobu nevyšel.

,,Posluž si," povzdychl si a hodil sebou na pohovku.

Jimin se spokojeně usmál a podíval se do lednice. Vůbec nic tam nebylo. Jeho úsměv hned zmizel. ,,Kdy byla máma naposledy nakoupit?"

,,Ta? Nevím, pár dní zpátky."

,,Hm," zavřel Jimin zklamaně lednici a založil si ruce v bok. V nabídce zde byla rajčata, papriky, zkyslé mléko, vajíčka nebo fermentované zelí. ,,Zajdu vám nakoupit. Tohle je fakt hrůza."

,,Posluž si." zopakoval Jungkook, ale vlastně svého bratra neposlouchal. Díval se na něco na mobilu.

A tak si Jimin znovu oblékl bundu a vyšel. Sotva po pár krocích – kdy v hlavě přemítal, co všechno koupit a co si dá k obědu – téměř vrazil do dívčí postavy. ,,Jimine!" vyhrkla ta dívka dřív, než se stihl vzpamatovat. Jakmile se tak stalo, spatřil před sebou Bethany.

Věděl, že ji potká. Jen si nemyslel, že na ni narazí tak brzy. Schválně počkal u Jungkooka déle, aby se s ní mohl střetnout a nepůsobilo by to podezřele.

,,Bethany," oslovil ji, ,,jdeš za Jungkookem?"

,,Jdeš od Jungkooka?" opáčila pobaveně. Úsměv jí slušel.

,,Jdu nakoupit, ten kluk očividně tu lednici tenhle týden ještě ani neotevřel."

,,Už je to fakt týden, co se od tebe odstěhoval?" zeptala se skoro udiveně. Zdálo se jí to jako včera.

,,Místo něj se tam za chvilku nastěhuje můj nejlepší kamarád, užívám si ten poslední tejden klidu a ticha."

,,Jo, to věřím." odfrkla si. ,,Slyšela jsem, že se ten tvůj kámoš zakoukal do sousedky." kývla hlavou k vedlejšímu domu. ,,Bude jen otázkou času, kdy se k sobě ti dva nastěhujou."

Nad tím se Jimin na chvilku zamyslel. ,,Potom budu asi znovu sám." pokrčil rameny.

,,Nepřemýšlel jsi nad tím, že by sis taky našel nějakou holku a praštil do toho?" zeptala se na rovinu. Bethany se nikdy nestyděla a neměla problém ptát se otevřeně. To je něco, co si o ní pamatoval už dlouhá léta.