Kapitola 51. Tradice

77 8 1
                                    

Jediný bez čeho nemohl Jungkook do budoucna žít, byla Celine.

Byla to ona.

Tohle se jí honilo hlavou dalších pár dní. Ještě v té kavárně ho donutila slíbit, že se nad tím alespoň zamyslí. Že se zamyslí nad tím, jestli by přece jenom nechtěl hrát v doopravdickém divadle. Věděla, že tu byli i jiní, kteří by to chtěli mnohem víc než Jungkook. Ale nemohla si pomoct a představovat si ten jeho králičí kukuč někde na pódiu s úsměvem od ucha k uchu. Hraní by mu slušelo. Domnívala se, že mnohem více, než jeho plán jít studovat informatiku, aby z toho měl hlavně peníze.

Potkávali se na chodbách... To nebyla novinka. Potkávala se s Jungkookem na chodbách vlastně celý rok. Ale tentokrát to bylo za posledních pár týdnů jiné. Byla zde změna. Pokaždé, když prošel kolem, setkali se pohledem. A když se tak stalo, usmál se na ni. Doopravdy se usmál.

Věděla, že je do něj zamilovaná, ale to co s ní ten úsměv udělal, na to si stěží zvykala. Dokonce spolu prohodili i pár slov. A pak víc. A víc. A stávalo se to častěji a častěji. Až se stalo, že na ni po škole čekal a dovezl ji autem domů. A pak se to stávalo víc a víc. Nešlo o žádné důležité konverzace, ale prostě si povídali a Celine z toho měla radost. Měla pocit, že mu může být zase o něco blíž.

Nikdo z nich se ovšem ani slůvkem nezmínil o tom, co se stalo v Londýně. Jungkookovi se celá ta situace zdála až moc bláhová. Odpustila by mu to tak snadně? Nebo... odpustila mu vůbec?

,,Tak?" slyšel její hlas jednoho čtvrtečního odpoledne. Byl zrovna v jídelně na pozdním obědě a naproti seděl Dylan. Před sebou měli oba dva učebnice. Byla pravda, že se závěr střední blížil, ale Celine se přesto domnívala, že jen dělají, že se učí, ale přitom se začnou doopravdy snažit až týden před zkouškami. ,,Už jsi se nějak rozhodl?"

,,O čem to mluvíš?" zamračil se najednou Dylan a zvedl hlavu od nějakého časopisu. Celine obrátila oči v sloup a Jungkook nakopl Dylana pod stolem. ,,Jak jako rozhodl?"

,,Jasný," pousmál se Jungkook a podrbal se na zátylku. ,,Ty myslíš to divadlo viď?"

,,Ano, samozřejmě." odfrkla si. ,,Už ti tiká čas. Jsou tu i jiní, kteří by se této nabídky rádi chopili a–"

,,Dej mi ještě den." poprosil. ,,Den a ani o minutu navíc." vyšpulil na ni rty jako malé děcko. Celine si ho přejela přísným pohledem. Naklonila hlavu doprava a zhluboka si povzdechla. ,,Fajn, tak jo." pustila se židle, kde seděl Jungkook a zase se narovnala.

,,Jo a Dylane? Sháněla se po tobě Rose. Myslím, že s tebou chtěla jít na oběd. Ale jak tak koukám, už sis svoji Rose našel." střelila pohledem po chlapci, ke kterému vteřinu na to mluvila.

,,Zvládnu dvě kočky naráz." mrkl na Jungkooka. ,,Ale jestli mi psala a já si toho nevšiml, tak jsem v háji..." začal v batohu hledat svůj telefon. Jungkook se nahlas uchechtl. ,,Ty se moc nesměj, tady tvoje princezna ve vzteku zaklíná."

,,O čem to mluvíš?" ,,Ne, to není–!" vyjekli oba zároveň. Jungkook protože chtěl říct, že Celine není žádná jeho princezna. Celine protože nechápala co zas Dylan mumlal.

,,Však včera. Něčím jsem tě naštval a půl hodiny jsi si tam pod nos mumlala nějaký kletby, čarodějnice."

,,Jaký kletby?" opřela se do něj nepříjemně. ,,Snažila jsem se tě naučit biologii."

,,No," přikývl, ,,to je to samý."

,,Nic, kluci, mějte se. Musím za poradkyní ohledně vysoký. Uvidíme se." a s tím odešla.

Still Waitin'Kde žijí příběhy. Začni objevovat