His Effect // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Don't call me Jo

„Jaqueu?" zavolala jsem poté, co jsem dole uslyšela hluk. Bylo sedm hodin ráno a byla jsem připravená jít do školy. Jaque nepřišel v noci domů, ne že bych čekala, že by přišel.

Šla jsem dolů, držela jsem se zábradlí, přičemž jsem následovala zvuk do kuchyně. Byla jsem překvapená, když jsem uviděla matku místo ledničku vyžírajícího bratra s kocovinou.

„Mami?"

„Josephine. Dobré ráno, zlato," řekla a dívala se do notebooku. Brýle měla na nose, zatímco vlasy měla stáhnuté do culíku, ani jeden vlásek neodstával.

„Jsem překvapená, že tě vidím," řekla jsem a vzala jsem si jabko z košíku na ovoce. Mysleli byste si, že když matka uvidí své dítě po skoro dvou měsících, bude nepříčetná, ale ne. Seděla za počítače a pracovala. Jako obvykle.

„Nemáš ponětí, čím jsme si s tvým otcem prošli, abychom získali novou značku vína. Clemonte Valley Vones není dobré." Vydechla naštvaně. „Je to mohutné."

„Proč ne jen Clemonte?" navrhla jsem, nečekala jsem, že by můj návrh vůbec zvážila. Na okamžik se na mě podívala, než zpátky shlédla. Zamručela jsem, cítila jsem se být ignorována.

„Viděla jsi Jaquea?" zeptala jsem se a umyla jsem si jabko, než jsem do něj kousla.

„Je teprve sedm dvanáct. Asi ještě spí." Určitě nebyl ve svém pokoji. „Je tady? Dohlížíš na něj, že?"

Jasně. Zapomněla jsem si přečíst manuál, kde se píše, aby se o něj postarala, jako by byl moje dítě. Co jsem tím chtěla říct, bylo: Víš, že jsi naše matka, měla by ses o nás postarat.

Ale neodvážila jsem se to říct.

„Víš, co myslím." Ano, věděla jsem, ačkoli si máma s tátou neuvědomovali, že jejich syn byl ztracený případ, který byl v hloubce a bez terapie, což by nepomohlo jeho závislosti.

A čí to byla chyba? Nedostatek pozornosti od mých rodičů.

„Samozřejmě," řekla jsem. „Co máš dneska v plánu?"

„Dneska mám nabitý den, všechno připravuji pro KCV." Slavné Každoroční Clemonte Výročí. Den, kdy se rodiče vzali, taky to byl den, kdy zdědili podniky od prarodičů z tátovy strany a dali jim ho na svatbě.

I jejich svatba byl čistý byznys. Dali svatbě nový význam jako obchod.

Dům by byl brzy plný snobů a lidí, kteří umírali touhou investovat do společnosti. Taky by to byl čas, kdy by rodiče vytáhli časy, kdy jsme dělali s Jaquem modeling, a ukazovali by naše fotky, aby to vypadalo, že jsme rodina úspěšných lidí.

Taky by prezentovali jejich zatracené víno.

„A to víno bude připravené asi za měsíc, právě na čas v říjnu," mrmlala, nevěnovala jsem tomu pozornost.

„Cože?" řekla jsem a její obličej povadl.

„Nic, jenom se ujistit, že bratr dojde domů po škole, dobře?" řekla a dala mi pusu na čelo, než odešla s notebookem v ruce.

Vytáhla jsem si mobil, poslala jsem Jaqueovi rychlou zprávu, kde, sakra, byl, než jsem si vzala batoh a vyšla jsem.

Co tam mohl dělat? Strávil na tom místě noc? Můj bratr, naprostý snob, ale jestli jsou tam drogy, nevadí mu jít pro ně až do pekla.

Mohl by být někde s hlavou v příkopě a nikdo by to nevěděl, nikdo kromě mě. A pak bych měla problém. Čtyřka říkal, že bude v pohodě, ale fakt jsem tomu vůbec nevěřila a absolutně jsem neměla důvod. Neznala jsem ho.

Jaque by se měl ukázat ve škole, protože pokud ne, zavolám policii a pak zatknou Thomase a Čtyřku, pokud to bude třeba.

Když jsem se dostala do školy, zaparkovala jsem blízko bazénu, takže jsem nemusela chodit po kampusu, až bych odjížděla. Když jsem šla ke škole, uviděla jsem Jaquea sedět na lavičce, z ramenou se mi zvedla váha.

„Říkal jsem, že bude v pohodě." Slyšela jsem hlas Čtyřky vedle sebe, zastavila jsem se, rozbušilo se mi srdce nad faktem, že jsem se jednoduše ze všeho tak polekala.

„Musíš to přestat dělat," řekla jsem, podívala jsem se na něj a sledovala jsem, jak se dva ďolíčky objevily na jeho tváři. Tohle bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že jeho oči byly zelené

„Jsi napnutá, uvolni se trochu," poznamenal, převrátila jsem oči a rozešla jsem se, i tak zůstal po mém boku a srovnal se mnou krok.

„Přestaň mě sledovat," řekla jsem a chrochtnul.

„Oba jdeme na stejné místo, Jo," řekl a znovu jsem se zastavila.

„Dobře, ujasněme si to, neříkej mi Jo. To může jen rodina a kamarádi. Neznám tě, ani nevím, jaké máš s mým bráchou úmysly, ale-."

„Mám úmysly s tebou." Když jsem se na něj podívala, bylo těžké říct, jestli si dělal srandu nebo ne. Ale dokázal dobře udržovat oční kontatk.

„Cože?" zeptala jsem se naprosto zmatená. Pár vteřin mi zíral do očí, než se uculil.

„Dělám si srandu," zavtipkoval a odfrkla jsem si. „Zkus meditaci. Nebo věci, co dělají bohatí lidé...," zamumlal. „Pilates! Ano, to je vončo. Zkus to."

Můj obličej ukazoval, jak otravný byl, ale nepřestal se tak pitomě usmívat.

„Drž se ode mě dál," řekla jsem a rozešla jsem se pryč. Jaque si všiml Čtyřky se mnou.

„Z toho, co jsem viděl, všichni okolo jsou tady falešní. Věř mi, že budeš potřebovat všechny kámoše, co můžeš získat," řekl, kývl ke mně, než odešel ke svojí partě, nechal mě zmatenou.

Co měl, sakra, za problém?

Nechala jsem to být a šla jsem za Jaquem, který se usmíval.

„Dobré ráno, sestro." Zazubil se, otevřel náruč, odhodila jsem jeho ruce pryč.

„Kde jsi, sakra, byl? Dneska ráno jsem ti dvakrát volala a ani jednou jsi to nezvedl. Máma byla doma, kdyby zjistila, že jsi nepřišel domů-."

„Hej, hej, hej," zaskuhral Jaque, zvedl ruku, aby mě zastavil. Protřel si čelo.

„Jsem tady, dobře? Máma to vědět nebude."

„Nelži mi, Jaqueu." Zatnula jsem zuby.

„Kde jsi byl?" zatlačila jsem na něj, byla jsem naštvaná a bylo teprve sedm padesát ráno. Když jsem si ho prohlédla, v rohu rtů měl malou ranku se slabou modřinkou kolem.

„Co se ti stalo?" pokusila jsem se k němu natáhnout, ale odtáhl se.

„Opravdu chceš, abych ti řekl o svém sexuálním životě?" zalhal.

Chtělo se mi křičet, jak frustrovaná jsem z něj byla. Nevěděla jsem, proč byl můj bratr, byl jako cihlová zeď, která se ani nehnula.

„Pokud mi to neřekneš, fajn. Ale až se dostaneš do nějakých sraček, máma ani táta ti nepomůžou, aniž by tě nedali na další odvykačku, pak za mnou nechoď, protože už ti na to kašlu," řekla jsem, prst jsem mu zabodávala do hrudi, skuhral, než jsem prošla kolem Čtyřky, který ležérně sledoval scénku před sebou.

________

Myslím si, že Jo by chtěla, aby zatkli Thomase, ale toho týpka s divným jménem nebude chtít nechat zatknout, ale to ještě neví, akorát je nám to všem jasné, samozřejmě. xD

Zajímají mě vaše pocity a myšlenkové pochody po téhle kapitole, tak mi je zanechte v komentářích. :3