His Effect // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Do you have a curfew?

Poté, co jsem vysadila Madi doma, Čtyřka mě odvezl do boxovacího klubu, kde pracoval. Když jsme tam vešli, vše, co bylo slyšet, bylo boxování a pískající tenisky o podlahu. Byly tam velké větráky, takže to tady bylo dobře ventilováno a vůbec tady nebyl udušený vzduch jako v jiných posilovnách.

Sledovala jsem, jak Čtyřka šel k malému pultíku, natáhl se a vytáhl desky. Něco zapsal, než přikývl, abych ho následovala.

„Co přesně děláme?" zeptala jsem se. Podal mi pár bílých rukavic, než si pro sebe vzal něco jako ploché rukavice.

„Trénujeme," řekl.

„Na co potřebuju trénovat?" zeptala jsem se. Pomohl mi zapnout rukavice na rukách.

Čtyřka pokrčil rameny a postavil nás do ringu.

„Je dobré naučit se, jak boxovat. Je to zábava a získáš sílu do rukou." Zvedl si ruce před obličej, povrch boxovacích rukavic se mi objevil před obličejem. „Nejdříve, kryj si obličej, protože to je první věc, po které všichni jdou."

„Takhle?" řekla jsem a chránila jsem si obličej rukavicemi.

Přikývl.

„Teď, co musíš udělat, je praštit do místa, kde mám ruce, tak tvrdě, jak můžeš," řekl a udělala jsem, co řekl. Nebyla mi celá tahle věc cizí. Dělala jsem jako dítě karate.

„Učila jsem se karate," řekla jsem pyšně, Čtyřka se ušklíbl, zaklonil zápěstí z nárazu mých rukavic do jeho.

„Karate je dobré," řekl. „Ale teď jsme v mém světě, takže co se naučíš, je boxování," řekl a zasáhl mou paži rukavicí. Dalších pár minut mě Čtyřka naučil spoustu boxovacích pohybů.

Dokonce jsem ho sundala k zemi, protože naléhal, abych na něj zkusila nějaký karate útok. Cítila jsem se silná, že jsem byla schopná položit velkého chlapa na záda.

„Dobře, teď pojď za mě," řekla jsem, snažila jsem se zadržet smích z toho, co by se stalo. Čtyřka udělal, co jsem mu řekla, i když si držel odstup.

„Blíže," řekla jsem.

Zaváhal, ale udělal, co jsem mu řekla, dovolil mi cítit svaly na jeho hrudi. Jeho paže byla kolem mého krku, a když se jeho spodní partie otřely o můj zadek, lehce jsem nadskočila.

Slyšela jsem, jak se uchechtl a sklonil se k mému uchu.

„Jsi v pohodě?" řekl. Dala jsem se dohromady, než jsem rychle dala nohu za jeho a potáhla jsem k sobě, takže spadl s hlasitou ránou.

„Sakra," zaskuhral se smíchem.

„Jsi v pohodě?" uculila jsem se a tyčila jsem se nad ním. Když jsem natáhla ruku, abych mu pomohla vstát, chytil ji a stáhl mě na místo, kde ležel.

„Au." Zasmála jsem se a Čtyřka taky.

„Ty jsi mě sundala první," odpověděl. Když jsem se na něj podívala, měl zavřené oči a hruď se mu zvedala a klesala. Obvyklá čelenka byla pryč a byla nahrazena gumičkou, která mu svazovala vlasy mimo obličej, ačkoli pár vlasů se mu lepilo na vlhký obličej.

„Nemáš čelenku," řekla jsem se staženými rty. Všiml si toho a usmál se, dovolil mi vidět svoje ďolíčky.

„Nechtěl jsem si to zpotit," vysvětlil. „Máš zaracha?" zeptal se a nadzvedl se na loket.

„Jo, jasně," řekla jsem. „Moji rodiče nikdy nejsou doma." Podíval se jinam a přikývl. „Proč?"

„Vadilo by ti, kdybychom zajeli ke mně, takže bych se osprchoval? Můžeme pak jet do kavárny, jestli chceš?" rozveselila jsem se, jak to řekl, a přikývla jsem, načež se uchechtl. „Tak pojď."

Byla jsem překvapená, když jsme dojeli k němu, soudě jeho auta, které řídil, jsem čekala, že bude žít v nějaké luxusní čtvrti. Ale když jsme dojeli k baráku, rozhlédla jsem se.

Čtyřka si toho všiml a odepl si pás.

„Já vím, co si asi myslíš," řekl, přilákal mou pozornost. „Bez obav, je to tady bezpečné."

„Ou, já ne, neříkala jsem nic, já-." Čtyřka se tomu uchechtl, než na mě kývl, abych ho následovala. Super. Teď si pravděpodobně myslel, že jsem soudila, kde žil. Když jsem byla po jeho boku, vzhlédla jsem na něj.

„Nesoudila jsem, kde žiješ, abys věděl," řekla jsem.

Čtyřka pokrčil rameny.

„Eh, tohle místo není tak super. Dělal jsem si srandu."

Přikývla jsem a neřekla jsem nic jiného, přičemž jsem ho následovala dovnitř. Výtah byl mimo provoz, takže jsme museli jít po schodech, všechen hluk byl od našich nohou.

Když jsme došli na jeho podlaží, u dveří čekala holka s klukem, a když jsme se přibližovali, ukázalo se, že čekali na Čtyřku.

„Co tady děláte?" promluvil Čtyřka, přilákal k sobě jejich pozornost. Oba byli potetovaní a holka měla v nosu kroužek.

Čtyřka stál přede mnou, mohla jsem vidět, jak měl napnutá záda.

„Čekali jsme na tebe hodiny, kde jsi, sakra, byl?" řekl ten kluk, hodil cigaretu na zem a šlápl na ni.

„Zaneprázdněný," odpověděl Čtyřka, odemkl dveře a otevřel je. „Počkej na mě uvnitř, dobře?" řekl mi. Udělala jsem, co mi řekl, otočila jsem se a viděla jsem, jak si mě ta holka s klukem prohlíželi.

„Kde jsi ji sehnal?" hlas té holky byl tlumený zavřenými dveřmi, pořád jsem je mohla slyšet.

„To je ta, se kterou máš-."

Čtyřka kluka přerošil.

„Můžeš držet hubu?" nadskočila jsem nad Čtyřčinou mluvou. Už jsem ho slyšela takhle nadávat.

„Je to v mým autě," řekl a uslyšela jsem, jak se kroky vzdalovaly. Co se ten kluk snažil říct?

Já jsem ta, se krou má co?

Když jsem se otočila, byla jsem pozdravena temnotou, uvědomila jsem si, že světla byla zhasnutá. Když jsem něco viděla, bylo očividné, že to tady patřilo chlapovi. U stěny byl gauč, malý stolek s malou televizí.

Přímo vedle byla kuchyň, uprostřed byl kulatý hnědý stůl se čtyřma židlema, přes jednu byl přehozený kabát. Zdálo se tu být docela čisto, kromě pár nedopitých lahví s vodou na kuchyňské lince.

Posadila jsem se na gauč, doufala jsem, že se Čtyřkabrzy vrátí.

_________

Jo nebude ořezávátko. A ti lidi, kdo si myslíte, že jsou a o čem to mluvili?