His Effect // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Do I look like someone that deals?

Ztratila jsem pojem o Čtyřce, a kam šel, bylo to tak dlouho, co mě tady nechal, že jsem dvakrát usnula na gauči.

Co když mu ti lidi něco udělali?

Neměla bych dostat takové věci do hlavy. Vstala jsem, šla jsem ke dveřím, abych se podívala ven, jestli tam nebyl, ale když jsem došla ke dveřím, klika se pohnula, udělala jsem krok zpět.

„Ahoj," řekl Čtyřka a úlevou jsem vydechla. „Promiň, že mi to tak dlouho trvalo."

„Jsou to tvoji kámoši?" zeptala jsem se, sledovala jsem, jak si sundal tričko, viděla jsem tak jeho svaly ozdobené tetováními. Tetováními, které jsem nikdy předtím neviděla. Pár jich měl na pažích, ale jeho hruď byla pokrytá. Tetování, která vždycky vystupovala, byly dvě vlaštovky. Kolem krku měl přívěsek papírové vlaštovky.

„Oni? Ne. Jenom jsem musel něco vyřídit. Bez obav." Věnoval mi ujišťující úsměv, než hodil použité tričko do pračky. Sledovala jsem, jak tam dal více prádla, než ji pustil.

„Dám si rychlou sprchu a pak můžeme jít, dobře?"

Přikývla jsem a sedla jsem si na své předešlé místo na gauči. Když byl hotov s rychlou sprchou, odešli jsme. Šli jsme po schodech, po kterých jsme přišli.

Když Čtyřka otevřel dveře ven, dva lidé, kteří předtím na něj čekali před dveřmi, seděli na lavičce a kouřili jointa, ten smrad jsem jednoduše poznala.

„Děláte si ze mě prdel, kurva?" zaskuhral Čtyřka. „Vezměte si to hovno někam jinam." Nad tím holka vyfoukla kouř ke Čtyřce, než ho odpálkovala.

Sledovala jsem, jak převrátil oči, než jsme šli k jeho autu. Taky pašoval drogy?

„To mají od tebe?" zeptala jsem se.

„Co?"

„Tu trávu, co hulili," řekla jsem to jinými slovy. Čtyřka se zamračil.

„Ne," odpověděl po chvíli.

Odfrkla jsem si.

„Jsi takový lhář." Můj obličej napodobil můj tón, načež jsem se podívala jinam, zatímco jsme nastupovali do jeho auta.

„Vypadám jako někdo, kdo dealuje?" zeptal se, vycouval, než se na mě podíval zpátky.

„Tvůj bratranec je Thomas, školní drogový dealer. Co chceš, abych si myslela?"

Pokrčil rameny.

„Nevím. Rozhodně jsem nečekal, že někoho odsoudíš, když ho pořádně neznáš."

„Pletu se?" stála jsem si za svým a podívala jsem se na něj. Na červené se na mě otočil.

„Občas jim něco dám," řekl a odvrátila jsem se od něj.

„Proč?"

„Kvůli penězům navíc," přiznal a pokrčil rameny.

„Jsem zmatená," řekla jsem. „Jen určití lidé v naší škole jsou povoleni. Jak to, že tam jsi, a pořád děláš věci pro peníze?" ať to zní špatně, jak chce, na naší škole mohli být lidé jen s vysokým postavením. Což bylo snobské, ale společnost si myslela, že by to bylo bezpečnější.

„Co kdybych ti odpověděl na jakoukoli otázku, až budeme v Molinari's," odpověděl Čtyřka a neřekla jsem nic jiného, dokud jsme tam nedojeli.

__________________

„No," zatlačila jsem na něj. Čtyřka vzhlédl od kafe.

„Vyklop to. Proč ses přestěhoval z Londýna?"

„Londýn je mrtvá díra." Pokrčil rameny. „Přestěhoval jsem se se strejdou a Thomasem, ale nenáviděl jsem být zasraná pijavice. Chtěl jsem si vydělat na vlastní věci, tak jsem se přestěhoval. Jasně, mám pěkné auto, ale to je jediná věc, kterou jsem si sám nekoupil." Napil se kávy.

Přikývla jsem.

„Takže hádám, že proto můžeš být ve škole?" zeptala jsem se a přikývl. „To dává smysl. Teď k drogám."

„No, není jednoduché být nezávislý. Jasně, moje práce je super, ale nevydělám moc. Nikdo nemá práci, která ho baví a zároveň ti dost platí. Alespoň z mého pohledu. Doručování zboží je prostě bokovka. Neplánuji to dělat dlouho."

„Dobře," řekla jsem. „Protože už mám drogově závislého bratra. Nechci se vídat s někým, kdo dealuje, to vypadá blbě."

Nad tím se Čtyřka uchechtl.

„Řekl jsem Thomasovi, aby tvojemu bráchovi nic nedával, ale udělá vlastní rozhodnutí."

„Toho si vážím." Povzdechla jsem si. „Brácha je prostě tikající bomba. Je jen otázka času, než..." Měla jsem knedlík v krku. Jasně, brácha mě štve a otravuje. Ale pořád je to můj brácha a miluju ho.

„Hej." Položil ruku na mou. „Bavme se o něčem jiném." Když jsem shlédla na jeho prsteny pokryté prsty, stáhl ruku a odkašlal si.

Tohle mě přimělo vzpomenout si na to, co Jaque říkal o taboráku. Věděla jsem, že musím jít, ale kdybych šla, jenom bych hlídala každý jeho pohyb. Madi tam taky nechodí, myslí si, že jsou bezvýznamné.

„Vím, že je brzy a neptala bych se, kdyby šlo o mě," začínám. Opravdu se ho zeptám?

„Jo?" vzhlíží a hraje si s prstenem na malíčku.

„Víš o táboráku?" ptám se a přikyvuje. „No, trochu musím jít, protože rodiče chtějí, abych hlídala Jaquea, myslíš, že bys mi mohl prokázat laskavost a jít se mnou? Pokud chceš, nemusíš."

Čtyřka se rozhlédl, než se pohledem vrátil ke mně, jenom jsem doufala, že se necítil nepříjemně.

„Um, jasně? Chci říct, nikdy jsem na žádném nebyl, ale jsem si jistý, že mi to nevadí."

Úlevou jsem vydechla.

Zněl nejistě, ale byla jsem ráda, že mě neodmítl.

„Dobře. Není to další dva týdny," dodala jsem.

„Budeme se bavit," ujistil mě a usmála jsem se. Doufala jsem, že měl pravdu.

„To znamená, že mi dlužíš laskavost."

Převrátila jsem oči a zasmála jsem se.

„Vážně?" zamíchala jsem lžičkou kafe. „Takže takhle bude naše přátelství fungovat? Budeme si dlužit?"

„Pochopila jsi to rychle, dobré pro tebe." Uculil seČtyřka za svým hrníčkem a zasmála jsem se.

_____________

Lehce mi to tady připomíná Harryho z DH, ale tady Čtyřka se nejmenuje Harry a nemá problém se vztekem. xD A je takový více clever. o.o