Byl pátek večer, když mi začal mobil pípat oznamující mi zprávy a zmeškané hovory od Čtyřky/Harryho, v podstatě mě prosil, abych ho vyslechla. Ale ignorovala jsem každou zprávu, kterou mi poslal. Zprávy začal psát v pondělí po škole kolem půlnoci, ignorovala jsem ho od té doby, ale všechno jsem si četla.
Čím více jsem přemýšlela o jeho skutečném jménu, tím více mi celá ta věc přišla divnější. Jaque mě pořád ignoroval, rodiče nebyli doma jako obvykle a Čtyřka/Harry se před bránou několikrát ukázal, snažil se, abych vyšla ven, ale nikdy jsem to neudělala.
Nevěděla jsem, jak se cítit. Cítila jsem se, jako bychom spolu dlouho nebyli, zhoršovalo se to, ale přesto se to dělo a čím více jsem o něm přemýšlela, tím víc to bolelo. Byla jsem před všemi a mým bratrem ztrapněná, což mi připomnělo... proč byl tady? Proč z toho nedělal velkou věc?
Něco mi říkalo, že možná věděl více, než dával najevo, ale nebylo to tak, že tady byl pro mě, abych se na to mohla zeptat, a nebylo to tak, že by mi řekl pravdu, i když se rozhodl mě přestat ignorovat.
Bylo kolem půl desáté večer, když jsem šla dolů, abych si vzala něco k jídlu. Rozhodla jsem si dát rozjezené špagety z dneška, když jsme s Madi šly do malé roztomilé restaurace a seděly jsme venku na terase. Rychle jsem je strčila do trouby a posadila jsem se na židli u kuchyňského ostrůvku, prsty jsem následovala mramorové cestičky, rozptylovala jsem se tak od všeho.
Čtyřka nebyl ve škole, snažil se se mnou mluvit během oběda, ale neměl moc času, když na něj Madi zavolala. Nemohla jsem tu noc dostat z hlavy, všichni se mi smáli, jako bych byla nějaký vtip. A možná jsem byla. Moji rodiče o tom vůbec nevěděli. Chtěli udělat co nejvíce práce, než by máma nemohla kvůli chybě v jejím břichu.
Zvedla jsem ruce do vzduchu, lehce jsem se frustrovaně zatahala za vlasy. Snažil se mě dostat jenom do postele? A proč mi neřekl, že se jmenoval Harry? Brzy se mi vybavila vzpomínka. Když jsme byli v Monilari's a zeptali se ho na jméno, řekl Harry. Pořád jsem slyšela, jak to řekl. Byla to pro něj podělaná hra.
Jak jsem vzhlédla, uviděla jsem tmavou postavu na zadním dvorku a než jsem mohla vstát, ruka mi zakryla pusu, abych nekřičela. Zkusila jsem na osobu vzhlédnout, ale když jsem to udělala, viděla jsem černou lyžařskou masku a nic jsem nerozeznala. Rozbušilo se mi srdce a dotyčný se mnou bojoval, jak jsem se ho držela za paže, slyšela jsem, jak zabručel a zasyčel bolestí
Dál jsem se pokoušela křičet, ale měla jsem zacpanou pusu.
Jak mě osoba táhla ke sklepu, kopla jsem ji a zakřičela jsem, jak jsem mohla, i když to bylo tlumené. Kopla jsem ji do holeně co nejsilněji, načež osoba zaskuhrala a otočila jsem se a praštila jsem ji do krku, technika, kterou jsem se naučila v karate, abych co nejrychleji útočníka složila. Rychle jsem se otočila a praštila jsem dotyčného do krku a on se složil.
Jakmile se osoba předklonila, šla jsem po její lyžařské masce, a když jsem ji strhla, přetočil se mi žaludek. Thomas lapal po dechu a kašlal.
„Co tady, kurva, děláš?" zakřičela jsem na něj, ale než jsem mohla říct něco dalšího, byla jsem strčena k zemi velkou silou, praštila jsem se do spánku, a když jsem vzhlédla, viděla jsem další vysokou postavu, jak se vedle mě skláněla, tmavé oči byly poslední věcí, co jsem si pamatovala, než všechno zčernalo.
***
Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla mimo, ale vzbudila jsem se tím, jak se mnou někdo jemně třásl a s fackou jsem prudce otevřela oči, abych uviděla znepokojeného Čtyřku/Harryho.
„Kurva, díky bohu, že jsi v pořádku." Hluboce vydechl a posadil se na podlahu, na které jsem seděla.
„Co se stalo?" zeptala jsem se, ruku jsem zvedla k hlavě, ale když jsem se jí dotkla, zaskuhrala jsem. „Co tady děláš?" když jsem se podívala na ruku, byla tam krev.
„Jel jsem kolem a všiml jsem si, že brána byla otevřená a i přední dveře, tak jsem prošel bránou, abych se ujistil, že jsi v pořádku, víš, nemluvila jsi se mnou," řekl a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl, ale nepřijala jsem ji, ignorovala jsem bolest, která se mu mihla očima. „Vypadá to, že vás vykradli, tak jsem zavolal policajty, budou tady každou vteřinou."
„Pak navrhuji, abys zmizel," odpověděla jsem, pomohla jsem si se zdí, abych vstala.
„Co tím chceš říct?" zamračil se.
„Jednomu z nich jsem sundala masku a byl to Thomas," řekla jsem a Čtyřka/Harry se zastavil.
„Jo, nemám s tímhle nic společného." Podíval se přímo na mě.
„Nemám důvod ti věřit," řekla jsem a následoval mě do kuchyně, kde jsem se posadila, abych nabrala rovnováhu. „Esmer říkala, že věří, že jsi zapletený ve vícero věcech, než jsou drogy, ty a všichni, se kterými se bavíš, jsou zapletení v nějakých divných sračkách."
„Nemám s tím nic společného." Zlostně se zamračil. „Jenom jsem přijel, abych se ti pokusil všechno vysvětlit."
„Pak to udělej rychle," odpověděla jsem a zdálo se, že jsem ho zaskočila. Rozhlédl se, než se posadil na židli vedle mě.
„Moje jméno není Čtyřka, jmenuju se Harry. Jsem z Londýna, přijel jsem tady, abych..." Odmlčel se.
„Abys?" zatlačila jsem na něj.
„Thomasova rodina je ve sračkách, vzhledem k tomu, že jsem součástí rodiny, byl jsem tady poslán, abych jim pomohl. Thomas mě představil Zachovi a myslel si, že bych byl dobrý v dělání drog a tak dále. Pořád jsme pracovali na tom, co nám mohlo vynést více peněž," řekl. „A pak jsem tě poznal."
Bedlivě poslouchám, věnuji pozornost každému slovu, které vychází z jeho pusy.
„Takže jsem byla jen součást tvé práce," říkám. „A nic z toho nebylo skutečné."
Harry se odvrací.
„Slibuji, že jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo, nejdříve to byla práce. Ale teď... Myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že jsem se do tebe zamiloval."
„Nelži mi takhle," řekla jsem. „Nikdy jsi nechtěl, aby se tohle stalo, vlastně to bylo vynuceno. Neudělal jsi to, protože jsi chtěl, udělal jsi to proto, že ti to řekli. A bylo to jen rozptýlení."
„Nic z toho by se nestalo, kdyby Jaque nedlužil Zachovi peníze," vybreptl a zamračila jsem se.
„Cože?"
„Jaque od něj a Zachových kámošů dostával drogy na půjčku, slíbil, že jim zaplatí," vysvětluje Harry. „Jaque za tím byl, Jo. Ne já, já jsem tam byl jen na začátku."
„Házíš na mého bráchu to, že je součástí tohohle vloupání? Jak se opovažuješ?"
„Přemýšlej o tom," řekl. „Kde je Jaque?"
Než jsem mohla odpovědět, do domu vtrhli noví lidi, a když jsem se otočila, byli to policajti. Harry se na mě podíval, než se koukl na ně.
„Je tady, potřebuje lékařskou pomoc."
„Jsem v pohodě," řekla jsem, když ke mně přišli záchranáři.
„Krvácíš, nejsi v pohodě," řekl. Policisté šli k němu a Harry se na mě naposledy podíval.
„Řeknu jim všechno, co vím, myslel jsem to vážně s city k tobě, Jo," řekl a odvrátila jsem se.
Všechno se zdálo jako špatný sen a jenom jsem doufala, že se brzy probudím.
________________
Věříte Harrymu nebo ne? Jakože... je to sráč a všichni víme, jaký dokáže být zmetek ve všech takových fan fikcích, ale je to Harry, a já jsem zatím nikdy neměla v příběhu Harryho, který by podrazil hlavní hrdinku za účelem jí ublížit nebo něco, nebo ne úmyslně. A jestli kecám, tak se vymluvím na to, že jsem toho přeložila už hodně.xD
Nicméně vám nakazuji, abyste Harrymu věřili. Thomas a Zach jsou hajzli.

ČTEŠ
His Effect // h.s. (CZECH TRANSLATION)
FanficKNIHA PRVNÍ Josephine Clemonte se snaží balancovat mezi svými workoholickými rodiči a drogově závislým dvojčetem, které rebeluje pokaždé, když dostane šanci. Je v posledním ročníku na střední, věci jsou stresující, dokud Čtyřka, záhadný kudrnatý zel...