His Effect // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Glad we established that

„Prosím, nenech mě, abych někdy znovu míchala alkohol," zaskuhrala Madi, stěžovala si na stejnou věc i ve škole. Byly jsme teď na obědě a měla na nose sluneční brýle, aby zakryla fakt, že neměla make up a taky její oči byly neskutečně podlité krví.

„Včera večer jsi byla ztracený případ." Zasmála jsem se a napila jsem se z lahve s vodou. Podívala jsem se na svého bratra, který seděl venku u stolu, cigaretu měl mezi rty, přičemž četl z knížky, asi aby si zachránil zadek.

Historie Spojených Států Amerických.

Takže historie. To by měla být pro něj zábava.

Nechala jsem Madi spát na stole a zamyslela jsem se. Včerejší noc byla fajn, hádám. Moc jsem se nebavila, protože jsem nepila, ale nevadilo mi to. Poté, co Čtyřka odešel, jako by naprosto zmizel. Když o něm mluvíme, podívala jsem se ke vchodu do jídelny a uviděla jsem, jak vešel Thomas se Čtyřkou, o něčem se bavili.

Čtyřka se rozhlédl, zastrčil si pár vlasů do šátku, něco, co nosil docela často s černými triky a džínami. Taky si nechal náušnici ze včerejška a musím přiznat, že vypadal pěkně.

Co jsem to vůbec říkala?

Musel si všimnout, že jsem na něj zírala s rukou opřenou o líčko, ale rychle jsem se odvrátila, doufala jsem, že mě neviděl, ale všechno to šlo do prdele, když si sedl na židli u našeho stolu.

„Je tohle místo obsazené?"

„Zajímalo by tě, kdyby jo? Už sis tam sedl," odpověděla jsem a narovnala jsem se. Pokrčil rameny a hrál si s nějakými klíči.

„Jsi ztracený, Pětko?"

„Ani ne, Jo," odpověděl, jeho rty ukazovaly uculení, taky mě dokázal naštvat a dvakrát více, než já bych ho někdy dokázala naštvat.

„Co děláš?"

„No, chtěl jsem si dát nějaké kafe," řekl a vzpomněla jsem si na včerejší noc, a jak jsem mu dovolila mi nějaké sehnat.

„No, nemyslím si, že tady nějaké mají-."

„Jo, no, myslel jsem, že bychom mohli zajet do Starbucksu, ačkoli nejsem velký fanoušek Starbucksu, protože mě vyhodili, že jsem jim pokaždé, co jsem tam přišel, řekl jiné jméno," mrmlal a zastavila jsem ho.

„Je teprve dvanáct, nemůžeme odejít," konstatovala jsem.

Zvedl klíčky.

„Říká kdo?" znovu se uculil.

„Jo, nemyslím si, že mám náladu dneska bulat. Ale díky."

„Vynechala jsi někdy nějakou hodinu? Není to nic hrozného, jenom řekneš taky opilcovi, aby ti později dala zápisy."

„Opilcovi?" zvedla jsem obočí a mával přede mnou klíčky. Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem vynechat školu, ale taky jsem měla angličtinu s učitelkou, která byla ke mně svině bezdůvodně, možná za to mohla její menopauza.

Rozhodla jsem se, že Madi nevzbudím, ne že by to šlo, když byla mimo. Takže jsem tiše vstala a šla jsem pryč se Čtyřkou.

Prošli jsme okolo skříněk a vyšli jsme přes plavání na parkoviště. Dneska byla trochu zima, takže jsem byla ráda, že nebudu dneska plavat. Když jsme byli na parkovišti, Čtyřka šel napřed, aby našel auta. Překvapivě nebylo těžké dostat se ze školy, rozhodně by měli přemýšlet o lepších hlídacích metodách.

„Co to je za auto?" řekla jsem a ohlédla jsem se na malý prostor na zadních sedačkách. Věděla jsem, že to byl Mercedes, podle loga, ale taky proto, že můj otec byl tou značkou posedlý a tři vlastnil.