KNIHA PRVNÍ
Josephine Clemonte se snaží balancovat mezi svými workoholickými rodiči a drogově závislým dvojčetem, které rebeluje pokaždé, když dostane šanci. Je v posledním ročníku na střední, věci jsou stresující, dokud Čtyřka, záhadný kudrnatý zel...
Slyšela jsem v pokoji otravné šuchlání, zaskuhrala jsem, nechtěla jsem se vzbudit, tak jsem se otočila na bok. Bohužel pro mě, zvuk se zhoršoval a byl otravnější, když jsem hrála spaní, navíc světlo z žaluzií nepomáhalo. Nechtěla jsem otevřít oči, protože jsem věděla, že ve chvíli, kdy bych to udělala, měla bych příšernou kocovinu.
Posadila jsem se, byla jsem si vědoma, že jsem se netvářila mile, asi jsem vypadala jako mrtvola, ale bylo mi to jedno. Uviděla jsem Jaquea, chodil po mém pokoji s krabicí donatů v ruce, v druhé měl jeden donut.
„Co, sakra, děláš v mém pokoji?" zeptala jsem se, třeštila mi hlava. „A nemůžeš dělat větší kravál?"
„Na chvíli jsem si myslel, že jsi asi mrtvá. Omylem jsem shodil tvojí lampu a ani ses nepohnula," řekl a žvýkal donut. „Tohle bylo u dveří." Zatřásl krabičkou.
„A ty je prostě jíš?"
„No, byl tam vzkaz se tvým jménem. Bez obav, nečetl jsem to, nelezu lidem do soukromí."
„Jsi v mém pokoji a jíš donuty, které byly očividně pro mě. Zní ti to jako lezení do soukromí?" řekla jsem a pokrčil rameny.
Převrátila jsem oči a vylezla jsem z postele, všimla jsem si, že vedle postele jsem měla lahvičku s práškama a poloprázdnou sklenici vody. Čtyřka mě musel přimět se napít. Usmála jsem se nad skutečností, jak to bylo milé a otřáslo to se mnou zároveň, chodil po kuchyni a hledal Advil a sklenici vody.
Šla jsem k šatníků, vzala jsem čisté oblečení a ručník.
„Někdo se včera bavil," poznamenal Jaque s ďábelským úsměvem na rtech. „Cítím se uraženě, že jsem nebyl pozvaný."
„Proč bys byl uražený? Byla úleva, že jsem tě nemusela jednu noc hlídat." Včerejší noc byla rozhodně něco, co jsem potřebovala, abych se rozptýlila. Zvládla bych i tu kocovinu.
„Jo, štěstí pro tebe, včera jsem neměl náladu na lumpárny." Zatvářil se, asi si vzpomněl, jak zvracel.
„No, ty sis ten den vybral, já se nebudu chovat na tvůj věk. Hádám, že dneska budeš zase blbeček?" řekla jsem a prošla jsem kolem něj.
„Nevím," zamumlal s donutem v puse. „Musíme počkat a uvidíme." Nechal mi krabici na posteli, než vyšel z mého pokoje.
Šla jsem rovnou do koupelny a uvolnila jsem ve sprše ze sebe stres.
____
Šla jsem k vibrujícímu mobilu, volala mi Madi, držela jsem si ručník, když jsem zavřela dveře od pokoje.
„Jaká je kocovina?" zeptala se výsměšným tónem a jemně jsem se zahihňala.
„Není tak špatná, jak jsem si myslela," odpověděla jsem, když jsem si vytáhla z šuplíku čistou podprsenku a kalhotky.
„Tomu jsem ani na vteřinu neuvěřila," řekla. „V podstatě jsi sama vypila všechen alkohol."
„Čtyřka mi nachystal Advil na noční stolek a fakt mi to pomohlo," řekla jsem a zasmála se.
„Co druhé kolo?"
„U tebe? Myslím, že jedna noc mi stačila," řekla jsem z šatny, oblékala jsem si spodní prádlo.
„U Esmeriného kluka, Zacha, vlastní klub a pozvala mě, teď zvu já tebe." Mohla jsem slyšet její škodolibý tón.
„Dobře, zaprvé, neznám ho," řekla jsem.
„Takže? Stejně toho moc neříká. Chci říct, neznala jsem polovinu lidí na své vlastní party, i tak jsme se bavili," řekla a mohla jsem slyšet, jak pokrčila rameny.
„Nevím," řekla jsem a vyšla jsem z šatny do pokoje. „Popřemýšlím o tom," řekla jsem. Slyšela jsem, jak tleskla.
„Dobře, dneska v deset. Napíšu ti detaily, zavolám ti později, pa, miluju tě," spěchala, než zavěsila, nedala mi dostatek času na to, abych odpověděla.
Hádám, že se musím trochu uvolnit. Byla jsem po mém bratrovi i před léčbou, hádám, že si zasloužím trochu se bavit. Nevadily mi party, nenáviděla jsem chystání na ně, když jsme neměla žádnou motivaci.
Od minulé noci jsem o Čtyřce neslyšela. Nebyla jsem si jistá, jak se dostal ven bez kódu, moje myšlenky byly zodpovězeny, když mi skrze žaluzie foukl vítr.
Vylezl oknem.
Zadržela jsem smích, když jsem se podívala z okna a uviděla jsem zlomené větve na zemi, představila jsem si, jak musel vypadat, když lezl dolů.
Každopádně jsem o něm neslyšela, což znamenalo, že můj plán pravděpodobně vyšel.
Zavřela jsem okno, než jsem vyšla z pokoje. Stejně jako jsem se chystala vejít do kuchyně, zastavila jsem se u pracovny rodičů. Možná bych se měla podívat, jak se Čtyřka prohrabával naším domem. Kamerový systém v každém rohu ho asi zachytil.
Zadala jsem heslo a otevřela jsem kamerové záznamy. Okolo dvě čtrnáct ráno jsme vešli se Čtyřkou do domu, přeskočila jsem půlhodinu. Čtyřka šel dolů po schodech, rozhlédl se, než zahlédl kameru.
„Pokud to uvidíš, hledám vaši kuchyň!" zašeptal a převrátila jsem oči. Podívala jsem se na každou kameru a sledovala jsem, jak se zastavil u obrazu, na kterém jsem byla já, a který tam pověsili rodiče, vyfotil si to a podíval se zpátky na kameru v chodbě. Zvedl palce, než šel dál a nakonec našel kuchyň.
Otevřel skříňku, vytáhl sklenici a nalil do ní vodu z lahve z lednice, než prázdnou lahev hodil do koše. Otočil se a otevíral skříňky, než našel lékárničku a vytáhl Advil.
Šel zpátky nahoru a ve tři čtyřicet dva lezl oknem a dolů po stromě skoro profesionálně. Měl docela silné tělo a začervenala jsem se, když se mu vyhrnula košile a kamera zachytila jeho boky a nějaká tetování.
Po úspěšném slezení odešel.
Fotka Jo, kterou si Čtyřka vyfotil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
