His Effect // h.s. (CZECH TRANSLATION)

I don't want to fight you

„... A pak můžeme jít do klubu, do toho nového, co otevřeli a, Josephine." Madi mi luskala prsty před obličejem, vytrhla mě z myšlenek, které nebyly opravdové myšlenky, jenom jsem seděla a rozjímala jsem, jestli mě měl Čtyřka dost rád na to, aby se mnou chodil.

„Co?" narovnala jsem se. Byly jsme na hodině plavání, i když jsme nemohli cvičit kvůli bouřce venku. Paní Reyová nám pustila film, ale světla ve škole vypadla a tak jsme seděli ve třídě po tmě, jediný zdroj světla byly blesky z venku.

Madi přetočila oči.

„Myslím, že bys měla prohodit slovo se Čtyřkou. Má všechnu tvoji pozornost a to se mi nelíbí." Našpulila rty jako dítě, které nedostalo hračku, kterou chtělo na Vánoce, a založila si ruce na hrudi.

Jemně jsem se zasmála.

„Promiň, jsem z toho trochu mimo," přiznala jsem. Minulý týden jsem nedělala nic jiného, než že jsem myslela na Čtyřku a co ho dělalo pro mě tak zajímavým. Nádherný obličej a super tetování, ale bylo na něm něco více.

Jako na zavolání, sledovala jsem dveře, když za nimi stála silueta, kudrliny mi prozradily, že to byl Čtyřka a naznačoval mi, abych šla ven.

Dala jsem Madi pusu na čelo na rozloučenou a šla jsem ven. Paní Reyová byla se záchodem v pohodě, pokud jste museli jít, jednoduše jste šli.

Tak jsem to využila jako omluvu pro odchod ze třídy, a když jsem za sebou zavřela dveře, Čtyřka se opíral o stěnu. Na vteřinu jsem mohla vidět jeho rysy díky blesku, který odkryl stíny z jeho tváře.

„Řekl jsem ti někdy, jak moc si užívám bouřky?" zeptal se mě Čtyřka a slabě se na mě uculil.

„Co tady děláš?" řekla jsem, ale odpověděl mi rty na mých, lehce mě zaskočil. Zatoulané vlasy mě lechtaly na čele, lehce jsem se odtáhla z náhlého polibku.

Byla taková tma, že jsem nebyla schopna vidět Čtyřčinu reakci.

„Neměl jsem to udělat? Omlouvám se," řekl a pokroutila jsem hlavou.

„Ne, je to v pohodě," řekla jsem skoro hned poté, co promluvil. „Jen mě to překvapilo. Taky jsem zmatená," řekla jsem, nějakou dobu jsem byla zmatená. Jasně, neměla jsem moc zkušeností s klukama, ale taky jsem nebyla úplně naivní.

„Zmatená?" zopakoval Čtyřka. Jeho bezradný výraz v obličeji dokazoval, že pravděpodobně nevěděl, proč jsem byla zmatená. Věděla jsem, že mohl říct, že jsem zvažovala, zda mu to říct nebo ne, ale nic mi nevyšlo z pusy.

„Řekni mi to, Jo."

Vypadal upřímně, jako by to chtěl opravdu vědět a chtěla jsem, aby to věděl. Chtěla jsem, aby to všichni věděli a chtěla jsem s ním být šťastná. Zvedl ruku a odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje a zastrčil ho za ucho.

„Myslím, že možná víš, proč," řekla jsem jednoduše.

Čtyřčiny oči se přesunuly z mých na stěnu za mnou, možná se chtěl odpojit od konverzace, kterou jsem se snažila s ním vést.

„Ta konverzace," řekl a podívala jsem se jinam, cítila jsem se zahanbeně.

„Co je s ní?" odvážila jsem se zeptat a sledovala jsem, jak Čtyřka pokrčil rameny a kousl se do vnitřní strany tváře. Zamračil se a dvě krátké vteřiny blesku mi dokázaly, že se díval všude jinde, než na mě.

„Jenom-." Odmlčel se. „Je to komplikovaně. Nechci, aby sis myslela, že tě nemám rád, už jsem ti řekl, že mám."

„Tak proč je to komplikované?"

Rozhlédl se a kývl hlavou ke dveřím. Když jsme vyšli, lilo a déšť silně bubnoval o chodník, zůstali jsme pod střechou.

„Protože vím, kam chození vede, a nevím, co chci. Po promoci nevím, jestli se přestěhuju zpátky do Londýna nebo jestli tady zůstanu," vysvětlil a zírala jsem na něj.

„Mluvím o chození a ty hned myslíš, že se chci za tebe provdat," řekla jsem a založila jsem si ruce na hrudi. Začínala jsem být naštvaná, ale jestli to takhle cítil, co jsem mohla dělat?

Podíval se jinam, než se ke mně očima vrátil.

„Zaprvé, jsem uražený," řekl a převrátila jsem oči. „Zadruhé, jsi nevrlá, protože si myslíš, že jsi zahanbená," dodal, malý úsměv se mu objevil na rtech.

„Nejsem, zapomeň, že jsem něco řekla," řekla jsem a upravila jsem si batoh na rameni, než jsem se rozešla k autu. Nedošla jsem daleko, déšť byl silný a Čtyřka mě zatáhl za paži, otočila jsem se k němu, černé triko měl přilepené k hrudi a jeho vlasy už nebyly v kudrlinách díky vodě.

„Kam jdeš?" zeptal se, déšť mi docela znemožňoval vidět mu do obličeje.

„Domů, kam jinam?" vyprskla jsem a pokračovala jsem, ale měla jsem ho vedle sebe. Stejně jako jsme se potkali podruhé, když šel vedle mě a štval mě ještě více.

Chystala jsem se dojít k autu, když mi Čtyřka vzal klíčky z ruky a škaredě jsem se na něj podívala.

„Nebudeš v tomhle řídit, mohla by ses zabít."

„Dej mi ty klíče, Čtyřko. Nejsem idiot, umím řídit v dešti," zabručela jsem a pokusila jsem se natáhnout pro klíčky, ale obešel mě a šel na místo řidiče.

„Nasedni, než nastydneš a svedeš to na mě."

„Nechci se s tebou hádat," řekla jsem a šla jsem na stranu spolujezdce. „Nasednu ne proto, že jsi mi to řekl, ale proto, že nesnáším být nemocná."

„Nehádáme se." Odemkl auto a nastoupili jsme. „Je to naše první neshoda. Myslím si, že takových bude více." Usmál se na mě, ale odvrátila jsem se. „Jo, jen proto, že nesouhlasím, abychom spolu chodili, neznamená, že s tebou být nechci."

„A proto jsem zmatená," řekla jsem, cítila jsem, jak mi po obličeji tekla voda. „Nechodíme spolu, ale chováme se tak. Omlouvám se, jestli zním zoufale, ale vím, co chci a jestli to není to, co chceš ty, pak to chápu."

Čtyřka vypadal, že chtěl praštit hlavou do volantu.

„Je toho tolik, co o mně nevíš."

„Tak mi to řekni." Pokrčila jsem rameny. „Ty se držíš zpátky, ne já."

Zatnul čelist a hrál si s prstýnky na rukách.

„Kdybych to udělal, mám pocit, že bys mě nenáviděla." Najednou v jeho chování nastala náhlá změna, nechtěl, abych se ptala na další otázky, ale věděla jsem, že jsem musela. Nadechl se, než se ke mně otočil.

„Znamenáš pro mě více než nějaké dětské označení, ale pokud to potřebuješ pro ujištění, pak tomuhle říkej, jak chceš."

Sledovala jsem, jak se jeho nálada znovu změnila, zamračení bylo nahrazeno malým hravým úsměvem a nastartoval, než vyjel z parkoviště. Otevřela jsem pusu, abych promluvila, ale zastavila jsem se, když Čtyřka propletl naše prsty.

Nechtěla jsem říct nic, co by tuhle chvíli pokazilo.

________

Nemám ráda, když se hádají. :( Ale mám ráda, když se usmiřují.:)

Proč si myslíte, že je Čtyřka takový? Kdo četl Get The Girl, tak víte, že tam je na tohle taky dost háklivý a mě to sere.