KNIHA PRVNÍ
Josephine Clemonte se snaží balancovat mezi svými workoholickými rodiči a drogově závislým dvojčetem, které rebeluje pokaždé, když dostane šanci. Je v posledním ročníku na střední, věci jsou stresující, dokud Čtyřka, záhadný kudrnatý zel...
„O můj Bože, to bylo trapné," řekla jsem se smíchem a Čtyřka udělal to samé.
Poté, co Čtyřka dokázal otevřít ty dveře, rychle jsme od Esmer odešli a jeli jsme ke mně, oba jsme řídili vlastní auto a skoro jsem požádala Čtyřku, aby mě odvezl k němu, ale měla jsem pocit, že by se mi vysmál.
Místo toho, abychom šli dovnitř, šli jsme vinohradem, měsíc nad námi svítil a jasná obloha nám dovolila vidět každou hvězdu.
Zvuk cvrčků a vody z bazénu byly jediné zvuky a náš příležitostný smích. Šli jsme směrem k naší altánové nepoužívané houpačce, které se rozkládala na postel. Mělo to hedvábné potahy a vždycky jsem tady chodila s knížkou, přičemž mě čerstvý vzduch pohupoval.
„Omlouvám se za to, vážně," omluvil se Čtyřka znovu, převrátila jsem oči, posadila jsem se a poklepala jsem na prázdné místo vedle sebe. „Jsou to idioti, všichni z nich."
„Bez obav," řekla jsem s malým úsměvem. Věci na chvíli byly tiše a jenom jsem se modlila, aby nelitoval, že mě pozval a trávil se mnou čas.
„Čtyřko?"
„Jo?" odpověděl, podíval se a kopnul botama do země, aby nás rozhoupal.
„Asi to pro tebe bude nepříjemné, ale musím to vědět," řekla jsem a začalo mi bušit srdce, nemohla jsem být další den bez odpovědi. Jednoduše přikývl, čekal, až budu pokračovat.
„Proč se mnou doopravdy trávíš čas?"
Vypadal skoro zaskočeně mou otázkou, možná čekal, že se zeptám na něco jiného, ale tohle mě zajímalo. Neměla jsem tušení, proč by chtěl být v mé společnosti, byla jsem si skoro jistá, že jsem byla otravná, ale pořád byl tady.
Pokrčil rameny.
„Jak jsem už řekl dříve." Sundal si čepku, aby si zajel rukou ke kořínkům vlasů a dal si ji zpátky na hlavu. „Jsem tebou zaujatý."
„Ale proč?" řekla jsem a opřela jsem se o jemný polštářek, když se zvedl vítr. Čtyřka se ke mně připojil, kouř z jeho elektronické cigarety zmizel s větrem.
„Nevím, jsi první člověk, kterého jsem poznal, a nevypadáš jako snob," odpověděl a odfrkla jsem si.
„Jsi kámoš s Jaquem," vypíchla jsem.
„Nejsme moc kámoši," řekl. „Zjistil jsem, že kamarádit se s tebou je s balíčkem a rád s tebou trávím čas, i když musím být s tvým bráchou."
Nad tím jsem se usmála, dívala jsem se do střechy altánu, koukala jsem a počítala jsem každou žárovku a světlušku.
Padla na nás tenká deka ticha, zvuk stromů ve větru byl jediný zvuk.
Líbilo se mi to. Ráda jsem byla vedle něj, jenom jsme leželi a sledovali jsme noční oblohu, přičemž nás vítr pohupoval. Přišla jsem na to, že jsem neměla ráda jenom jeho společnost, ale měla jsem ráda i jeho. Madi měla pravdu, byla jen otázka času, kdy by se to stalo.
Cítila jsem, jako bychom se sotva poznali, ale byl to měsíc, co jsem ho znala.
„Myslela jsem to vážně, mimochodem." Prolomila jsem ticho a v odpověď zamručel. Rozbušilo se mi srdce. Doufala jsem, že jsem nebrala jeho přátelskost a milost za něco, co tam nebylo, ale hádala jsem, že bych na to nikdy nepřišla, pokud bych to nezjistila.
„Že bych tě chtěla líbat."
Otočil ke mně hlavu, paži měl pod hlavou a na čele měl volné kudrliny.
„Dobře," řekl. „Protože jsem chtěl udělat to samé." Zastavilo se mi srdce, cítila jsem, jak se mi roztřásla kolena, i když jsem ležela, a zdrhl se mi dech v krku.
Skoro jsem čekala, že se ke mně nakloní, chytne můj obličej a políbí mě, ale neudělal to a oba jsme zůstali na svém místě.
„Jen ne teď." Po tomhle jsem zůstala tiše. Proč ne teď? Když ne teď, tak kdy? Možná měl rád, když věci přicházely nečekaně. Nebo možná chtěl počkat, dokud by mi nebylo osmnáct, pak by to bylo legální.
Ať to bylo jakkoli, doufala jsem, že ten den přijde brzy.
______________
Překvapuje a udivuje mě, jak je Jo upřímná, jak dokáže o něčem mluvit, i když je to trapné af. °_°
A ta Harryho odpověď → motýlci v břiše ♥♥
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
