KNIHA PRVNÍ
Josephine Clemonte se snaží balancovat mezi svými workoholickými rodiči a drogově závislým dvojčetem, které rebeluje pokaždé, když dostane šanci. Je v posledním ročníku na střední, věci jsou stresující, dokud Čtyřka, záhadný kudrnatý zel...
Tak jsem se mohla vybarvit v lepších barvách, než můj bratr. Nechápejte mě špatně, můj bratr byl pořád drogově závislý, a to bylo daleko horší, než co jsem dělala já.
Já, jak jsem řekla, piju příležitostně. To není moc velký problém, ale vzhledem k tomu, že to nedělám často, a když to udělám, zhorším se. Byl to můj zvyk a důvod, proč to nebylo horší než problémy mého bratra, protože jsem nedovolila, aby se z toho stal problém. Měla jsem sebekontrolu.
To nebyl můj dnešní cíl, jasně, plán byl dát Čtyřce důvod, aby už kolem mě nechtěl být, ale taky nechci být na sračky a ráno toho litovat. Nebyla jsem tak zoufalá. Neužívala jsem si zvracení a cítění píchání jehliček v hlavě.
Nesnášela jsem zvracení, bála jsem se udušení, takže radši ne, zvláště když se o mě neměl kdo postarat, ujistit se, že se neudusím. Nezmiňuji, že se pořád budu muset dostat domů a ujistit se, že můj idiotský bratr nevyužil šance a nezdrhnul. Taky jsem nedokázala spolknout prášky, pokud nebyly rozdrcené.
To bylo největší rozhodnutí, kterému jsem věřila.
Dneska byla zima, tak jsem si oblékla vhodné oblečení, věděla jsem, že party by byla u bazénu. Bůh zakázal někomu čímkoliv pohnout, Madiini rodiče byli naprostí blázni do čistoty a měli vážné dýchací problémy, takže nikdo nesměl dovnitř.
Narovnala jsem si bílý svetr Ralph Lauren, narovnala jsem si všechny záhyby, než jsem zavolala Madi. Bylo osm čtyřicet pět a nečekala jsem Čtyřku do půl desáté. Šla jsem dolů pro sklenku vody, zatímco jsem měla mobil u ucha.
„Ahoj, zlato!" zaradovala se, mohla jsem slyšet na jejím konci hudbu. „Promiň, lidé začali chodit dřív."
Šla jsem do Jaqueova pokoje, všimla jsem si, že byl mimo.
Udělala jsem mu snídani a oběd, ale nejedl, protože spal, všechno díky předešlé noci. Doufejme, že je dost dospělý na to, aby si objednal pizzu.
„Pozvala jsem někoho, je to v pohodě?" řekla jsem, vzpomněla jsem si, že jsem jí to neřekla. Zvedla jsem si sklenici ke rtům a napila jsem se, cítila jsem, jak mi chladná tekutina stekla do krku.
„Samozřejmě! Kdo je to?"
„Čtyřka," zaskuhrala jsem při zvuku jeho jména.
„Oo," posmívala se a rozesmála mě. „Ten britský týpek. Co pije? Esmer a její kluk mají na starosti alkohol."
„Esmer má kluka?" zalapala jsem po dechu. Nevěřila jsem, že byl někdo tak zvrácený, aby chodil s jejím rozmazleným já. Možná byl stejný jako ona, pak by k sobě perfektně seděli!
„Taky mě to překvapilo, seznámíš se s ním, až se tady dostanete."
To rozhodně nebyla moje priorita.
„Dobře a nejsem si jistá, co pije, jsem si jistá, že cokoli bude v pohodě, je mi to jedno. Beru ho tam, abych ho vyděsila a přestal mě otravovat," zafuněla jsem a zasmála se.
„Musíš si uvědomit, že ne všichni jsou tebe nehodní. Dej mu šanci."
„Madi, je otravný a vždycky si ze mě utahuej. Jenom si budu brát drinky a doufám, že to zabere," řekla jsem. Na druhém konci se ozval výkřik.
„Dobře, ať ti to dlouho netrvá, dobře? Musím jít, George a zbytek fotbalového týmu dorazil." Bez dalšího slova jsem zavěsila.
Zaváhala jsem, že bych si nechala vyčesané vlasy, než jsem je rozpustila, dodala jsem lak, abych je neměla rozcuchané, než se ozval zvonek.
Když jsem se podívala na čas, bylo devět dvacet. Předpokládala jsem, že to byl Čtyřka, moje domněnky byly potvrzeny jako správné, když jsem se natáhla ke dveřím a stál venku ve flanelové košili, pět knoflíčků měl rozepnutých, dále měl na sobě černé džíny a černé boty.
„Ahoj, máš na sobě něco jiného," poznamenala jsem a podíval se na mě se zúženýma očima.
„Jsem tady dřív, pořád to platí?" utahoval si ze mě a odfrkla jsem si.
„Bohužel," řekla jsem. Zadala jsem kód, než jsem se k němu otočila, zatímco jsem zavírala dveře. „Zdrž se toho, jak dobře vypadám."
„Namyšlená," řekl, když jsme šli vedle sebe.
„Říkal jsi, že mám nízké sebevědomí, pamatuješ?" poznamenala jsem.
„No, řekla jsi, že potřebuji motivaci být kolem tebe," řekl a naštvaně jsem si povzdechla. „Jednoduše jsem zahrnul důvod jako nedostatek sebevědomí. Ne všichni potřebují důvod být v něčí společnosti." Zastavili jsme se před mým autem a otočila jsem se k němu se založenýma rukama.
„Jenom mluvíš, půjdu zpátky dovnitř," řekla jsem a zvedl ruce do vzduchu.
„Myslel jsem si, že jsem tě vyzvedával?" zeptal se Čtyřka a podíval se na mě.
„Změna plánu. Řídím, není to rande, a kdybys mě odvezl, bylo by to rytířské."
Čtyřka přetočil oči, ale nasedl na stranu spolujezdce a já jsem si sedla za volant.
„Pro upřesnění, neplánoval jsem se nad tebou přemýšlet," řekl a bez zájmu jsem se na něj podívala. „Kdyby něco, ty vypadáš, jako bys mě svlékala s tím, jak se na mě díváš."
Chrochtla jsem.
„Jo, nepovyšuj se. Jenom jsem byla překvapená, že tě vidím v něčem jiném," vysmívala jsem se mu a se smíchem zaklonil hlavu.
„Jsem si jistý, že jsi přemýšlela o mně jako nahém." Uculil se a zasmála jsem se nad jeho pitomostí. Nikdy jsem o něm nepřemýšlela jinak, než jako o otravném.
„Červená na tvých tvářích vypadá dobře."
„Teď tě budu ignorovat," řekla jsem a pustila jsem rádio, byla jsem vděčná, že zbytek cesty neřekl ani slovo.
____________
Jejich outfity
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
_____________
Dneska je díl trochu později, musela jsem si dát nezbytně nutného šlofíka, a když spím, tak není nic důležitějšího. :D
Co říkáte na tenhle díl? Takové pošťuchování mezi těma dvěma, z toho něco bude.:D
