KNIHA PRVNÍ
Josephine Clemonte se snaží balancovat mezi svými workoholickými rodiči a drogově závislým dvojčetem, které rebeluje pokaždé, když dostane šanci. Je v posledním ročníku na střední, věci jsou stresující, dokud Čtyřka, záhadný kudrnatý zel...
„Dobře," řekla jsem do mobilu. „Zítra večer?" Madi a já jsme byly na mobilu od dvanácté, mluvili jsme o party, kterou chce udělat, když její rodiče odjedou do Michiganu na celý týden.
Jak mluvila, slyšela jsem dole hluk, posadila jsem se na posteli.
„Madi, počkej, hned ti zavolám," řekla jsem, než jsem zavěsila.
Předpokládala jsem, že rodiče byli doma, ale byl pátek večer a obvykle nechodili domů na víkend. Rozsvítila jsem, než jsem došla ke dveřím, sledovala jsem za skleněnými dveřmi dvě mužské postavy. Když se pohýbala klika, vyskočila jsem.
„Halo?" Čtyřka? Zamračila jsem se, když jsem se podívala kukátkem a uviděla jsem Čtyřku s opile vypadajícím Jaquem.
„To si musíte ze mě dělat srandu," zamumlala jsem pod vousy. Otevřela jsem dveře, než jsem zadala kód, aby se nespustil alarm. Ten alarm se tolikrát hodil, když se někdo pokoušel dostat dovnitř.
Nebo když se bratr vracel domů opilý a zapomínal vypnout alarm. Kvůli němu sem dvakrát přijeli policajti.
„Mám tvoje dítě," řekl a udělala jsem krok stranou, aby vešel dovnitř.
„Lidi, mohl bych zajít pro pizzu," zamumlal Jaque, pokroutila jsem hlavou, načež jsem vedla Čtyřku do jeho pokoje. Hodili jsme ho na postel a zaskuhral.
„Ne, nejsem unavený!" řekl Jaque, odhodil mou ruku, když jsem se chystala ho přikrýt.
„Jaqueu, jsou tři ráno a jsi opilý. A spát," řekla jsem, ale jenom mě odstrčil a šel do koupelny. Povzdechla jsem si a odhrnula jsem si vlasy z obličeje.
„Ani jsem si nevšimla, že odešel," řekla jsem. Učila jsem se na chemii.
„Jak se tam dostal?"
„Thomas ho vyzvedl." Pokrčil Čtyřka rameny.
„Chceš říct, že jsi tam nebyl?"
„Proč bych tam byl? Vypadám jako ten typ, co paří a pije?"
Myslí to vážně?
Myslel to vážně?
„Um, ano," konstatovala jsem, trochu jsem se přikrčila, když jsem slyšela, jak Jaque začal zvracet v koupelně. Vzala jsem to jako náznak, abych odešla z pokoje se Čtyřkou v patách.
Zavřel dveře.
„To je docela odsuzující. Nedělám tyhle věci, alespoň ne pro zábavu. Byl jsem tam posledně, protože-." Zastavil se. „Víš, co? To není tvoje věc."
Zvedla jsem obočí, než jsem si odfrkla a založila jsem si ruce na hrudi.
„Dobře. Díky, že jsi ho přivedl."
„Mimochodem, vylil mi vodku na tričko, protože jsem se ho snažil odtáhnout," řekl. „Naschvál."
„Nosíš černá trika docela často."
Vždycky měl na sobě černé triko.
„Už chápu, proč je tvoje oblíbené."
„Říká se tomu hodně černých triček. Ale hádám, že ne všichni mají smysl pro styl." Utahoval si ze mě. Zdálo se, jako by se naše konverzace skládala z neustálého vzájemného dobírání. Nebyla jsem si jistá, jak se cítit.
„Jsem ráda, že jsi ho přivedl." Chystal se promluvit, ale předběhla jsem ho. „Ačkoliv nevím, proč jsi naléhal, že se o něj postaráš. Není tvoje povinnost. Chci říct, vím, že je moje povinnost, ale já se tolik nestarám."
Pokrčil rameny.
„Zdá se, že toho máš na sobě hodně." Naše oči se na okamžik střetly a opravil se. „Musíš se o něj starat a všechno."
„Neznáš mě, Čtyřko. Proč bys to říkal?" poznamenala jsem se zdviženým obočím.
„Řekl ti někdo někdy, že jsi docela útočná?" uculil se. „A tvrdohlavá," dodal.
„A co jako?" odvětila jsem.
„Víš, kdybychom se znali, neměli bychom takovou konverzaci."
A je to tady zase.
„Ty se nevzdáš, že?" byl tak neodbytný, nikdy jsem se s takovým klukem nemusela potýkat. Ne že bych měla hodně zkušeností, chci říct, jasně, šla jsem na rande, nebyla jsem úplně neviňátko. Ale bylo rozhodnutí, že jsem se držela dál od těch idiotů ze školy.
„Je jedna věc, kterou bys o mně měla vědět, Jo, nevzdám se jednoduše," řekl, použil moje slova ze včerejška. „Takže by ses mohla vzdát a dát mi, co chci."
„Jsi otravný," řekla jsem, pokrčil rameny, než jsme oba šli dolů. Měl pravdu, v podstatě mi pomáhal hlídat Jaqueho, ale z jakého důvodu přesně? Je tady nový, je shady a i tak se snaží se mnou kámošit a vzít mě ven.
Možná není důvod, možná je jen... milý?
Očividně v tom bylo něco více. Nikdo není takhle přátelský, zvláště někdo, kdo vypadá jako on a jeho bratranec je drogový dealer. Měla bych přestat odsuzovat lidi.
Ale hádám, že by ho to zastavilo, aby mě všude sledoval a objevoval se tam, kde jsem já, měla bych mu dát čas, ať si to zapamatuje, a už mě nikdy znovu ven nevezme. Nudné a nezáživné, takže mě ten britský blbeček už nikam nepozve.
„Fajn," řekla jsem.
„Co?" zeptal se, když byl venku. Uvědomila jsem si, že jsem neřekla ani slovo, když jsme došli ke dveřím.
„Můžeme jít jednou ven. Moje kamarádka bude mít v sobotu party," řekla jsem, zmínila jsem Madinu party.
Přikývl.
„Vyzvednu tě?"
„Myslela jsem si, že nemáš rád party?" uculila jsem se a založila jsem si ruce. Přistihla jsem ho při vlastní lži.
Uchechtl se.
„Můžu udělat výjimku."
„Dobře," řekla jsem. „Vyzvedni mě v devět třicet. Pokud budeš mít minutu zpoždění, považuj to za vyřízené." Chystala jsem se zavřít dveře, ale znovu jsem promluvila: „Ou, a není to rande."
„Věř mi, nepovažuji vysokoškolskou party jako rande," konstatoval s posmívajícím se úsměv, zabručela jsem. „Uvidíme se."
____________
Rande.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
HIHIHI. :3
Není to rande, ale to nevadí, stačí, že mu Jo dala šanci. : )
