HappyEnd or not?

44.část- [I'm here for you]

Z pohledu Justina:

Položil jsem jí to. Když jsem řekl, že pro ní mám překvapení tak to znamená to, že k ní zítra jdu. Dohlídnu na ní jestli jí bude ještě špatně vezmu jí do nemocnice.

Po tom co jsem mluvil s Cel jsem to řekl Zackovi. Byl rád. No šlo slyšet, že si pod tím představuje zase něco víc. Mám jí rád a jak už jsem řekl, opravdu se o ní bojím. Je to pro mě dost nový pocit. Dříve jsem ho pociťoval hodně, to ano, ale to bylo před hodně, hodně dlouhou dobou. Teď jsem z Olívií a někdy mi přijde, že ho s ní spíše ztrácím. 

V poslední době se s ní necítím dobře. Mám jí rád, hodně rád. Teda myslím. Hodně se teď hádáme. No teda ona má furt nějaký problém, už jsem z toho dost unavený. Minulá hádka byla kvůli Celeste, že jsem s ní více jak s ní. Chodím s ní do školy, je jasné, že budu více s ní, ale s nažím se být co nejvíce s Olívií. No moc to nejde, ona se nesnaží. Buď si vymyslí, že nemá čas a nebo mě někam pošle a pak řekne, že už musí jít. 

Pokaždé když jí zavolám vedeme rozhovor tak, že se pozdravíme pak je několika minutoví ticho já se na něco zeptám a ona odpoví, že musí jít. Tenhle týden už byla mimo město třikrát. Řekl bych že to neklape, ale nechci se s ní rozejít. Nechci být sám. Ano Justin Bieber nechce být sám.

Povzdechl jsem si a přemýšlel o tom, že jí zavolám. Upřímně vůbec se mi nechce jí volat, mnohem radši bych mluvil s Celeste nebo Zackem. No jenže já debil to Celeste típl a Zack říkal že jde spát.

Vzal jsem si mobil který mám položený na břichu a najel do kontaktů. Vytočil jsem Olíviné číslo a mobil se přiložil k uchu. Po docela dlouhé době mi to zvedla. Byla divná.

Já: Ahojky

Olívie: Děláš si prdel?! Víš kolik je?

Já: Promiň, chtěl jsem tě slyšet. A je teprve devět

Olívie: Slyšet, kdyť si zamnou byl včera! Bože jsem unavená 

Něco tam šustilo a řekl bych, že je dost nervózní a udejchaná. Jen ať nedělá to co si myslím

Já: Co tam děláš?!

Olívie: Vážně Justine!? Co bych asi tak dělala... spala! Vzbudil si mě

Já: Vzbudil?! Tebe nebo toho kdo je u tebe?!

Olívie: Co prosím?! 

Já: Slyšíš dobře! Všechno se snažím mezi námi urovnat a ty nic, kromě komandování a odjíždění neděláš nic! A teď mě ještě podvádíš?! Jsi děvka! Já tě mám rád!

Olívie: Tak tohle si posral!

Odfrkl jsem si a hovor vypnul. Všechno co mi na to řekne je tohle, já jí řeknu, že jí mám rád a ona nic, e já kretén se o něco snažím! Mobil jsem hodil na stolík vedle postele a vypl lampičku.

Přikryl jsem se peřinou a snažil se usnout. Celou tu dobu jsem si promítal ten hovor. Jsem si jistý, že tam někoho měla. Cítím se příšerně. Já ale nejsem ten co by se měl cítit strašně, ona by měla.

Nevím co mám dělat! Nikdy jsem nebyl v situaci kdy by mě někdo podváděl. Nevím jestli mám žárlit, nebo být naštvaný. *Asi k ní necítíš tak velkou lásku, aby jsi žárlil. Žárlivost jde sama od sebe, ale ty nežárlíš. Cítíš se jen provinile, že si se k ní choval jako kretén. To je vše. Nemiluješ jí.* Ughr už zase. Ale asi má pravdu, ale jak už jsem řekl. Nechci být sám.