HappyEnd or not?

28.část- [Rande 1/2 ]

Z pohledu Justina:

Okamžitě jsem zatˇal pěsti. Proč se kurva drží za ruce?! Pomalu a nejistě šli ruka v ruce k nám. Já se koukl na Celeste, která si kousala spodní ret. Byla nervozní, no Thomas se culil jak sluníčko což mě neuvěřitelně vytáčelo.

Konečně Celeste zvedla hlavu, očima zastavila na mě a pak koukla na Olivií, pak hned vrátila pohled na mě. ,,Justine co tady děláš? A tohle je ..... kdo?'' koukla se na Olivií, která zrovna horlivě debatovala se Stefanem. ,,Co bych tady dělal přišel sem za váma'' řekl jsem jednoduše. No neřekl jsem až tak pravdu. Za prvé jsem tu protože jsem slíbil že jim představím Oivií a Za druhé že jsem chtěl vidět Celeste. Nevím proč, ale v poslední době na ní furt myslím, mám chuť vždy když jí vidím obejmout a mám potřebu jí pořád vidět. Proč tak strašně žárlím, když jí vidím s nikým jiným než jsem já? Nemůžu žárlit, ani u Olivie nežárlím tolik co u ní! 'Miluješ jí! Přiznej si to!' Ne! Nemiluju! Bože co se to semnou děje!? ,,Jo jasně a kdo je tohle?'' řekla a otráveně kývla hlavou k Olivií, která si toho zřejmě všimla. ,,Máš nějakej problém nebo co?'' vyprskla Olivie. ,,Proč bych měla problém jen jsem se zeptala se hned nenafukuj!'' ,,Tse, já jsem se nenafoukla nenechám si srát na hlavu a už vůbec ne od tebe!'' ,,Jak jako odemně?!'' ,,No od tebe takový chudinky!'' vyprskla na ní Olivie chtěl jsem něco říct, ale předběhl mě Thomas ,,Olivie drž hubu! Jediná chudinka jsi tady ty!''  ,,Ale Thome to už si na mě změnil názor? To mě bolí'' vysmála se mu do očí. To je ale to nejmenší, odkud se znají?! ,,Počkat odkud se vy dva znáte?!'' ,,Jo to by mě taky zajímalo'' řekla Celeste.

Olivie si odfrkla a Thomas se ironicky zamsál. ,,Chodili jsme spolu'' Cože?! ,,Cože? Ty si s ní chodil?!'' ,,Jo, ale byla to ta největší chyba v mým životě. Kterou děláš i ty Justine, ale na to přijdeš sám nemám povinnost ti to říct a ani neřeknu!'' vyprskl Thomas, tak to ne nebude se ke mně chovat takhhle! ,,Co si to řekl?! Nebudeš si dovolovat takhle na Olivi natož na mě! Takže se klidni nebo to skončí blb..'' ,,Klid kluci!'' vstoupil do toho Zack. ,,To on si začal a urážet mě ho nenechám'' vyprskl jsem a koukl se na něj a probodával ho polhedem, tak jako on mě. ,,Teď se obadva omluvte!'' řekl ,,Hned!'' zařval znova a koukl nejprve na mě a pak na Thomase. Nebudu se omlouvat první ať se omluví první on.

Celeste zmáčkla Thomasovi ruku kterej na ní koukl a ona se na něj usmála, tak jako on na ní. Je mi z nich zle. 'Měl by si být místo Thomase! Já vím že si to přeješ!' ozvalo se zase moje podělaný podvědommí. Ne nechci, Celeste je moje kamarádka nic víc! 'Víš, že to cítíš jinak!' Drž už hubu! Okřkl jsem svoje podvědomí a už si ho nevšímal a věnoval se Celeste, na kterou jsem měl upřený pohled. Jak ho drží za ruku a směje se na něj. Tak jsem se koukl na Olivií, která měla zkřížený ruce a koukala taky na ně ale dělala u toho ošklebky a nebo si prohlížela nehty?! Bože!

Najdenou jsem uslyšel Thomase ,,Promiň není moje věc s kým chodíš. S Olivií jsem chodil, ale to je dávno nemáš se čeho bát. Miluju Cel'' tak jí můžu říkat jen JÁ! Cel jí říkám jen já a nikdo jinej. Zatnul jsem pěsti.

Když to Thomas dořekl Cel ho pohladila po hřbetu ruky a dala mu pusu na líčko. ,,Taky se omlouvám neměl jsem tak vylítnout'' omluvil jsem se teda taky, aby se neřeklo. ,,Tak a my bysme taky mohli začít od znova. Já jsem Celeste'' řekla Cel a natáhla ruku k Olivii ,,Olivie. Vím teší tě'' řekla a sedla si já na ní koukl jako ''To si děláš prdel ne?!''

Otočil jsem se na Cel, která zaraženě stála a koukala na Olivii. Přešel jsem k ní, Thomas si kolem ní omotal ruku a pořádně si jí k sobě přitáhl nad čím se Celeste potichu zasmála. Já jen zavrčel ,,Promiň má blbou náladu'' ,,V pohodě'' řekla a usmála se na mě. Pustila Thomasovo ruku, ten se na ní jen zmateně podíval. Ona koukala pořád na mě, přešla ke mně a objala mě. ,,Chyběl si mi. Jak se máš?'' tak tohle mě odrovnalo právě teď mám náladu o sto procent lepší. Chyběl jsem jí. ,,Ehm není to nejhorší. Co ty?" zeptal jsem se jí a při tom jí koukal do těch krásných modrých očí. ,,Huh docela dobře, teda výborně" viděl jsem že mi lže, v jejích očích vidím smutek, naštvanost a jen trochu, opravdu trochu šťastnosti. Nad tím jsem se zamračil a nechal to tak. Ale dost mě sere, že se cítí tak jak se cítí.