HappyEnd or not?

46.část- [It's a joke... right?]

Z pohledu Celeste:

V celém autě je ticho. Pořád nemůžu uvěřit že jsem těhotná. Já nemůžu být těhotná. Je mi teprve sedmnáct let! Panebože jak to mám říct Thomasovi. Co když se zachová jako kretén a nechá mě. Ne to by neudělal. On není ten typ kluka, který utíká od problémů.

Všechno mi to dochází až teď. Jediné co mě teď zajímá je jak to bude dál. Nemůžu to prostě Thomasovi říct, né teď. Panebože mám takový strach. Jak dokončím školu. *Jediné co tě teď zajímá je škola?! Vážně?!* Ani jsem si to neuvědomila, že mi začaly téct slzy z očí. 

Vzala jsem ruku a položila si ji na své břicho. Justin si toho zřejmě všiml a dal svojí ruku na mou. Zvedla jsem zaslzené oči a koukla se do těch jeho. Už jsme stáli před naším barákem. 

Bál se cokoliv říct a to já taky. Nevím co mám říct, je mi jasné že až se to dozví Zack, jsem mrtvá a Thomas taky. Hlavně mu to nesmí říct, musím mu to říct sama.

,,Cel..?'' Odmlčel se. Počkal, jestli ho nezastavím nebo něco neudělám. Upřímně? Jsem ráda že je tady. Nevím proč, ale s Thomasem bych k tomu doktorovi jít nechtěla. 

,,Všechno bude v pořádku ano?'' Skrz slzy jsem se usmála a začala přikyvovat dokud jsem nezačla plakat. Odepnul si pás a okamžitě mě vtáhl do objetí. Slzy mu padaly na tričko a tvořily mokré skvrny. Začal mě hladit po temeni hlavy a klidnit.

,,Jsem ráda že tu jsi, Jussy.'' Vzlykla jsem mu do ramene a více mu zabořila hlavu na záhybu u krku.

,,Vždycky tady budu.'' Pošeptal, skoro jsem to neslyšela. Po chvíli se odemně odtáhl, nechápala jsem co dělá. 

,,Čekej.'' Řekl odepl si pás a vystoupil z auta. Já si mezitím utřela oči, které byly mokré. Přišel z druhé strany a otevřel dveře. Chtěla jsem vystoupit, ale on mě chytil pod koleny a vzal mě na ruce. Já se ho chytla kolem krku a schovala hlavu do jeho hrudi. Kdyby nás teď někdo vidě myslel by si, že spolu chodíme. No bohužel ne. 

Vynesl mě až ke schodům a tam mě postavil na zem. Musela jsem odemknout. Když jsem odemkla tak jsme vešli dovnitř a šli rovnou do mého pokoje. Pořád mezi námi bylo ticho. Ale pevně mi držel ruku a tak jsem věděla, že je tu semnou a zatím nikam nejde. Budu ho potřebovat až to řeknu Zackovi, protože mi je jasné, že tohle neschovám. Hlavně ví že jsem byla u toho doktora a neuvěří když řekneme, že mám jen nějakou virózu, protože po pár měsících budu jako balon.

,,Nechceš si lehnout?'' Zeptal se mě. Koukla jsem se na něj. Musím vypadat jako troska, no nic co by neviděl už dříve. 

Povzdychla jsem si. ,,Lehneš si prosím semnou?'' Zašeptala jsem a zakousla si do rtu.

,,Moc rád.'' Stoupl si předemně a zvedl mi bradu. V těch jeho krásných hnědých očích jsem viděla tolik emocí. Tolik krásných emocí jsem neviděla ani u Thoma. 

Šla jsem pomalu k posteli, nadzvedla jsem peřinu a lehla si pod ní. Hned po mě přišel Justin a lehl si vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a já si položila hlavu na jeho hruď. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce. Vím že tomu broučkovi je pouze dva týdny a srdíčko nemá, ale může si být jisté, že to moje bije i za něj. 

,,Je mi blbý když jsi tu semnou. Právě jsi zjistil že tvoje holka je zlatokopka, která tě celou dobu využívala a nemilovala. Ty jsi jí miloval a já- já to teď všechno všem zkazila.'' Opět se mi slzy hnaly do očí.

,,Tohle neříkej. Ano? Jsem strašně rád že jsem tady s tebou já. Aspoň na tu krávu nemusím myslet. Pomáháš mi.'' Kreslil mi obrazce na rameno.